Tkaní

Schéma tkalcovského stavu

Ruční tkaní (Cuzco, Peru)

Materiálem ke tkaní jsou příze z vláken jak přírodních (len, konopí, vlna, bavlna), tak umělých. Tkaní probíhá v krocích. V každém kroku se některé nitě osnovy zvednou, čímž vznikne tak zvaný prošlup, kterým se provlékne útek. V dalším kroku se zvednou jiné nitě, a provlékáním útku vzniká vazba. Při ručním tkaní je osnova upevněna ve svislém nebo vodorovném rámu a jednotlivá vlákna jsou zatížena závažíčky. Z rámu se časem vyvinul tkalcovský stav, kde se nitě osnovy zvedají tzv. brdem (8, 9), s listy a nitěnkami (6, pro každou nit osnovy). Útek je navinut v člunku (14), který se prošlupem provléká nebo prohazuje. Vlákna osnovy (2) jsou navinuta na osnovním válu (1), a hotová tkanina se také navíjí (19), což umožňuje tkaní delších kusů.[1] Kolem roku 1800 se začaly prosazovat tkací stroje s mechanickým pohonem, téměř žádné moderní stavy nepoužívají člunek. Útek je do prošlupu zanášen jehlami, proudem vzduchu, nebo vody.

Nejstarší vyobrazení tkaní pochází z doby asi 8.tisíc let př. n. l. (počátek neolitu) a zachovalo se na hliněné destičce pocházející z Blízkého Východu. Nejstarší nálezy tkaných látek jsou nejpravděpodobněji ze 7. tisíciletí př. n. l. Tyto první tkaniny byly utkány ze lnu a pocházejí ze sídliště Çatal Hüyük v dnešním Turecku. V této oblasti byl patrně v 6. tisíciletí př. n. l. vynalezen tkalcovský stav se svisle uspořádanou osnovou napínanou závažíčky.

V České republice byl v roce 1985 v Lulči u Vyškova nalezen otisk tkaniny na keramické nádobě z období cca 5 tisíc let př. n. l. Tkanina byla v řídké plátnové vazbě. Tento nález je nejstarším dokladem tkaní na území dnešní České republiky.