Vápenka (přírodní rezervace)

Nový lom v přírodní rezervaci

Z geologického hlediska se přírodní rezervace rozprostírá v oblasti podél lužického přesmyku.[p 1] Zlomová zóna dosahuje délky asi 110 km a probíhá od Drážďan po Jičín. Mezi Drážďany a Jítravou má charakter plochého přesmyku, kdy došlo ve starších třetihorách k nasunutí severní kry lužického masívu, který je zde tvořen dvojslídným až biotitickým středně zrnitým granodioritem, na jižněji ležící pískovce. V období třetihor došlo ke změně pohybu a k přesmyku, při kterém byly podél zlomu vytaženy do vyšších poloh jurské vápence, ale i permské horniny zastoupené zde jak vulkanity, tak i sedimenty. Maximální mocnost jurských sedimentů je 80 metrů.[6] Pruh permských hornin je sledovatelný v délce 1,2 km a šířce 30 až 130 metrů. Výchozy jurských hornin jsou kratší, mají délku asi 800 metrů, šířka je menší než 200 metrů. Hranice jury je možno sledovat pouze na východním svahu Starého lomu a kry jury obklopují z východu a z jihu křídové sedimenty, které nemají přirozené výchozy.[6] Jura i perm se zde nacházejí v několika menších tektonických krách. V okolí se vyskytují granitoidy lužického plutonu a mocné křídové sedimenty, což oblast činí velmi geologicky komplikovanou. Nalézají se zde vápenece, dolomity, pískovce, granity, porfyry a bazanity.

Na východním okraji Starého lomu je sopouch kruhového průřezu o průměru 5 až 6 metrů. Je tvořen vulkanickou komínovou brekcií, která je stmelena jemnozrnným až celistvým čedičem s vyrostlicemi amfibolu.[6] V jurských sedimentech byla zjištěna hydrotermální mineralizace ve formě impregnací a žilníků se sulfidy mědi, olova a zinku – galenit, chalkopyrit, sfalerit, tennatit a chalkozín.[6] Spodní část sedimentárního sledu tvoří pískovce (dosahují mocnosti až 10 m), v nadloží jsou dolomity a vápence, které dosahují až 100 m.[9] Vyskytuje se zde i azurit a malachit, ale jejich výskyt není takových ekonomických parametrů, aby se vyplatila těžba.[6] Geologické dokumentaci oblasti pomohlo otevření zdejších lomů v 19. století. Dnes však jsou lomy již zarostlé vzrostlým lesem.[9]

Z paleontologických jevů jsou zde četné ichfosilie Planolites (představují tunely po pojídačích sedimentu) a nalezlo se i několik inoceramů (mořských plžů), které zařazují zdejší sedimenty na rozhraní teplického a březenského souvrství.[6]

Geomorfologicky se rezervace nachází v Lužických horách, na Jedlovském hřbetu. Je situovaná na jižní straně Vápenného vrchu (o nadmořské výšce 548 metrů), který se dříve jmenoval Maškův vrch.[4] Samotná rezervace se rozprostírá v nadmořské výšce 465 až 530 metrů nad mořem, takže vrchol kopce je již mimo její území.[1] Celou přírodní rezervaci tvoří lesní půda.[7]

Přírodní rezervace se dle Quittovy klimatické klasifikace řadí do mírně teplé oblasti MT2,[1] pro niž je charakteristická mírná zima, průměrný úhrn srážek 850 mm ročně a průměrná roční teplota 7 °C. Lednová průměrná teplota je −3 °C až −4 °C, červencová průměrná teplota je 16 °C až 17 °C, dní s letními teplotami je dvacet až třicet. Rezervace se nachází v přírodní lesní oblasti Lužická pískovcová vrchovina.[7] Poblíž rezervace prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním mořem a Baltským mořem, kousek nad rezervací pramení Doubický potok, který se vlévá do Chřibské Kamenice. Rezervace patří k úmoří Severního moře.

Ve štolách v rezervaci přezimuje i vrápenec malý

Oblast je bohatá nejen z geologického, ale i z botanického hlediska. Většina území je porostlá smrkovým lesem, ale částečně je zde zachována i původní květnatá bučina, která místy přechází do suťových lesů.[7] Porost lesů je z 54,3 % tvořen smrkem ztepilým (Picea abies), z 19,7 % bukem lesním (Fagus sylvatica) a z 8,8 % javorem klenem (Acer pseudoplatanus). Dále zde roste jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), modřín opadavý (Larix decidua), jedle bělokorá (Abies alba), jilm horský (Ulmus glabra) či bříza bělokorá (Betula pendula). Přirozené ideální zastoupení dřevin by mělo být tvořeno z 59,7 % bukem lesním a z 28,4 % jedlí bělokorou.[7] V rezervaci se má po obnově přirozeného porostu v budoucnosti nahodile těžit pouze smrk. Dožívající bukový porost v rezervaci je nejstarším v celé chráněné krajinné oblasti Lužické hory (k 1. lednu 2006 se jeho věk udával na 206 let).[7]

V bylinném patru rostou například kruštík širolistý (Epipactis helleborine), konvalinka vonná (Convallaria majalis), okrotice červená (Cephalanthera rubra), bradáček vejčitý (Listera ovata), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), vstavač plamatý (Orchis maculata), hrachor jarní (Lathyrus vernus), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), mařinka vonná (Galium odoratum) a kapradina žebrovice různolistá (Blechnum spicant).[10]

Staré důlní štoly slouží pro přezimování netopýrů. Od roku 1990 je tato lokalita zoology monitorována a byl tu zjištěn výskyt celkem deseti druhů netopýrů, například netopýra velkouchého (Myotis bechsteinii), řasnatého (Myotis nattereri) či černého (Barbastella barbastellus) a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Na vstupech do štol jsou instalovány mříže, aby netopýři nebyli rušeni při přezimování.[7][11] Ze savců zde byl potvrzen výskyt plcha velkého (Gris gris). Z chráněných živočichů se zde dále vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis) a ropucha obecná (Bufo bufo).[7] V okolí hnízdí mnoho druhů ptáků a vyskytují se tu nejen vzácní motýli jako martináč bukový (Aglia tau) a otakárek fenyklový (Papilio machaon), ale například i můra sklepní (Scoliopteryx libatrix). Rezervaci navštěvuje jelení a srnčí zvěř, a proto je nutné podsadby jedle bělokoré chránit oplocením.[7]

• Seznam chráněných území v okrese Děčín
• Národní park České Švýcarsko
• Lužický zlom

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vápenka na Wikimedia Commons
• Popis lokality na stránkách geology.cz
• Popis přírodní rezervace Vápenka stránkách Libereckého kraje
• Podrobný popis lokality na stránkách Lužických hor