Bělení textilií

Schéma vzniku peroxidu vodíku (z antracenu)

se bělí oxidací peroxidem vodíku ${\displaystyle H_{2}O_{2}}$ a (z ekologických důvodů stále méně) chlornanem sodným ${\displaystyle NaClO}$ v alkalickém prostředí. Při chemických reakcích spolupůsobí různé pomocné prostředky (aktivátory, stabilizátory).[4]

Vlákenné vločky a příze se bělí v aparátech.[5]

Tkaniny se zpracovávají většinou jako předúprava k barvení za široka nebo v provazci, pleteniny v kádích (nebo pěchovacích aparátech) nebo podobně jako tkaniny obvykle za následujících podmínek:[1]

Strojní zařízení: [4]

Kontinuální linky často obsahují vyvářku, několikanásobné bělení, praní a sušení

Diskontinuální zařízení (např.: napouštěcí oddíl – ždímací válce - propařovací šachty – reakční komory) s výhodou podstatně nižší spotřeby energie

Staré bělidlo v Babiččině údolí u Ratibořic

je velmi podobné jako u bavlny. Zde se rozlišují 1 až 4 bělicí pochody, plně bělený materiál ztrácí nejméně 20 % váhy.

U juty se dá jen velmi obtížně dosáhnout úplné bělosti, vlákna pozbývají bělením až 40 % pevnosti.

se nebělí tak často jako rostlinné materiály. Bělicí úpravou se nedá dosáhnout stejný efekt jako u rostlinných vláken, výsledkem je často jen podstatně světlejší barevný odstín. Provádí se zpravidla kombinací redukce (s ${\displaystyle NaHSO_{3}}$ a ${\displaystyle Na_{2}S_{2}O_{5}}$) a oxidace (${\displaystyle H_{2}O_{2}}$ v mírně alkalickém prostředí).

je vlastně odkližování v mydelní nebo mírně alkalické lázni. Tím se odstraní z vlákna sericin a uvolní přirozené barvivo, které je na něj vázáno.

se bělí jen zcela výjimečně. K zušlechťování se připravují pouze praním a případně optickým zjasňováním. [6] [1]