Valeč (zámek, okres Karlovy Vary)

Prvním panským sídlem ve Valči byla tvrz, jejíž zbytky se dochovaly v zámeckém parku. Později během patnáctého století vznikl za Valečských z Doupova hrad na místě zámku.[2]

Jižní strana

Západní průčelí

První písemná zmínka o panském sídle však pochází až z roku 1526. Tehdy byla Valeč v majetku Jakuba Kyšperského z Vřesovic. Ačkoli je v listině uváděn zámek, dá se říci, že se jednalo o pozdně gotický hrad. Jan Kyšperský zemřel v bitvě u Moháče a při příležitosti vypořádání dědictví byla sepsána tato listina. Valeč zdědil Hugo z Leisnecku a v roce 1538 jej sňatkem získal Vilém Hasištejnský z Lobkovic. Roku 1570 pak panství odkoupil Kryštof Štampach ze Štampachu, jehož syn Václav Štampach ze Štampachu nechal zámek v roce 1585 renesančně přestavět.[3] Václav byl evangelického vyznání a odmítal konvertovat ke katolické víře.[4] Proto (nejen z důvodu účasti na stavovském povstání) byl v roce 1628 nucen uprchnout ze země. Už v roce 1622 jeho panství zkonfiskovala císařská komora. Barbora Štampachová z Poutnova, katolická manželka Václava, roku 1623 koupila panství zpět – na přímluvu Jaroslava Bořity z Martinic. V exilu žijící Štampachové ze Štampachu (včetně dětí Václava) se usadili v Marienbergu.[4] V roce 1694 tento majetek zdědili Kagerové z Globen, respektive svobodný pán Jan Kryštof Kager ze Štampachu.[3]

Erb rodu Thurn-Valsássina nad hlavním vstupem do zámku

Skleník v zámeckém parku

Kagerové provedli barokní přestavbu na dvoupatrový čtyřtraktový zámek, kterou vedli stavitelé Francesco Barelli, Antonio Bianno Rossa a po jeho smrti Jan Kryštof Tyll. V roce 1721 Jan Kryštof zemřel, a panství zdědil Jan Ferdinand Kager z Globenu, jenž v přestavbě pokračoval. V roce 1745 se novým majitelem stal Karel Josef August Kager z Globen a Limburg-Styrum, po němž jej zdědila Marie Josefa Kager z Globen, jejíž regentkou se stala její matka markýza Marie Alžběta z Laverne. V roce 1797 je při prodeji panství Josefem z Argentau d'Ochain, manželem Marie Josefy, Janu Antonínu Pergenovi z Pergenu uváděn dluh sochařské dílně Matyáše Bernarda Brauna z doby přestavby ve výši 810 zlatých a 54 krejcarů. Roku 1798 se novým majitelem stal Jan Gottfried Korb z Weidenheimu a krátce nato jej odkoupil Janův syn Franz. V roce 1847 jeho syn Karel nechal zámek novorenesančně přestavět.[3]

Roku 1890 se novým majitelem stal hrabě Vincent de Thurn Vallsassina, který provedl novobarokní přestavbu. V roce 1937 zámek odkoupil poslední šlechtický majitel, doktor Jan Larisch-Mönnich, jemuž byl v roce 1945 na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Po druhé světové válce zde přebývali vojenští veteráni, děti z Koreje a od poloviny padesátých let zámek sloužil jako dětský domov. V roce 1976 vyhořel.

Zámek Valeč byl zpřístupněn veřejnosti pod správou Národního památkového ústavu a průběžně probíhá jeho stavení obnova.

Původním panským sídlem ve Valči byla tvrz (hrad) ze čtrnáctého století, která stála na skalnatém návrší v zámeckém parku. Dochovalo se z ní oválné tvrziště obklopené okružním příkopem a valem. Na jeho ploše nejsou viditelné žádné zbytky staveb, ale archeologicky bylo nalezeno nároží zděné budovy. Celá lokalita byla výrazně změněna novověkými zásahy.[2]

Gotický hrad, jehož přestavbou zámek vznikl, měl čtverhranný půdorys. Dva jeho paláce se dochovaly ve zdech zámku: starší palác ve východním a mladší palác v jižním křídle. Z jejich architektonických detailů zůstalo několik oken a portálů. Podobu předhradí, dalších staveb a případných věží neznáme.[2]

Zámek má čtyři dvoupatrová křídla postavená kolem obdélného nádvoří. V rozích východního průčelí děleného rizality a pilastry stojí dvě věže. Uvnitř se nacházejí dva velké sály. Sál se zrcadlovou klenbou a štukovou výzdobou pochází ze druhé čtvrtiny osmnáctého století. Větší sál s nástropní freskou antických bohů z devatenáctého století má lunetovou klenbu s ornamentálními barokními štuky.[3]

Iluzívní brány v parku

Zámecký park je volně přístupný po celý rok. Barokní zahradu zdobily sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna představující alegorie vlastností a postavy z řecké mytologie (v současnosti jsou v parku prezentovány kopie těchto soch, originály jsou v lapidáriu), desítky terakotových soch a honosná zahradní architektura. Základem zahradní kompozice jsou dvě na sebe kolmé osy. Hlavní osa parku začíná západním průčelím zámku a prochází rozsáhlým parterem, dříve pravděpodobně členěným stříhanými živými stěnami, fontánami, přírodním divadlem – theatronem, galeriemi soch, k iluzivním bránám a pokračuje průhledem do krajiny ke zřícenině, tzv. Neuhausu. K ní příčná osa vedla od vstupní brány u kostela Nejsvětější Trojice k letohrádku. Přes rozsáhlou úpravu barokního parku na park přírodně krajinářský patří zámecká zahrada mezi nejzajímavější zahradní realizace. Roste zde řada cenných a esteticky hodnotných dřevin.[5]

V areálu zámku se lze po celý rok setkat s mnoha ohroženými druhy netopýrů, zaznamenáno zde bylo dosud dvanáct druhů. Velké počty netopýrů tu každoročně přečkávají chladné období roku v historických pivovarských sklepích v parku a v zámeckém podzemí. Jedná se o nejvýznamnější známé zimoviště v oblasti Doupovských hor.[5]

Podlaha freskového sálu

Budova zámku je přístupná v otevíracích hodinách po celý rok včetně nočních prohlídek s lucernou. Prohlídky probíhají volně bez průvodce s tištěným průvodcovským textem. Interiéry jsou prezentovány ještě v surové podobě před dokončením celkové obnovy bez mobiliáře. Návštěvníci mohou vidět množství architektonických detailů, které budou po opravě skryty. V budově zámku probíhají různé krátkodobé i střednědobé výstavy, které jsou součástí prohlídky.[6]

• Suterén a druhé patro – výstavní síně současného umění
• Přízemí – v červnu roku 2021 byla zpřístupněna audiovizuální expozice 28 gotických fresek ze 14. století, adjustovaných na panelech, transferovaných ze zbořeného kostela svatého Wolfganga v Doupově, a dříve částečně vystavených na zámku Švihov.[7] Fresky jsou vystaveny v citlivé instalaci se scénickým nasvícením a zvukem, na které se podílel ateliér multimédií Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni pod vedením Jana Morávka. Stávající konstrukce stropu je zaklopena uměleckým podhledem vytvořených z destruovaných prken z blízkého pivovaru. Podhled vytvořil umělec Jakub Hadrava, který je znám svou instalací duchů v kostele Luková a který je rovněž bývalým studentem ZČU. Podobně jako v zámeckém lapidáriu se sochami Matyáše Bernarda Brauna má návštěvník možnost zvolit několik scén zvuku i nasvícení.[8]
• Bývalá prádelna je označena svým původním označením a po obnově slouží jako pokladna pro prodej vstupenek a občerstvení se zahradním posezením.
• Letohrádek s věží
• Teatron – dochovaná kamenná konstrukce sloužila jako součást jeviště při pořádání divadelních představení v zámecké zahradě. Dochovala se jen zčásti. Probíhá stavební obnova.
• Zámecká zahrada upravená na krajinářský park. Jeho ztvárnění je výsledkem proměny někdejšího symetrického rozvrhu barokní zahrady s honosnými terasami, vodotrysky, kaskádami, zídkami a alejí soch na vysokých podstavcích. Autorem architektonické koncepce původního parku byl pravděpodobně Jan Ferdinand Schor.[9] K prvním terénním úpravám došlo v 19. století proměnou zahrady na anglický park, vyvolanou novým vkusem majitelů. Zásadním způsobem zahradu poznamenala devastace areálu po druhé světové válce, trvající až do roku 1990.
• Správní budova – původně barokní budova s novorenesanční fasádou (na severní fasádě byl restaurován fragment původní novorenesanční sgrafitové výzdoby), slouží částečně jako zázemí pro správu zámku (kanceláře, dílny, služební byty) a dále je zde přednáškový sál využívaný pro akce pro veřejnost, vzdělávací činnost a spolkovou činnost a v budově je rovněž ubytovna.

Strop freskového sálu v druhém patře zámku

Park s kopiemi soch Matyáše Bernarda Brauna

V roce 2020 bylo otevřeno v objektu bývalé zámecké kovárny nové lapidárium s celkem 28 originály soch z dílny barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, které se do Valče vrátily z lapidária v Kladrubech, kam byly přemístěny po ničivém požáru v roce 1976. Lapidárium je přístupné v otevíracích hodinách po celý rok. Jedná se o jeden z největších souborů známého barokního sochaře inspirovaný areálem v Kuksu. Návaznost na Braunovu sochařskou výzdobu Kuksu je více než patrná; soubor zahrnuje alegorie lidských vlastností, mytologické motivy a také sochu znázorňující hraběte Šporka, kterého pojilo přátelství s valečským pánem. Na přípravě lapidária se podíleli studenti a učitelé ze Západočeské univerzity, Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Sochy jsou unikátně prezentovány pomocí scénických světel a zvuku s možností nastavení různých atmosfér (např. bouřka, den)[10].

Soubor 28 pískovcových soch v životní velikosti se skládá z těchto sousoší: Apoteóza hraběte Šporka (1733) – nejvýznamnější z celého souboru, vzniklo po Šporkově návštěvě ve Valči na jeho přímou objednávku, je vzácným příkladem jeho sochařského portrétu.[9] Mytologické postavy: Polyhymnia, Olympos, Meleagros a Atalanta, Perseus a Andromeda, Afrodita, Silénos, Dionýsos, Satyr, Áres, Dídó (alegorie zoufalství), Básnictví, David (alegorie síly), Chronos a Selené (Alegorie noci), Chronos a Éós (Alegorie dne), Herkules, Hermés a Afrodita, Deméter, Dionýsos a Persefona, Atys a Ia, Pan, Obětování Ifigenie, Filozofie. Alegorie vlastností: Závist, Skromnost, Marnivost, Lstivost, Věrnost.[11] Kopie šesti alegorických soch jsou umístěny v Praze v atriu stanice metra Malostranská, sedmá socha je ve vestibulu téže stanice u eskalátorů.