Zruč nad Sázavou

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1328, kdy Heřman z rodu Chvalovských z Ledec daroval podací kostelní právo ve Zruči pražskému Klášteru na Zderaze. Roku 1355 se jako patron zdejšího kostela uvádí Petr z Orlíka, jenž se o dvacet let později zval z Kolovrat.

Kolovraté ve Zruči sídlili téměř 200 let. Za vlády Kaleniců byla Zruč v roce 1561 povýšena na město. Jako městský znak byl pojat rodový erb Kaleniců – dva spojené stříbrné buvolí rohy na červeném štítě (tím je dodnes). Kalenicové přestavěli ve druhé polovině 16. století původní gotický hrad na renesanční zámek. Zámek i s celým panstvím jim však byl roku 1623 zkonfiskovám za účast Albrechta z Kalenic na stavovském povstání.

V roce 1781 zachvátil zámek požár, který zničil zámecký archiv a převážnou část výzdoby interiérů. Až v letech 1872–1878 nechal Jan Skrejšovský zámek opravit a to ještě ve slohu barokním. Další přestavba v letech 1891–1894, kterou nechal provést podnikatel v oboru železničního stavitelství Jan Schebek, se již nesla v romantickém stylu. Rod Schebků vlastnil zručský zámek až do roku 1948, kdy jim byl vyvlastněn. Dnes je zámek majetkem města.

Firmou Baťa byla 24. března 1939 podepsána smlouva o výstavbě na obuv. Prvním sortimentem, vycházejícím z bran zručského Baťova závodu, byla mužská a dámská obuv. A za války to byla tzv. bagančata, pracovní obuv na dřevěných podešvích.[3] Po 2. světové válce, v roce 1953 se továrna přejmenovala na Sázavan Zruč, n. p. a produkovala kvalitní dětskou obuv, která se prodávala po celém světě. Díky tomuto závodu se Zruč rozrostla. Původní Baťovy plány s městem byly takové, že se Zruč bude rovnat velikostí i produkcí bot jeho zlínské továrně. Ve Zruči mělo stát letiště, nemocnice i vysoké školy. Po příchodu Němců v roce 1939 se plány nemohly uskutečnit a po znárodnění po roce 1945 nebyl tento záměr dále nerozvíjen. I nyní je Zruč rozdělena místním neoficiálním názvem na novou Zruč (Baťov) a starou Zruč.

V 70. letech 20. století byla v blízkosti města postavena vodní nádrž Švihov, kterou napájí řeka Želivka. Tato nádrž zásobuje pitnou vodou nejen Prahu, ale i široké okolí Zruče nad Sázavou a řeky Želivky. V obci Nesměřice (4 km od Zruče) se nachází hráz této vodní nádrže.

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Městem procházejí silnice II/125 Vlašim – Zruč nad Sázavou – Zbraslavice – Kutná Hora a silnice II/336 Uhlířské Janovice – Zruč nad Sázavou.
• Železnice – Město leží na styku železničních tratí 212 Čerčany – Světlá nad Sázavou a 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou. Železniční trať 212 Čerčany – Sázava – Zruč nad Sázavou – Světlá nad Sázavou je jednokolejná regionální trať, doprava byla v úseku trati mezi Kácovem a Světlou nad Sázavou zahájena roku 1903. Na území města leží odbočná železniční stanice Zruč nad Sázavou a železniční zastávka Zruč nad Sázavou zastávka. Železniční trať 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou je jednokolejná regionální trať, zahájení dopravy bylo roku 1905. Na území města leží kromě odbočné železniční stanice Zruč nad Sázavou i železniční zastávka Želivec.

Veřejná doprava 2011

• Autobusová doprava – Z města jezdily autobusové linky do těchto cílů: Dolní Kralovice, Vlašim (dopravce ČSAD Benešov), Čáslav, Kácov, Kutná Hora, Ledeč nad Sázavou, Praha, Sázava, Uhlířské Janovice, Zbraslavice (dopravce ARRIVA VÝCHODNÍ ČECHY).
• Železniční doprava – Tratí 212 jezdilo v pracovních dnech 15 párů osobních vlaků, o víkendu 11 párů osobních vlaků. Tratí 235 jezdilo v pracovních dnech 11 párů osobních vlaků, o víkendu 7 párů osobních vlaků.

S krachem obuvnického závodu Sázavan Zruč a faktickým ukončením obuvnické produkce v devadesátých letech 20. století došlo k ekonomické stagnaci města. S tím souvisela i zhoršená sociální situace obyvatelstva. Nově vzniklé malé živnosti neměly dostatečný odbyt. Nyní se situace pomalu zlepšuje. Město získalo 1. dubna 2004 investici japonské firmy ASMO, která vyrábí motorky do ostřikovačů, stahování okýnek, klimatizací a stěrače do aut. Působí zde firma na výrobu součástek do aut (TRW^[zdroj?]), firma Variel, která vyrábí městské mobiliáře, armádní, technologické, mobilní kontejnery, anténní stožáry, telefonní budky, firma na výrobu zdravotnické obuvi aj.

Zručský zámek

Zámecký park

• Zručský zámek – se svým parkem s velkou botanickou hodnotou patří k hojně navštěvovaným památkám ve středním Posázaví. Jeho historické kořeny sahají až do třináctého století. Prvním panským sídlem ve Zruči byl tzv. Starý zámek založený ve druhé polovině třináctého století. Stával asi 400 metrů západně od dochovaného zámku. Zručský zámek získal svou novogotickou podobu až na konci devatenáctého století. Ve svých zdech však obsahuje některé budovy původního hradu postaveného v první polovině čtrnáctého století, který byl později vybaven rozsáhlým a částečně dochovaným dělostřeleckým opevněním.[11] Jedním z pozůstatků opevnění je Kolowratská věž. Na zámku se opravilo podkroví, které slouží jako výstavní a koncertní sál. V místech, kde se vyskytoval městský úřad, je dnes prohlídkový okruh. Úřad se přestěhoval do levé části, kde sídlila donedávna Základní umělecká škola. Opraveny byly jak fasády, tak i samotný interiér. Zámek se dočkal i osvícení, takže je tato dominanta vidět i v nočních hodinách. V zámeckém příkopě vznikla naučná stezka rytíře Miloty pro malé děti. Součástí expozic ve zručském zámku je Království kostiček a panenek, kde se vyskytují panenky až z Japonska, které městu věnovala japonská firma ASMO czech. V prostorách zámku se také nachází Regionální muzeum, které je zaměřené zejména na obuvnickou historii města. Lze zde zhlédnout dobové fotografie, ševcovské nástroje a udělat si obrázek o životě obyvatel města. Součástí zámeckého parku je psí hřbitov, kde rod Schebků pohřbíval své lovecké psy. Podle historických záznamů bylo na psím hřbitově osm náhrobků, ale zbyly pouze dva. Uprostřed hřbitova stojí pomníček s králíkem a s loveckou brašnou.
• kostel Povýšení svatého Kříže
• kaple svatého Josefa
• pohřební kaple
• kostnice
• Království kostiček a panenek
• Vodácké muzeum
• Rozhledna Babka

• Josef Kolb (????–????), filmový herec
• Jiří Pecháček (* 1943) dostihový jezdec[12]
• Jiří Tondl (* 1950), fotograf