Feromon

Definice pojmu feromon stále vyvolává značnou kontroverzi.[5] Původní definice od Petera Karlsona a Martina Lüschera hovoří o „substanci, která je sekretována do vnějšího prostředí jedním jedincem a přijata druhým, v kterém vzbuzuje specifickou reakci“.[6] Tato odpověď se ovšem u jedinců stejného druhu značně liší a přiřknout specifickou funkci feromonům není možné.[5] Pokusů o definici je ve vědecké literatuře celá řada. Definice se shodují, že se musí jednat o komunikaci mezi jedince stejného druhu. Dle některých je nutné od feromonů odlišovat „podpisové směsi“,[7] čemuž další definice dávají zcela konkrétní podobu: „feromony nejsou vědomě zachytitelné“.[8] Další definice pak hovoří o splnění požadavku výhodnosti pro oba účastníky.[9]

Feromony se staly předmětem zájmu především v 50. a 60. letech 20. století a vznikla celá řada teorií ohledně jejich vzniku. Prvním předchůdcem těchto teorií byl v roce 1932 Albrecht Bethe, který zavedl termín ektohormon tehdy definovaný jako hormon působící vně organismu.[5]

Termín feromon pak poprvé použili Peter Karlson a Martin Lüscher v roce 1959.[6] Jednou z teorií je, že feromony jsou evolučním předchůdcem hormonů.[10] Proti tomu stojí teorie, že feromony jsou organismem upravené molekuly primárně s odlišnou funkci.[11]

Význam feromonů u člověka není zatím zcela probádán. Názory vědců se liší i ohledně samotného průkazu existence chemické komunikace pomocí feromonů u člověka, který není stále všeobecně přijímán.[3] Nejdiskutovanější je funkce čtyř steroidních látek: androstenon, androstenol, androstadienon, estratetraenol. Především androstenon se dostal do popředí mnoha vědeckých studií.[15][16] Nicméně velká část studií, která se vlivem těchto molekul na lidské chování zabývá, je kritizována. Někteří vědci označují tyto výsledky jako falešně pozitivní především kvůli použití přílišných koncentrací daných látek, které se v běžném prostředí nemohou vyskytovat.[17]

Velkým problémem je i absence vědomostí o vomeronasálním orgánu lidí (nebo orgánu přebírajícím jeho funkci), který se podílí na zpracování informace poskytnuté feromony u jiných savců.[5]

Všeobecně uznávané důkazy o jejich existencí u člověka stále nejsou známy. Za nejpravděpodobnější výskyt feromonů je považována sekrece žlázy z dvorce bradavky během kojení, která pomáhá stimulovat sání dítěte.[17] Za zmínku stojí i práce týkající se menstruační synchronie[18], nebo výběru partnera.[19]

Feromony používané hmyzem jsou především lipidy. Byla popsána celá řada jejich funkcí: vábení k reprodukci, přivolávání, afrodiziakum, anti-afrodiziakum, vyvolávání agrese, rozpoznání vlastního druhu, upozornění na nebezpečí.[20]

Feromony sloužící k přivolávání dalších jedinců k místu jejich uvolnění působí stejné i na opačné pohlaví. Jejich výskyt byl popsán u švábů, blech, brouků, roztočů, včel a dalších.[20][21] Umožňují především ochranu před vlivy prostředí a predátory.[20][22]

Feromony jsou také hojně využívány v zemědělství k potlačování škůdců a hmyzu přenášejícího onemocnění.[23] Jejich hlavní výhoda oproti běžným pesticidům spočívá v jejich šetrnosti vůči dalším druhům a umožňuje pouze ovlivnění škůdce.[24] V současné době jsou vyvíjeny i prostředky se směsí feromonů fungující na větší množství škůdců.[20] Na stejném principu jsou založené i pokusy ovlivnit přenašeče Chagasovy nemoci.[25]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků feromon na švédské Wikipedii a feromon na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu feromon na Wikimedia Commons