Slon indický

Slon indický se na základě analýz mtDNA, některých fenotypických rozdílů nebo oddělených populací dělí na čtyři poddruhy, avšak klasifikace slona bornejského je doposud nejvíce sporná[7]:

• slon cejlonský (Elephas maximus maximus)
• slon sumaterský (Elephas maximus sumatranus)
• slon indický (Elephas maximus indicus)
• slon bornejský (Elephas maximus borneensis)

Sloni v Národním parku Jima Corbetta

Ačkoli se velká část populace nachází v národních parcích, více než polovina území obývaných slony leží mimo chráněná území. Přesto, že jsou chráněni, jsou stále nelegálně zabíjeni. Nejzásadnějším problémem je, že se neustále zmenšuje území, kde mohou žít, přes která mohou migrovat za potravou a kde nemohou uškodit lidem a jejich zemědělství. Je zřejmé, že se území pro slony indické bude stále smršťovat, v souladu s rostoucí početností lidské populace. Taková situace panuje prakticky v celém areálu rozšíření a tak je budoucnost tohoto druhu permanentně ohrožena.[2][3] V letech 2010 až 2017 bylo každoročně zabito okolo 240 slonů.[8] V roce 2019 zabili lidé na Srí Lance rekordních 405 slonů, což je o 360 více, než v roce 2018. V naprosté většině zabíjejí slony farmáři, kteří brání svou úrodu.[8] Během koronavirové pandemie (2020) interakce mezi lidmi a slony ustala, ale podle odborníků se situace vrátí do starých kolejí v momentu, kdy pandemie odezní.[8]

Slon indický je mírně menším druhem než jeho africký příbuzný. Velikost slonů v přírodě byla v minulosti zveličována; tento druh dorůstá obvyklé kohoutkové výšky 2–3 metru, délky těla 5,5–6,4 metru a váhy 3–6 tun. Samotný ocas pak dosahuje délky 1–1,5 metru. Samice jsou patrně menší než samci, vysoké jsou méně než 2,5 metru a váží 2–3,5 tun. Údajně nejtěžší zaznamenaný samec vážil 7 tun a po výšku ramen měřil 3,43 metrů (údaj z roku 1924).[9][10] Také existují zprávy o jedincích, kteří dosáhli 3,7 metru v kohoutku.[11]

Sloni indičtí jsou býložravci, živící se pestrou směsicí rostlinné stravy (pozřou listy, kořeny, hlízy, stonky, semena, zrna, ořechy, ovoce, luštěniny aj.) – tu tak zahrnuje více než 100 druhů květeny a v období sucha požírají i stromovou kůru. Každý den zkonzumují potravu o hmotnosti 10 % svého těla (u dospělých je to asi 100–230 kilogramů) a denně jejím hledáním stráví až 18 hodin. Spotřebují rovněž 80–200 litrů vody a další využijí ke koupání.

Kamenní sloni vytesaní do pískovcové skály, Polonaruwa, Srí Lanka

Poprava pomocí slona ve středověké Indii

Díky jejich schopnosti pracovat podle příkazu jsou sloni obzvláště užiteční pro přenášení těžkých věcí. Lidé je využívali hlavně pro přenášení dřeva v pralese. Kromě práce byli využíváni také ve válkách, při obřadech a jako dopravní prostředek. Lovci je využívali pro pohyb po rozličném terénu, představovali lepší prostředek k lovu.

Ve starověké a středověké Indii, na Srí Lance, v Siamu a Kambodži byli sloni používáni také při popravách. Odsouzenec byl položen na zem, kde mu slon rozšlápl hlavu, hrudník nebo jej probodl svými kly.

V Indii, ale také v Persii a v zemích Jihovýchodní Asie byli od starověku až do 19. století využíváni váleční sloni, často měli hlavu obrněnou pancířem a kly s kovovými hroty. Posádku slona tvořil mahut, který seděl slonu za krkem a tři nebo čtyři vojáci, umístění v dřevěné věži nebo sedadle na hřbetě slona. Válečného slona velitelé v bitvách jako velitelské stanoviště. První záznamy o domestikaci slonů indických pocházejí z harappské kultury. Sloni se v průběhu historie stali obléhacím prostředkem.

Sloni indičtí hrají významnou roli v kultuře kontinentu a jsou uváděni v Džátacích a Panchatantře. Hinduistický bůh Ganéša má hlavu slona. V Kérale byli využíváni při průvodech, kde byli ozdobeni slavnostním výstrojem.

Ve většině období roku jsou sloni indičtí plaší, spíše utečou než by se pouštěli do boje. Osamělí tuláci jsou často výjimkou tohoto pravidla, někdy neočekávaně útočí na kolemjdoucí. Samotářští sloni si někdy najdou místo blízko silnice a způsobí její neprůjezdnost. Samice s potomky jsou vždy nebezpečné, když se k nim někdo přiblíží. Slon indický útočí s chobotem pevně zkrouceným nahoru. Útočí tak, že nepřítele udupe, nebo přitlačí k zemi pomocí klů. V době říje je slon velmi nebezpečný nejen k lidem, ale i ke svým společníkům. V zajetí jsou po zpozorování tohoto chování pevně zajištěni, aby nedošlo k neštěstí. Bývají využívána anestetika.

Zároveň ale dochází ke vzájemnému střetu mezi slony a lidmi. V roce 2019 zabili lidé na Srí Lance rekordních 405 slonů, což je o 360 více, než v roce 2018. V naprosté většině zabíjejí slony farmáři, kteří brání svou úrodu.[14]

První slon indický – samec Baby – byl přivezen do Zoo Praha v roce 1933. Jednalo se o prvního slona v československých zoologických zahradách vůbec. V pořadí druhý slon se dostal do pražské zoo v roce 1951. Významným mezníkem pak byl přelom 60. a 70. let 20. století, kdy se stavěl pavilon velkých savců, určený mj. pro slony, a zároveň bylo v krátkém období let 1968–1972 celkem sedm slonů.[24] Skupina v roce 2019 čítala sedm zvířat; je největší v českých zoo. Žije v expozici Údolí slonů, která byla otevřena v roce 2013.[25] V Zoo Praha se do roku 2019 narodila tři mláďata.[19][20] V květnu 2019 zoo oznámila, že dvě samice jsou březí a porody lze očekávat na jaře roku 2020.[26] 27. 3. 2020 se samici Tamaře narodila samička Lakuna (čtvrté pražské slůně)[22] a 9. 5. 2020 přišla na svět samička Amalee, jejíž matkou je slonice Janita (páté pražské slůně).[23]

Prvním slonem indickým v Zoo Ostrava byl samec Pepík, dovezený v roce 1956 ze Zoo Praha. Uhynul roku 1964 následkem pádu do příkopu. V srpnu 1967 byla ze Zoo Dvůr Králové nad Labem přivezena slonice Soňa, která žila chvíli se slonem africkým Petrem, ale Soňa byla agresivní (kdysi byla odvezena z cirkusu do Zoo ve Dvoře, protože napadla krotitele), takže byli odděleni a Soňa byla chována bezkontaktně. V roce 1991 byla utracena z důvodu dlouhodobého strádání a rakoviny kopyt (příčinou bylo vlhké stání). V roce 2004 byl otevřen nový pavilon slonů, s cílem vytvořit nové chovné stádo tvořenou samcem a několika samicemi. Stejný rok přijeli samice Suseela a Jumbo ze Zoo Amsterdam (obě pocházely z odchytu z volné přírody) a samec Jacki ze Zoo Pont Scorff (narozen 1996 v Zoo La Palmyre). Jacki si v roce 2005 ulomil kel a při operaci v narkóze uhynul kvůli vrozené vadě srdce. Na jaře 2008 do Zoo přijely ze Zoo Belfast samice Johti (odchycena v přírodě) se svou dcerou Vishesh (narozena 1997 v Zoo Belfast). Spojování stáda nedopadlo ideálně, Jumbo měla problém s dominantní samicí Johti a tak byla odvezena do Zoo Givskud. V květnu 2009 přijel ze Zoo Lipsko samec Calvin (narozen 1986 v Zoo Calgary). Zajímavostmi bylo, že Calvin neměl kly a bylo mu odebíráno sperma pro umělá oplodnění. 11. března 2011 Vishesh porodila první živé slůně na území bývalého Československa, byl to sameček, uhynul 6. května téhož roku. Slůně se narodilo s podváhou a mělo problémy se sáním mléka od matky. Posmrtně dostal jméno Sethi. 12. dubna 2011 Johti porodila samici, která později dostala jméno Rashmi (v indičtině Zářivě jasný paprsek měsíce), která od začátku prospívala. Druhé mládě, samičku Sumitru, porodila Vishesh 4. února 2014. Sumitra ze začátku nepřijímala mléko, ale ošetřovatelům se nakonec povedlo ji k tomu přimět (náhražkou mléka napustili pleny a samice je začala sát, poté začala přijímat i mateřské mléko)a nadále prospívala. 22. října 2015 byl utracen Calvin, důvodem byl absces na pravé přední noze, který si nechtěl nechat ošetřit (nohu zatěžoval kvůli zakřivení levé přední nohy, které vzniklo následkem neštovic, které prodělal v mládí). 23. ledna 2016 v odpoledních hodinách uhynula Sumitra (příčinou byl sloní herpes virus). Zjistilo se, že Vishesh je březí, a tak bylo přivezení nového samce odsunuto. Své třetí mládě Vishesh porodila 8. července 2017, jednalo se o samečka jménem Chandru. 21. února 2018 byla utracena samice Suseela z důvodu pokročilé artrózy a zhoršujících se abscesů. 13. června 2018 do Zoo Ostrava dorazil ze Zoo LePal samec Maxim (narozen 1998 v Zoo Rotterdam).

V roce 1958 do Zoo Liberec dorazila první slonice (v Liberci nikdy samec chován nebyl) Kitty ze Zoo Hannover. Uhynula roku 1965, kvůli otravě z jídla, které ji naházeli návštěvníci. V roce 1967 přijeli do Zoo Liberec z indických Zoo Kalkata a Zoo Mysore mladé slonice Rání a Gaurí. V roce 1972 byli přesunuty do nového pavilonu slonů. V letech 1974–2001 žily s africkou slonicí Tanou. V roce 2011 uhynula Gaurí. V říjnu roku 2013 Zoo Liberec přivezla slonici Balu ze Zoo Münster. Původně Zoo Liberec plánovala pavilon slonů zrekonstruovat, ale z několika důvodů se rozhodla postavit nový. V současné době se zpracovává projekt.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Asian Elephant na anglické Wikipedii.

• Slon africký
• Sociální struktura slonů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu slon indický na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo slon indický ve Wikislovníku
• Taxon Elephas maximus ve Wikidruzích
• Slon v ZOO Ústí n.L.
• https://web.archive.org/web/20140602200901/http://sloni-vohrozeni.webnode.cz/o-slonech/slon-indicky/