Torquato Tasso

Básník Torquato Tasso se narodil v roce 1544 v přímořském městečku Sorrento[2] (Kampánie), kde má na náměstí svůj pomník.[3] Vyrůstal ve šlechtické, finančně dobře zajištěné rodině. Otec Bernardo byl z rodu hrabat di Tasso (latinsky Taxis), pocházel z Bergama a byl spřízněn s Thurn-Taxisy; pracoval jako sekretář a básník rodiny Ferrante Sanseverina, knížat ze Salerna. Matka Porzia dei Rossi byla neapolského původu. Když byla nucena s dětmi odejít do Neapole, studoval Torquato osm let na tamějším jezuitském gymnáziu, kde se naučil latinsky, řecky a základy rétoriky. Na univerzitě v Padově se roku 1560 dal zapsat ke studiu práv, ale studoval jen filozofii a rétoriku, přednášel ji Francesco Piccolomini. V roce 1562 přešel na univerzitu do Bologně, kde navštěvoval také soukromou literární akademii a začal sám psát. Nakonec se vrátil roku 1565 do Padovy, kde ukončil studia nikoliv absolutoriem, ale vyloučením za pomlouvačný pamflet.

Pohyboval se u různých mecenášů, začínal jako společník na dvoře Guidobalda II. della Rovere, dále u Scipiona Gonzagy a Estenských. Život Torquata Tassa byl plný dramatických zvratů. Pravděpodobně nejšťastnější období prožil v letech 1565–1570 na dvoře kardinála Luigiho d'Este, který ho jmenoval svým dvorním básníkem na zámku ve Ferraře. V roce 1571 cestoval do Francie, především do Paříže a setkal se s králem Karlem IX.

• Epos Osvobozený Jeruzalém, nejvýznamnějším dílo – veršovaná epická skladba s tématem bojů a vítězství křesťanů nad muslimy v první křížové výpravě. První překlad do slovanského jazyka byl polský Piotra Kochanowského (1618)[4]. O první český překlad se pokusil až roku 1834 Jan Evangelista Purkyně, celý epos vyšel v překladu Jaroslava Vrchlického z roku 1887.[5]
• Král Torrismondo, divadelní tragédie o incestu severského krále s jeho sestrou
• Rinaldino, poetický román (1562)
• Aminta, pastýřský román, drama o lásce pastýře Aminty a lovkyně Silvie (1573)
• Dialogy, rozprava autora s fiktivním přítelem
• Cattaneo, dialog autora s Mauriziem Cataneem (1585)
• sonety a madrigaly
• drobné prózy

Tassovo dílo mělo v soudobé kultuře velký celoevropský ohlas. Stalo se inspirací pro malířství, hudební díla (Lully, Händel, Dvořák, ad.), filmovou a knižní tvorbu, například: Johann Wolfgang von Goethe tragédie Torquato Tasso(1790), Lord Byron (1819), Ernst Raupach (1833), Paolo Giacometti (1855).

Torquato Tasso

• Pomníky v Bergamu, v Sorrentu, mramorová busta před zámkem Charlottenhof v Postupimi.
• Tassův dub v Římě, na Rampa della Quercia, nedaleko kláštera Sant'Onofrio, kde Tasso při psaní sedával.
• Ulice po něm pojmenované: v každém větším italském městě, zejména v Bergamu, Posillipu (Neapoli), Římě, Turíně, Palermu a Katánii, stejně jako v Paříži a Palo Altu v Kalifornii.