Chráněná krajinná oblast Lužické hory
Chráněná krajinná oblast Lužické hory se nachází v severních Čechách na rozhraní Ústeckého a Libereckého kraje v okresech Děčín, Česká Lípa a Liberec. Rozloha chráněného území je 270,72 km².[1] Předmětem ochrany je rozmanitá krajina pískovcových skalních měst a znělcových, trachytových a čedičových kuželů.[2] Tyto význačné geomorfologické útvary jsou doprovázeny zbytky přirozených lesních porostů ve vrcholových partiích (buk, jedle, javor, jilm a doubrava), vlhkými horskými a podhorskými loukami s výskytem vzácných druhů rostlin a nivami potoků.
 Zdroje k infoboxu Lužické hory | |
|---|---|
| IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast) | |
.jpg.webp) Likvidace stromů, napadených kůrovcem poblíž železniční stanice Jedlová (rok 2020). V pozadí hora Jedlová (774 m n. m.). | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 19. března 1976 |
| Rozloha | 270,72 km² |
| Správa | Správa CHKO Lužické hory |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Okres | Děčín |
| Souřadnice | 50°50′18″ s. š., 14°36′19″ v. d. |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
  Lužické hory | |
| Další informace | |
| Web | www |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory kromě vlastních Lužických hor zasahuje také do okolních geomorfologických jednotek – do Ještědsko-kozákovského hřbetu, Ralské pahorkatiny a Českého středohoří. Chráněné krajinná oblast Lužické hory sousedí s Národním parkem České Švýcarsko, Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří a Chráněnou krajinnou oblastí Labské pískovce.
Z německé strany navazují na Lužické hory Žitavské hory obdobného charakteru, přírodního i kulturního vývoje, které se liší jen pojmenováním a státní hranicí.[3]
Historie
V roce 1956 byl schválen zákon číslo 40 / 1956 Sb., který uložil založení odborných pracovišť zaměřených na státní ochranu přírody. V tehdejším Libereckém kraji ochranu památek i přírody zajišťoval Vlastivědný ústav se sídlem v Liberci. Po přijetí citovaného zákona na území Ústeckého kraje byl úkol svěřen samostatnému referátu Krajskému národnímu výboru v Ústí nad Labem. Rada KNV zřídila roku 1958 krajské středisko památkové péče a ochrany přírody. Po vzniku Severočeského kraje k 1. červenci 1960 byl zřízen samostatný referát zde, byl podřízen odboru kultury KNV. Toto středisko připravilo návrhy na zřízení několika CHKO na území kraje včetně CHKO Lužické hory.[4]
Založení
Chráněná krajinná oblast Lužické hory byla založena 19. března 1976 výnosem Ministerstva kultury. Při založení měla na starosti území v rozsahu 265 km² v okresech Děčín, Česká Lípa a Liberec. Ve své péči měla pět státních přírodních rezervací, jedno chráněné naleziště a tři chráněné přírodní výtvory. Prvním sídlem správy chráněné krajinné oblasti byl v roce 1976 Děčín a od 1. ledna 1979 sídlí v Jablonném v Podještědí.
Po zrušení krajských národních výborů a jejich středisek byly správy všech chráněných krajinných oblastí k 1. lednu 1991 předány pod Český ústav ochrany přírody v Praze řízené Ministerstvem kultury. Brzy poté vzniklo Ministerstvo životního prostředí ČR, podřídilo si všech 23 správ chráněných krajinných oblastí v České republice a začlenilo je do samostatného útvaru. V březnu 1995 ministr zrušil Český ústav ochrany přírody a zřídil dvě nové organizace – Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR a Správu chráněných krajinných oblastí. Obě organizace měly sídlo v Praze, po republice mají detašovaná pracoviště.
Své sídlo Správa CHKO Lužické hory musela v roce 1991 opustit, a přestěhovala se v říjnu do budovy Městského úřadu v Novém Boru na náměstí Míru. Tehdy měla osm pracovníků. Brzo se ukázaly nové prostory jako nedostatečné, protože se přistěhovaly do budovy další organizace.[5][6]
V době svého založení (rok 1976) měla CHKO tyto chráněné lokality:
- Státní přírodní rezervace: Vápenka, Studený vrch, Klíč a Jezevčí vrch
- Chráněná naleziště: Kytlice
- Chráněný přírodní výtvor: Pustý zámek, Naděje a Bílé kameny
Maloplošná chráněná území
V roce 2020 se v chráněné krajinné oblasti nacházelo osmnáct maloplošných zvláště chráněných území:[1]
- Národní přírodní rezervace
- Jezevčí vrch
- Národní přírodní památka
- Zlatý vrch
- Přírodní rezervace
- Vápenka, Marschnerova louka, Studený vrch, Klíč, Spravedlnost, Luž
- Přírodní památky
- Louka u Brodských, Líska, Noldenteich, Pustý zámek, Kytlice, Brazilka, Naděje, Rašeliniště Mařeničky, Bílé kameny, U Rozmoklé žáby
Naučné stezky
- Mezinárodní naučná stezka Lužické a Žitavské hory – začíná poblíž spojovací silnice mezi Jablonným v Podještědí a Chrastavou ve východní části hor a má 27 zastavení. Panely s informacemi jsou věnovány Lužickým a navazujícím Žitavským horám, geologii i přírodě.[7]
- Naučná stezka Okolím Studence.[8]
- Brazilka u stejnojmenné přírodní památky
- Lesnická naučná stezka Sokol
- Köglerova naučná stezka, nejstarší v Česku
- Hornická naučná stezka Údolí Milířky
- Naučná stezka Jánské kameny
Odkazy
Reference
- Lužické hory [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-09-01]. Dostupné online.
- http://www.luzickehory.ochranaprirody.cz/
- MODRÝ, Martin; SÝKOROVÁ, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. S. 33.
- KUNCOVÁ, Jaromíra. CHKO Lužické hory dvacetiletá. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1996, roč. 4, s. 8. ISSN 1211-9172.
- AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Lužické hory, s. 67–69.
- Bezděz 1996, s. 13.
- PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha: freytag & berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 23.
- HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Naučné stezky, s. 58.
