Thurn-Taxisové

Thurn-Taxisové (německy von Thurn und Taxis či francouzsky de la Tour et Taxis) jsou německý knížecí rod, který pochází ze severní Itálie. Do Čech přišli v první polovině 16. století. V 17. století spojili tehdejší genealogové rod Taxis (it. Tasso) s ve středověku vymřelým italským rodem Torriani, protože používali příjmení della Torre (věž). Proto jim bylo přiznáno právo spojit svůj erb s erbem a titulem Thurn-Valsassina.

Thurn-Taxisové
Erb rodu Thurn-Taxisů
ZeměRakouské císařství Rakouské císařství
Mateřská dynastieTorrianiové (della Torra), Taxisové
Titulysvobodní páni, říšská hrabata, knížata
Rok založení12. století
Poslední vládcedosud žijící
Větve roduThurn-Valsassina

Historie
Erb původního italského rodu Tasso (Taxis). Jezevec se později objevuje ve společném erbu Thurn-Taxisů. Poštovní roh
Pražský palác Thurn-Taxisů v Letenské ulici na Malé Straně. V paláci dnes sídlí Anglo-americká univerzita Praha
Nově postavená kopie paláce Thurn-Taxisů ve Frankfurtu nad Mohanem

První zmínky o rodu se objevují již ve 12. století v okolí severoitalského Bergama. Později se rodina poněmčila.

V 16. století získali právo provozovat poštovnictví, které v některých zemích provozovali až do 19. století.

Thurn–Taxisové provozovali poštovní služby v různých evropských, zejména rakouských, německých a španělských zemích.[1][2][3]

V roce 1500 císař Maxmilián I. jmenoval Franze von Taxis generálním říšským poštmistrem.[4] Ten zřídil v roce 1516 první poštovní spoj mezi Vídní a Bruselem. Jeho syn Bernard spravoval pošty v Německu a španělském Nizozemí. V té době povýšili do panského stavu. Hrabě Evžen Alexandr (1654–1714) získal v roce 1681 knížecí titul.[2]

V 19. století používaly služeb Thurn–Taxisů zejména německé státy, které neměly vlastní poštu a známky. Thurn–Taxisové vydali celkem 54 poštovních známek. V roce 1867 postoupili poštovní výhradu (poštovní regál) Prusku za odstupné 3 miliony tolarů.[5]

Rod v Českých zemích
Podrobnější informace naleznete v článku Česká linie Thurn-Taxisů.

Rod Thurn-Valsassina
Erb Vincenta Thurn-Valsassina, zámek Valeč

Jako první do Čech dorazil František Bernard Thurn, který měl čtyři syny, z nichž nejznámějším se stal Jindřich Matyáš Thurn (1567–1640). Vychovali jej v katolické víře, v dospělosti však přestoupil k protestantskému náboženství. Jako mladý bojoval proti Turkům. V roce 1609 se stal velitelem stavovského vojska. Po pražské defenestraci byl jmenován direktorem a jedním ze dvou vrchních velitelů vojska při českém stavovském povstání. Bojoval v jižních Čechách, porazil císařskou armádu u Vídně. Ovšem nebyl vrchním velitelem vojsk, která bojovala na Bílé hoře. Po porážce povstání odešel do exilu a válčil v dánských a švédských službách. Albrecht z Valdštejna jej zajal v bitvě u Stínavy, ale propustil jej. V roce 1640 Jindřich Matyáš Thurn v emigraci v Livonsku na území dnešního Estonska zemřel.

Rod Thurn-Taxis

V 17. století získali v Čechách nadále žijící Thurnové hraběcí titul a v roce 1681 byl Evžen Alexandr Thurn-Taxis povýšen do knížecího stavu.

V 19. století držel Karel Anselm Litomyšl, jeho nevlastní mladší bratr Maxmilián Josef (1769–1831) z řezenské větve rodu v roce 1809 zdědil Loučeň a Dobrovici. Roku 1831 nechal princ Karel Anselm zámek Dobrovice přestavět na největší cukrovar v Čechách. K panstvím přikoupili roku 1869 Mcely a roku 1874 vlastnili také zámek Biskupice. Panství pak držel až do své smrti v roce 1939 Alexandr Thurn-Taxis (uložen do hrobky v Sýčině u Mladé Boleslavi)[6], jeho manželka Marie, rozená z Hohenlohe-Waldenburgu vedla v Paříži a v Loučeni společenský salón. Panství v držení rodu zůstal až do roku 1945, kdy mu byl majetek zkonfiskován.

Rudolf (1833–1904) po studiích práv obhajoval práva českého národa. S K. J. Erbenem vydával právnický časopis, přispíval do Národních listů a Riegrova naučného slovníku. Založil a stal se prvním předsedou pražského Hlaholu. V 60. letech 19. století podporoval radikální demokratické křídlo v české politice, spolupracoval s J. V. Fričem.[7] Po roce 1880 působil jako generální prokurátor v bulharském Plovdivu. Ke konci života se vzdal knížecího titulu a odstěhoval se do Troskova u Drážďan, kde žil jako svobodný pán z Troskova. Zemřel na Velehradě,[8] kde byl na návštěvě své dcery Hedviky.

10. května 1945 byl princ Bedřich v Biskupicích zavražděn „revoluční gardou“ a ostatní příslušníci rodu po roce 1945 odešli z Československa a zbylý majetek rodu v Československu byl v roce 1946 konfiskován.[zdroj?] Potomci rodu v současné době žijí v cizině.

Po roce 1989

Po Sametové revoluci byly vznesené nároky na navrácení zabaveného majetku zamítnuty, neboť členové rodu v době mezi válkami neměli československé státní občanství. Nicméně manželka prince Jana (1908–1959) z loučeňsko-mcelské větve rodu, Marie Julie, získala zpět zámek Dolní Beřkovice, který patřil rodu Lobkoviců, ze kterého pocházela.

Erb
Rodový erb Thurn-Taxisů

Nosí čtvrcený erb, v němž mají ve dvou stříbrných polích thurnovským mluvící znak (Turm – německy věž) s červenou věží a znak hrabství Valsassina s červeným lvem na zlatém podkladu.

Příbuzenstvo

Spojili se s Lobkovici, Šliky, Berky z Dubé či Fürstenberky.

Význační členové rodu
Princ Albert, současná hlava rodu Thurn-Taxisů
  • Albert z Thurnu a Taxisu (* 1983), podnikatel a automobilový závodník
  • Albert z Thurn-Taxisu (1867–1952), velkostatkář, podnikatel, rytíř Řádu zlatého rouna,
  • Christa z Thurnu a Taxisu (* 1941), někdejší německá předsedkyně Bavorského červeného kříže
  • Albert Maria Lamoral Thurn-Taxis (1885–1945), syn Maxmiliána Antonína Lamorala
  • Alžběta Helena z Thurnu a Taxisu (1903–1976), markraběnka míšeňská, vévodkyně saská
  • Alžběta z Thurnu a Taxisu (1860–1881) vévodkyně z Braganzy, manželka následníka portugalského trůnu Michala II.
  • Alžběta z Thurnu a Taxisu (* 1982), německá novinářka a spisovatelka
  • Emerich z Thurnu a Taxisu (1820–1900), rakouský generálmajor
  • Egon Maxmilián z Thurnu a Taxisu (1832–1892), c. a. k. rakouský Oberstleutnant
  • Bedřich Hannibal z Thurnu a Taxisu (1799–1857), rakouský General jezdectva
  • Bedřich Vilém z Thurnu a Taxisu (1805–1825), pruský voják a důstojník
  • Emerich z Thurn-Taxisu (1820–1900), c.k. generál jízdy, nejvyšší štolba císařského dvora 1875–1892
  • Fritz Thurn-Taxis (* 1950), novinář
  • Gustav z Thurnu a Taxisu (1888–1919), princ z Thurnu a Taxisu
  • Helena z Thurnu a Taxisu, vévodkyně bavorská (1834–1890)
  • Jan Baptista z Thurnu a Taxisu (1706–1762), rakouský biskup a říšský hrabě
  • Karel Anselm Thurn-Taxis
  • Karel Ferdinand princ z Thurnu a Taxisu (* 1952), rakouský hospodář a manažer
  • Karel Maxmilián Thurn-Taxis (1855–1871)
  • Karel Theodor z Thurnu a Taxisu (1797–1868), bavorský generál jezdectva
  • Lamoral Bedřich z Thurnu a Taxisu (1832–1903), rakouský polní maršál
  • Luisa z Thurnu a Taxisu (1859–1948)
  • Marie Terezie z Thurnu a Taxisu (* 1980), německá podnikatelka
  • Marie z Thurnu a Taxisu (1855–1934), mecenáška, podporovala mj. Rainer Maria Rilke|Rainera Mariu Rilkeho
  • Marie-Augusta z Thurnu a Taxisu (1706–1756), manželka vévody Karla Alexandra Württemberského
  • Maxmilián Antonín z Thurnu a Taxisu (1831–1867), dědičný princ z Thurnu a Taxisu
  • Maxmilián Josef z Thurnu a Taxisu (1769–1831) zakladatel mladší české linie
  • Maxmilián Maria z Thurnu a Taxisu (1862–1885)
  • Pavel z Thurnu a Taxisu (1843–1879), adjutant Ludvíka II. Bavorského
  • Rafael Rainer z Thurnu a Taxisu (1906–1993), sportovní funkcionář, komunální politik
  • Sofie Frederika z Thurnu a Taxisu (1758–1800), manželka knížete Karola Stanisława Radziwiłła

Taxisové (Tasso)
  • Bernardo Tasso (1493–1569), italský básník, otec Torquata Tassa
  • Gabriel z Taxisu (* kolem 1480; † 1529), v letech 1505 až 1529 innsbrucký poštmistr
  • Kryštof z Taxisu (* kolem 1529; † po 24. březnu 1589), dvorní poštmistr za panování Ferdinanda I.
  • Serafín I. z Taxisu (* před 1490; † 1556), poštovní koordinátor, poštmistr v Augšpurku a Rheinhausenu
  • Serafín II. z Taxisu (1538–1582), poštmistr v Augšpurku a Rheinhausenu
  • Torquato Tasso (1544–1595), italský básník
  • Ambrož de Taxis, první pražský poštmistr (1527)[3][1]

Odkazy

Reference
  1. KLECANDA, Jan. Devatenácté století slovem i obrazem: Díl II. Svazek prvý. Praha: J.R.Vilímek Kapitola Poštovnictví, s. 153–155.
  2. MAŠEK, Petr. Modrá krev. 4. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. S. 284.
  3. JINDRA, Zdenek. Obrázky z dějin poštovnictví XI. – O poštovských panáčcích či spíše pánech z rodiny Thurn-Taxisů - Filatelie, poštovní známky, známka, magazín o filatelii - Infofila.cz. www.infofila.cz [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.
  4. ČTVRTNÍK, Pavel. Cesta pošty dějinami. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1977. S. 34.
  5. FRANĚK, Jaroslav; HRDLIČKA, Miloš. Úvod do filatelie. Praha: Poštovní filatelistická služba, 1957. S. 80.
  6. BRNĚ, Moravská zemská knihovna v Brně. Digitální knihovna: Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 25.07.1939, 34(171). s. 3.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (česky)
  7. Rudolf Thurn-Taxis. [českých filosofů] [online]. Dostupné online.
  8. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Velehrad

Literatura
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Thurn-Taxisové, s. 164–165.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.