Cerrado

Zasahuje na území mnoha federativních států Brazílie: Distrito Federal (100 %), Goiás (97 %), Tocantins (91 %), Maranhão (65 %), Mato Grosso do Sul (61 %), Minas Gerais (57 %) a částečně do států Bahia, Mato Grosso, Paraná, Piauí a São Paulo. Jeho poloha je téměř totožná s náhorní plošinou v centrální Brazílii oddělující tři rozlehlé vodní systémy řek Amazonka, Paraná/Paraguay a São Francisco. Vytváří poměrně suchý koridor spojující dvě ještě sušší oblasti, na severovýchodě Brazílie Caatinga a na jihozápadě Chaco v Paraguayi, Bolívii a Argentině. Odděluje dvě největší jihoamerické oblasti vlhkého tropického lesa, amazonský prales na západě a severozápadě a Atlantický les na východě a jihovýchodě.

Výškový rozdíl je poměrně velký, Cerrado se nachází v rozmezí téměř od hladiny moře po 2000 m (vrchol Pico do Sol 2070 m v Serra da Caraça), přitom jen asi 10 % leží 900 m a výše nad mořem. Průměrné teploty jsou místně variabilní, bývají od 18 °C do 28 °C a dešťové srážky jsou také rozděleny nestejnoměrně. V mnoha oblastech v tamním létě (období dešťů v říjnu až dubnu) naprší od 800 do 1600 mm a během zimy (období sucha od dubna do září) nastanou veliká sucha, která jsou také hlavní příčinou vzniku tamní specifické flory. Většina málo úrodné půdy je dystrofická s nízkým pH (4,3 až 6,2), nedostatkem vápníku, hořčíku, fosforu, draslíku, organické hmoty a naopak s nadbytkem hliníku. Je převážně dobře odvodněná a ne často se vyskytují údolí bohatá na vysokou spodní vodu.

Krajina Cerrado

V Cerrado je vegetace směsicí dvou druhů. Za vysoké rostliny jsou považovány stromy a vysoké keře (nejméně 1,3 m) a za nízké rostliny drobné keře a byliny. Stromy i keře mají typické rysy savan zachvacovaných požáry. Jsou nízké, zkroucené, s ohni odolnou kůrou často silně zkorkovatělou. List mívají tlustou pokožku, hluboké průduchy, jsou tuhé, často mají silicifikovanou tkáň. Hluboké kořenové systémy mají mnoho spících pupenů, ze kterých opětovně rostliny raší a rychle regenerují. Letniček tam vyrůstá málo, předpokládá se, že ze všech rostlin asi 6 %.

V průběhu teplých letních měsíců za dešťů se vše zazelená. S nástupem zimy a sucha nejdříve zežloutne tráva a pak postupně žloutnou a opadávají listy keřů a stromů, některé jsou bez listů dříve, jiné je shazují později a některé vůbec ne. Tamní rostliny jsou dobře uzpůsobeny dlouhým suchým obdobím i častým požárům.

Oblasti Cerrado mají podle hustoty a typu vegetace svá pojmenování. Pro suché louky bez keřů se používá pojmenování „campo limpo“. Oblast luk s řídce rozptýlenými keři se nazývá „campo sujo“. Pro louky rozptýleně porostlé keři a stromy se užívá název „campo cerrado“. Další fáze s ještě slušnou bylinnou vegetací ale již dominujícími keři a stromy vysokými 3 až 8 m, kdy jejich zápoj je aspoň 30 %, se jmenuje „cerrado“. Poslední etapa, kde již vyrůstají stromy vysoké nad 8 m a jejich zápoj je nad 50 %, je pojmenována „cerradão“. Soudí se, že v oblastech s málo úrodnou půdou a nízkými dešťovými srážkami (a řídce se opakujícími požáry) může být cerradão vrcholnou etapou vývoje Cerrado.

Cerrado není jen suchá vyprahlá savana, ale jsou tam i oblasti pravidelně více či méně vlhké, ve kterých vyrůstají poměrně husté lesy obývané mnohými živočichy.

Travnaté porosty

V okolí velkých řek se vyskytují též trvalé lužní porosty mající zajištěnou trvalo vlhkost a mnohdy bývající i pravidelně dlouhodobě zaplavovány. Výše položené pastviny (campo rupestre) sahající až na vrcholky náhorních plošin jsou v podstatě jen sezónní travnaté porosty, které mají skladbu rostlin uzpůsobenou silnému přísunu vody v období dešťů a extrémnímu nedostatku vlhkosti v období sucha.

Požár v Cerrado

Na území Cerrada žije lidská populace již po více než 10 000 let, od prvních lovců a sběračů až po drobné zemědělce, tito neměli žádný podstatný vliv na integritu ekosystému stejně jako počátky portugalské kolonizace soustředěné na atlantické pobřeží. V oblasti dosud je asi 38 etnických skupin původního obyvatelstva v celkovém počtu asi 45 000 osob, jsou to národy a nárůdky: Bororo, Canela, Karajá, Kayapó, Krahô, Quilombola, Xavante, Xerente a další, kteří používají okolo 300 druhů tamní flory jako potraviny, léky nebo suroviny pro řemeslné výrobky.

První příchod nových osadníků začal až v 18. století, byli to hledači zlata a drahých kamenů. Vznikaly první cesty a železnice, které otevřely možnosti pro rozvoj chovu dobytka. Rančerství, které zůstalo hlavní hospodářskou aktivitou až do poloviny 20. století, mělo negativní vliv na ekosystém stejně jako postupně přibývající rostlinná výroba. Postupně s výstavbou nového hlavního města Brazílie Brasília ve státě Goiás v jádru Cerrado začaly vznikat megaprojekty silnic a vodních elektráren, které byly nutné pro nebývalý vzrůst počtu obyvatel a následné rozšiřování zemědělství i průmyslu.

I zde bylo Cerrado, nyní generální prokuratura

Rozlehlé plochy s hlubokou a úrodnou zeminou byly přeměněny na ornou půdou a stromy v neúrodných oblastech byly vykáceny. V roce 2000 pocházelo z Cerrado 35 % rostlinné produkce Brazílie, např. 60 % sóji a 25 % obilovin, chová se tam asi 40 miliónů kusů dobytka.

Původně se lidé domnívali, že cerrado je nevyužitelné pro zemědělství z důvodu velké kyselosti a hlinitosti půdy. V 60. letech ovšem výzkumníci z brazilské agentury Embrapa (Empresa Brasileira de Pesquisa Agropecuária, Brazilská společnost pro zemědělský výzkum) objevili, že ji lze zúrodnit přidáním vhodného množství fosforu a vápna. Výzkumníci také vyvinuli tropické odrůdy sóji, do té doby rostliny mírného pásu.

Díky tomu bylo dosaženo obrovského pokroku a rozvoje brazilského zemědělství. Dnes Cerrado produkuje 70% brazilského skotu a díky zavlažování a výše zmíněným technikám úpravy půdy je také významným producentem sóji, kukuřice, rýže a kávy. Dále je produkována celulóza používaná k výrobě papíru.

Laureát Nobelovy ceny míru Norman Borlaug popsal Cerrado jako poslední nevyužitou plochu úrodné zemědělské půdy na světě. V roce 2006 byla třem mužům, kteří se na zúrodnění cerrada podíleli, udělena World Food Prize, kterou založil právě Borlaug. Byli to Alysson Paolinelli, bývalý brazilský ministr zemědělství a výzkumníci půd Edson Lobato z Brazílie a A. Colin McClung z USA.

Celkem 37,3 % Cerrada bylo zcela přeměněno na hospodářskou krajinu, zatímco 41,4 % je používáno pro chov dobytka a produkci dřevěného uhlí. Odhaduje se, že zůstalo neporušeno pouze 432,814 km² (21,3 %) původní vegetace.

Zemědělství, jako pěstování sóji, však ohrožuje místní druhovou rozmanitost.[1]

Navzdory své velikosti a významné biologické rozmanitost je toto území jen málo zastoupeno v jinak rozsáhlé brazilské soustavě chráněných území, je tam zařazeno asi jen 168 tis. km² (8 % rozlohy), k tomu je možno připočíst ještě asi 90 tis. km² (4,5 %) domorodých území, ve kterých platí částečná ochrana krajiny.

Nejdůležitější chráněná území jsou: národní park Emas[p 1], národní park Chapada dos Guimarães, národní park Chapada dos Veadeiros[p 1], státní park Jalapão, národní park Nascentes do Parnaíba a národní park Serra da Canastra.