Netkané textilie

Původ netkaných textilií se v dostupných pramenech popisuje velmi rozdílně. Podle některých tvrzení se dá například 6 tisíc let stará plstěná vlna z nálezů v tehdejší Sumerské říši považovat za nejstarší netkanou textilii.[3]

Zprávy ze začátku 2. tisíciletí n. l. popisují čínskou textilii o ploše 1,23 × 7,68 m zhotovenou vzájemným proložením hedvábných filamentů při odvíjení z několika tisíců kokonů.[4]

Nejstarší doklady o vpichování pocházejí z 15. století z písemných zmínek o „vpichovaných stezích“ . Ty se používaly především ke zdobení církevních oděvů.[5] Vpichování plsti bylo vynalezeno v roce 1866, k masové průmyslové výrobě vpichovaných textilií došlo koncem 50. let 20. století. [6]

Technologie proplétání byla poprvé patentována v roce 1949 a první proplétací stroj byl v provozu od roku 1957 (Maliwatt, vynálezce Mauersberger v bývalé Německé demokratické republice).[7]

Technologie Spunbond byla patentována v roce 1945 (US Patent 2206058). S průmyslovou výrobou se začalo v 60. letech 20. století v USA a v Německu. V roce 2007 dosáhla světová produkce 2,6 milionů tun a do roku 2012 se počítalo se zvýšením na 4 miliony tun.[8]

Průmyslová výroba technologií melt blown začala v roce 1980. V roce 2017 se počítalo s celosvětovou produkcí asi 570 000 tun. [9]

Polokomerční výrobní linky technologie airlaid byly známé od konce 60. let 20. století, s průmyslovou výrobou se začalo teprve v roce 1990. V roce 2007 se očekávala celosvětová výroba 720 000 tun.[10]

První patent na elektrostatické zvlákňování pochází z roku 1908. Netkané textilie z nanovláken se začaly touto technologií průmyslově vyrábět v prvních letech 21. století. Obrat celosvětového obchodu s těmito výrobky dosáhl v roce 2011 cca 152 miliony USD.[11]

Celosvětová spotřeba netkaných textilií se v roce 2015 odhadovala na 9 milionů tun,[12] v roce 2018 se počítá s obratem obchodu s NT cca 47 miliard USD. [9] V České republice se zvýšila výroba netkaných textilií ze 78 915 tun v roce 2005 na 172 860 tun v roce 2015.[13]

K výrobě se dají použít všechny textilní materiály (s velkým počtem modifikací) a recyklované textilní odpady. U vrstveného zboží se textilní vlákna často kombinují s kovy nebo minerály. S rychlým vývojem technologie se často mění i podíl jednotlivých druhů surovin.Ve 2. dekádě 21. století bylo zaznamenáno: 63 % polypropylenu, 23 % polyesteru, 8 % viskózových vláken, 2 % polyakrylu, 1,5 % polyamidu a 3 % různých menších podílů.[14]

[15] [16]

Rouno z polyanilinových nanovláken zhotovené elektromechanickou technikou CMOS-MEMS

Všechny výrobní postupy sestávají v podstatě ze dvou fází: příprava a zpevnění vlákenné vrstvy. Obě fáze probíhají zpravidla kontinuálně na agregovaném výrobním zařízení.

Způsoby přípravy

Mechanicky	Aerodynamicky	Přímo z polymeru
(orientace) - podélně - příčně - kolmo (STRUTO)	(orientace) - nahodile	- spunbond - meltblown - elektro- staticky

Kolmo kladená pavučinka z mykacího stroje (technologie STRUTO)

Způsoby zpevnění

Mechanicky	Chemicky	Termicky
- proplétání - vpichování - spunlace	- impregnací - pěnou - postřikem	- plstěním - teplovzdušně - kalandrováním

Nahodile kladené filamenty zpevněné proplétáním

Netkaná geotextilie k ochraně půdy proti erozi

V závislosti na výrobní technologii a použitých materiálech se mohou konstruovat textilie s plošnou hustotou 0,3 g – 2 kg/m², velmi rozdílnou hustotou, pevností, savostí, odolností proti různým vlivům vnějšího prostředí a s mnoha dalšími vlastnostmi.

Zdroj:[17]

• Hygienické prostředky: pleny, tampony, vložky, sterilní medicínské oděvy a doplňky
• Čisticí prostředky: osušky, prachovky, utěrky, škrabky,
• Bytové textilie: nábytkové potahy, podlahové krytiny, dekorace, podklady na všívané textilie
• Oděvy: ochranné oděvy, podšívky a výplně, obuvní svršky
• Technické textilie: izolace, filtry, stavební, agro- a geotextilie, potahy sedadel a stěn automobilů