Okrotice červená

Je to teplomilná rostlina, rozšířená hlavně ve světlých listnatých lesích, zejména květnatých bučinách, dubohabřinách či doubravách, dále v křovinách a v lesostepních porostech, a to od nížin do hor. Je diagnostickým druhem bučin podsvazu Cephalanthero-Fagenion (vápnomilné bučiny).[1] Vyhledává vápenité nebo jiné bazické podloží.[2]

Jako jiné orchideje je silně závislá na mykorhize.[3] Z hlediska životní formy je to geofyt, pod zemí tvoří válcovitý oddenek.[1]

Těžištěm výskytu je Evropa, areál sahá v severojižním směru od severu Afriky po jižní Skandinávii, od západní Evropy (Anglie, Francie) po severozápad Íránu a Kavkaz. V ČR se vyskytuje roztroušeně až vzácně: v Čechách například v Českém krasu, na Křivoklátsku, v Českém středohoří, České křídové tabuli[1] a na vápencích mezi Sušicí a Strakonicemi, na Moravě v Moravském Krasu, ve Ždánickém lese, Litenčických vrších, v Bílých Karpatech a ve Chřibech.[2]

Dorůstá výšky 30–50 cm. Lodyha je přímá, často zprohýbaná, se střídavými odstálými listy, které jsou tmavě zelené, široce kopinaté, na konci zašpičatělé, lysé.

Květenstvím je řídký klas, na němž vyrůstá 2 až 10 růžově červených (vzácně i čistě bílých) květů s bílým, červeně lemovaným pyskem bez vyvinuté ostruhy; jejich velikost je 1,5–3 cm. Při květu se zřídkakdy zcela otevírají, častěji zůstávají jen pootevřené. Pylové brylky jsou nafialovělé až namodralé.[1]

Plodem je zelená tobolka obsahující velké množství malých a lehkých semen, která se šíří větrem. Květy i plody jsou hustě žláznatě chlupaté. Dobou květu je konec května až začátek července.[2][3][4]

Celkový habitus rostliny v lesním porostu

Ve sterilním stavu je možné ji zaměnit za příbuznou okrotici dlouholistou.[2]

V české květeně je okrotice červená zařazena mezi silně ohrožené druhy do kategorie C2.[4] Patří do mezinárodního seznamu druhů chráněných úmluvou CITES.[3]