Listonos nosatý

Kukačka rýhozobá, jedna z primárních složek potravy listonose

Listonos nosatý je striktním masožravcem,[24] konzumuje ptáky, hlodavce a jiné druhy netopýrů. Kromě toho požírá i některé zástupce hmyzu, například brouky.[25] Jiné netopýry loví oportunisticky, přičemž je známý tím, že zabíjí netopýry lapené do ornitologických sítí výzkumníků. Mezi zdokumentované lovené druhy patří například listonos vysokohorský (Sturnira ludovici), glosofága bezocasá (Anoura geoffroyi), vampýr dlouhojazyčný (Glossophaga soricina), listonosové rodu Carollia, upír obecný (Desmodus rotundus) a listonosové rodu Artibeus.[26] Kdysi se předpokládalo, že se občasně přiživuje rovněž ovocem, nicméně pár chovaný v zajetí po dobu 5 let odmítal požírat jakékoli ovoce.[27] Složení jídelníčku listonosů lze pasivně studovat, protože si kořist nosí ke konzumaci zpět do svého úkrytu a její zbytky, jako je ptačí peří, netopýří křídla a ocasy hlodavců, odhazuje. V průběhu jednoho roku bylo z peří zanechaného pod hřadovištěm v Kostarice zjištěno 18 druhů ptáků, přičemž podle výsledků dávali netopýři přednost ptákům o hmotnosti 20 až 150 g, kteří nespadali mezi pěvce.[28] Pozdější studie v Brazílii naopak zjistila, že zpěvní ptáci zde tvořili majoritní část potravy.[25]

Častou kořistí jsou holubovití a kukačkovití: zástupci těchto dvou čeledí představovali více než polovinu kořisti zdokumentované v kostarické studii. Někteří z lovených ptáků, jako jsou kukačky, trogoni a momotovití, vydávají silný pach, což vedlo některé výzkumníky k hypotéze, že listonosové se mohou při vyhledávání kořisti spoléhat na čich. Listonosové zároveň dávají také přednost ptákům hřadujícím ve skupinách, díky čemuž je mohou nejspíše úspěšněji vystopovat. Zvláště častou kořistí je kukačka rýhozobá (Crotophaga sulcirostris), která vydává silný pach a zároveň hřaduje ve skupinách, na základě čehož představovala 24 až 26 z celkem 86 položek kořisti zjištěných ve studii. Mezi dalšími lovenými ptáky byli aratinga oranžovočelý (Eupsittula canicularis), tirika tovi (Brotogeris jugularis), střízlíkovití rodu Campylorhynchus, trupiál žluví (Icterus pustulatus) a tyran vidloocasý (Tyrannus forficatus). Největším zjištěným druhem kořisti byl holub samotářský (Leptotila verreauxi), který se svými 150 g váží téměř stejně jako samotný listonos nosatý. Vzhledem k tomu, že kořist může být i takto velká, k uspokojení kalorických nároků stačí listonosům zkonzumovat jednoho ptáka každé dvě až tři noci.[28]

Montáž listonose požírajícího myš

Listonos nosatý používá k navigaci echolokaci, při níž vytváří krátké ultrazvukové impulzy o relativně nízkých frekvencích; echolokační vlastnosti tohoto druhu jsou vhodné pro manévrování kolem překážek při letu nízko nad zemí.[9] Jeho způsob získávání potravy je přirovnáván k lovu sov; pravděpodobně se vznáší nad zemí díky svým hbitým a obratným křídlům a kořist strhává z větví anebo ze země.[26] Kořist většinou pronásleduje a pak na ni shora přistane, přičemž ji zajistí zaháknutím pomocí ostrých drápů na palcích.[29] Zabíjí mocným kousnutím do lebky.[27] Vzhledem k jeho tělesné velikosti je síla skusu větší než u kterékoli šelmy.[18] Na základě velikosti těla a charakteristik špičáků se předpokládá, že síla kousnutí listonose dosahuje hodnot 80–100 newtonů.[30] Při lovu jej může přitahovat tísňové volání menších netopýrů.[31]

Podle studie morfologie křídel 51 neotropických druhů netopýrů měl listonos nosatý nízké plošné zatížení křídel (poměr tělesné hmotnosti k ploše křídel).[16] Tato vlastnost je pro masožravé netopýry výhodná, protože jim umožňuje zvednout kořist ze země a letět s ní. Díky specifické anatomii křídel dokážou létat ve stísněných prostorech a přenést i těžkou kořist, a to navzdory velikosti samotného netopýra.[32] Například samci takto nosí kořist zpět do svých hřadovišť, aby jí zásobili samice a jejich mláďata.[28]

Listonos nosatý je jedním z přibližně 18 druhů netopýrů, kteří jsou monogamní (možná vytváří celoživotní svazky[33]). Kromě toho je to jeden ze dvou známých druhů netopýrů, u nichž se samci podílejí na rodičovské péči, zmíněným druhým druhem je megaderma žlutokřídlá (Lavia frons) žijící v Africe.[34] Samci listonosů se díky tomuto způsobu života také vyznačují relativně malými varlaty; protože se jedná o monogamní druh, nedochází zpravidla ke vnitrodruhové konkurenci spermií, takže samci mohou šetřit energii tím, že jich produkují méně.[35]

Druh se rozmnožuje sezónně, samice rodí na konci období sucha nebo na začátku období dešťů,[9] přičemž vrh čítá pouze jediné mládě.[36] Matka je údajně ke svým potomkům velmi pozorná a něžná. Samec se často také připojuje, přičemž pro druh je typické to, že samec při hřadování samici a mláďata zcela ovíjí svými křídly.[27] Přirození predátoři listonosů nosatých nejsou známi, nicméně mláďata mohou být lovena stromovými predátory, jako jsou různé kočkovité šelmy, nosálové nebo velké druhy hadů, či dravými ptáky. V mexickém státě Oaxaca byly nalezeny pozůstatky listonosů ve vývržku místního poddruhu sovy pálené (Tyto alba).[33][37]

Listonosové nosatí hřadují v dutých stromech, a to buď samostatně, nebo v malých koloniích, které zahrnují až pět jedinců.[9] Výzkum pětičlenné kolonie odhalil, že se skládala z dospělého samce a samice, mláděte, které ještě bylo kojeno mateřským mlékem, a mladého samce a samice. Stáří mladého samce bylo odhadnuto na šest měsíců, přičemž je pravděpodobné, že se jednalo o odrostlého potomka dospělého páru, samice byla nejspíše také jejich potomkem.[28] Ačkoli se původně předpokládalo, že listonos nosatý ke hřadování využívá pouze stromy, v roce 2008 bylo poprvé zdokumentováno, že ke hřadování může využívat i jeskyně. Průměrná délka života není známa, nicméně na základě unikátní pigmentace uší bylo odhaleno, že jeden listonos pravděpodobně hřadoval v určité jeskyni od roku 2008 minimálně do roku 2016, což by odpovídalo délce života alespoň 8 let. V zajetí jeden dospělec nejistého počátečního věku přežíval 5,5 roku.[38]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spectral bat na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Listonos nosatý na Wikimedia Commons
• Taxon Vampyrum spectrum ve Wikidruzích