Plch velký

Osídluje větší část Evropy s výjimkou Skandinávie, Islandu a jihu Španělska a Portugalska.[2]

V České republice se vyskytuje ostrůvkovitě (např. Kokořínsko, Chřiby, Bílé Karpaty, Novohradské hory, Beskydy; chybí např. na Vysočině nebo na Šumavě). Žije v listnatých a smíšených lesích (v jehličnatých výjimečně), v krasu a na jiných skalnatých územích (např. balvanité sutě, kvádrové pískovce), také v parcích, zahradách či vilových čtvrtích měst (např. na Petříně v Praze).[3]

Dosahuje takřka velikosti veverky obecné. Je dlouhý 12 až 18 cm a ocas má dlouhý 12 až 15 cm. Váží 80 až 155 g (přičemž před hibernací běžně svoji hmotnost zdvojnásobí[2]). Má hustou jemnou srst, svrchní strana těla je stříbřitě lesklá, šedá až šedohnědá, spodní strana bělavá, znatelně oddělená. Ušní boltce jsou malé, zaoblené. Černé velké kulaté oči jsou korálkovitě lesklé a tmavě olemované. Na čenichu jsou nápadné odstávající smyslové chlupy. Ocas je dlouhý, protáhle huňatý. Nohy jsou relativně krátké (přední nohy mají čtyři prsty, zadní pět), opatřené na prstech ostrými arborikolními drápy (arborikolní – žijící v korunách stromů).[3] Chodidla jsou holá.

Aktivní je za soumraku a v noci, výborně šplhá a skáče. Den přečkává ve stavu strnulosti, v torporu (ve stavu regulované hypotermie). Přestože je teritoriální, žije i v rodinách. Potravou mu jsou listy, pupeny, kůra, žaludy, bukvice, ořechy, bobule, plody, někdy i hmyz a jiní členovci, vejce a ptačí mláďata. Občas si vytváří letní zásoby, nikdy ne zimní.

Samice rodí jedenkrát za rok 4–6 holých a slepých mláďat. Březost trvá 30–32 dní. Po 8 týdnech jsou mláďata samostatná. Hned se začínají krmit kaloricky bohatými žaludy, bukvicemi aj., aby přečkala zimu. K zimnímu spánku se ukládají přibližně o měsíc později než starší generace, tj. koncem října.

Úkryt mívá ve včelínech, chatách, chalupách a jiných osamělých staveních, v dutinách stromů, škvírách ve skalách a s oblibou v ptačích budkách (zejm. velikosti sýkorníku[2]). Hibernuje ve skalních štěrbinách, dutinách stromů, řidčeji v zemi[3].

Zimu, resp. období od října do května přečkává hibernací. Prospí nejen celou zimu, ale někdy dokonce podstatnou část celého roku. Bylo zjištěno, že v roce, ve kterém mají plši nedostatek potravy, jsou schopni prospat i 11,5 měsíců.[2] V tzv. semenných letech (roky úrodné na produkci semen stromů) se naopak probouzejí mnohem dříve, přičemž samci přibližně o měsíc dříve než samice.

Mezi přirozené predátory plcha patří puštík, lasice, kuna, při hibernaci také liška nebo jezevec.

V České republice patří plši mezi ohrožené druhy živočichů a jsou proto zákonem chráněni (patří mezi zvláště chráněné druhy). Je zakázáno je zabíjet, rušit nebo ničit jejich životní prostředí. Zároveň je důležité sledovat jejich rozšíření a udržet si přehled o tom, zda plchů u nás ubývá, nebo přibývá, případně ve kterých oblastech. V roce 2016 probíhalo mapování výskytu plcha velkého v České republice.