Kognitivní schopnosti a chování slonů

Sloni mají jedno z nejtěsněji propojených společenství ze všech žijících druhů. Sloní rodiny mohou být odděleny pouze smrtí nebo zajetím. Cynthia Moss, etoložka specializující se na slony, vypráví příběh o rodině slonů afrických: dva členové rodiny byli postřeleni pytláky, kteří byli následně zahnáni zbývajícími slony. Ačkoliv jeden ze slonů zemřel, postřelená slonice Tina zůstala stát na místě, ale začala se jí podlamovat kolena. Dva členové rodiny, Trista a Teresia (Tinina matka), přišly každá z jedné strany Tiny a pokoušely se ji zvednout. Tina však časem tak zeslábla, že upadla na zem a zemřela. Nicméně Trista s Teresií se nevzdávaly a stále se jí snažily zvednout. Podařilo se jim dostat Tinu do sedící pozice, ale její tělo se znovu svalilo na zem. Ostatní sloni se pak také začali intenzivněji zapojovat do pomoci a snažili se jí vložit trávu do úst. Teresia pak podepřela Tininu hlavu svými kly a snažila se ji znovu zvednout. Její pravý kel se přitom celý odlomil až nahoru ke rtu a nervové dutině. Sloni vzdali snahu Tinu zvednout, ale neopustili ji, místo toho ji začali zahrabávat do mělkého hrobu a házeli na ni listí. Stáli u Tiny celou noc a teprve ráno začali odcházet. Poslední, kdo odešel, byla Teresia, Tinina matka.[31]

Protože jsou sloni tak úzce propojeni a navíc velice matriarchální, rodina může být natolik otřesená smrtí jednoho z nich (zejména matriarchální vedoucí matky), že některé skupiny již nikdy svou organizaci neobnoví. Cynthia Moss pozorovala matku, jak po smrti svého slůněte chodila pomalu na konci celé rodiny po mnoho dní.[31]

Edward Topsell uvedl ve své publikaci The History of Four-Footed Beasts vydané v roce 1658: „Neexistuje žádný tvor mezi všemi zvířaty světa, který tak skvěle představuje sílu a moudrost všemohoucího Boha jako je slon.“[32] Co se týká schopnosti spolupracovat, jsou sloni pokládáni na stejnou úroveň jako šimpanzi.[4]

Sloni jsou považováni za velmi altruistická zvířata. Dokonce pomáhají jiným druhům (včetně lidí) v nouzi: jeden pracovní slon v Indii pracoval s místními lidmi a zvedal klády a umísťoval je do vykopaných děr podle pokynů Mahouta (sloního trenéra). Do jedné z děr odmítl slon kládu položit. Mahout šel zjistit proč a všiml si, že v oné díře spí pes. Slon položil kládu teprve, když pes výkop opustil.[33] Je-li slon zraněný, ostatní sloni mu často pomohou, i když nejsou nijak příbuzní.[24]

Cynthia Moss často vídala slony změnit svou trasu, aby neublížili člověku, i když to pro ně bylo obtížné (například museli jít pozpátku). Joyce Poole zdokumentovala zkušenost o které jí řekl Colin Francombe na Kuki Gallman’s Laikipia Ranch: Pastevec z ranče byl venku sám s velbloudy, když narazil na rodinu slonů. Matriarchální vedoucí samice na něj zaútočila, udeřila ho chobotem a zlomila mu jednu nohu. Večer, když se pastevec nevracel, začali po něm lidé pátrat. Když ho našli, slonice ho hlídala. Rozeběhla se proti jejich autu, proto vystřelili do vzduchu nad ní a odehnali ji pryč. Pastevec jim později řekl, že když se nemohl postavit, slonice mu chobotem pomohla schovat se do stínu stromu. Hlídala ho celý den a jemně ho přitom hladila chobotem.[32]

Sloni v Africe se sami „léčí“ žvýkáním listů stromu z čeledi Boraginaceae, což vyvolává porodní stahy. Keňané používají tento strom pro stejný účel.[34]

Sloni jsou jediný druh savců, kromě Homo sapiens sapiens a neandrtálců,[35]u kterého je známo, že má nebo měl zjevný rituál spojený se smrtí. Sloni se se zápalem zajímají o kosti svého vlastního druhu (i nepříbuzných slonů, kteří zemřeli již dávno). Často jsou pozorováni, jak v klidu a jemně zkoumají kosti svými choboty a nohama. Někteří sloni, i zcela nepříbuzní mrtvému slonu, pak nadále navštěvují jeho „hrob“.[15]

Sloní výzkumník Martin Meredith ve své knize vzpomíná na typický sloní rituál smrti, jehož svědkem byl Anthony Hall-Martin, jihoafrický biolog, který studoval slony v Addu v Jižní Africe přes osm let. Celá rodina mrtvé matriarchy, včetně jejího mladého slůněte, se jemně svými choboty dotýkala jejího těla a snažila se ji zvednout. Celé sloní stádo nahlas nespokojeně bručelo. Její slůně bylo spatřeno, jak pláče a vydává křiku podobné zvuky. Pak celé stádo najednou utichlo. Poté na její tělo začali házet listí a hlínu a lámali větve stromů, aby ji jimi pokryli. Nad jejím tělem tiše stáli další dva dny. Občas odešli, aby se napili nebo najedli, ale vždy se vrátili.[36]

Výskyty takovéhoto sloního chování vůči lidem jsou známé v celé Africe. Při mnoha příležitostech zahrabali sloni mrtvé nebo spící lidi nebo jim pomáhali, když byli zraněni.[24] Meredith si také vzpomíná na událost, o které mu řekl George Adamson, keňský ochránce zvěře: jak hledali starou turkanskou ženu. Usnula pod stromem poté, co ztratila cestu domů. Když se probudila, stál nad ní slon a jemně se jí dotýkal. Jelikož byla velice vyděšená, vůbec se nehýbala. Když přišli ostatní sloni, začali hlasitě volat a zaházeli ji větvemi. Další ráno byla nalezena nezraněná místními pastevci.[36]

George Adamson rovněž vzpomíná, jak musel zastřelit sloního samce ze stáda, které se opakovaně snažilo dostávat do vládní zahrady v severní Keni. George dal jeho maso turkanským domorodcům a zbytek mršiny odtáhl půl míle daleko. Ještě tu noc našli ostatní sloni jeho tělo, vzali jeho lopatku a kost z nohy a vrátili je přesně tam, kde byl slon zabit.[37] Vědci často diskutují o míře, v jaké sloni dokáží cítit emoce.[37]

Joyce Poole mnohokrát pozorovala divoké africké slony při hře. Evidentně dělají věci, aby pobavili sami sebe i ostatní. Například nasávají vodu, drží svůj chobot vysoko ve vzduchu a stříkají z něj vodu jako z vodotrysku.[24]

Nedávné studie dokládají, že sloni také mohou imitovat zvuky, které slyší. Tato schopnost byla objevena, když Mlaika, osiřelý slon, imitoval zvuky vozidel projíždějících okolo. Do té doby se myslelo, že jediná zvířata, která dokážou napodobit zvuky, jsou velryby, delfíni, netopýři, primáti a ptáci.[38]

Calimero, 23letý africký slon, také prokázal jedinečnou schopnost imitace: byl umístěn ve švýcarské zoo s asijskými slony, kteří vydávají jiné štěbetavé zvuky, odlišné od hlubokého bručení slonů afrických. Calimero začal také štěbetat namísto hlubokého volání, které obvykle jeho druh používá.[39]

Kosik, indický slon z Everland Amusement Parku v Jižní Koreji, umí napodobit až pět korejských slov, včetně sedni, ne, ano, a lehni.[40] Tyto zvuky vytváří tak, že si dá chobot do úst a třese s ním při výdechu, podobně jako když lidé pískají na prsty.[41]

Sloni používají kontaktní volání, aby jeden o druhém navzájem věděli, když na sebe nevidí. Slonice si umí zapamatovat a rozlišit kontaktní volání nejen členů svých rodin, ale i volání jiných slonů vně jejich vlastní široké rodinné sítě. Také umí rozlišovat volání jednotlivých rodin, a to v závislosti na tom, jak často se vyskytují poblíž.[42]

Sloni vykazují pozoruhodnou schopnost zacházení s nástroji, používajíce svoje choboty jako ruce. Byli pozorováni, jak kopou díry do země, aby se napili vody, odtrhávají kůru ze stromu, a pak ji žvýkají do tvaru koule, ucpou jí otvor v zemi a zasypou díru pískem, aby zabránili vypaření vody. Později se vraceli na místo napít.Také často používají větve, aby od sebe odháněli mouchy nebo aby se poškrábali.[33] Dále je známo, že sloni hází velké kameny na elektrický plot, aby ho zničili a přerušili elektřinu.[24] Asijští sloni v Indii rozbíjejí elektrické ploty pomocí klád a uklízejí okolní dráty svými kly, aby mohli bezpečně projít.

Malující slon

Malování a jiné napodobování lidské činnosti je pro slony nepřirozené. Většinou to funguje tak, že sloni jsou nuceni po několik let snášet kruté podmínky a chování ze strany člověka. Výsledek je takový, že pár vteřin sloního umění předchází mnoho let útlaku a týrání, kde vlastně slon ze strachu dělá naučené pohyby. Největší problém je, že si lidé myslí jak je to přirozené a zaplacením vstupného na takové představení vlastně podporují toto chování a tento nemorální byznys. Nejvyšší výskyt takového týrání je v asijských zemích, např.: Thajsko.

Sloni jsou schopni strávit značný čas řešením problémů. Když čelí novým výzvám, umí radikálně změnit své chování, což je typický znak vysoké inteligence. Experiment z roku 2010 ukázal, že pro dosažení potravy se sloni mohou naučit spolupracovat s partnerem, např. když úkol vyžaduje dva jedince, kteří současně tahají za dva konce stejného lana.[4][43] Takováto schopnost spolupráce je staví na stejnou úroveň se šimpanzi. V sedmdesátých letech minulého století žila v Marine World Africa, USA asijská slonice Bandula. Vymyslela, jak se osvobodit z okovů, které měla na nohou. Jejich nejsložitější součástí byl tzv. Brummelův hák: zařízení, které se zavře a sepne, když dvě protilehlé části sklouznou v přesně daném úhlu dohromady. Bandula si pohrávala s hákem tak dlouho, než se rozepnul. Jakmile se osvobodila, pomohla uniknout i dalším slonům.[34] V Bandulině případě a určitě i u jiných slonů chovaných v zajetí, zde byl prvek „podvodu“, například rozhlédnutí se okolo, zda se nikdo nedívá.[34]

V jiném případě slonice vymyslela, jak vyšroubovat železné tyče tlusté jeden palcec a zakončené okem. Použila svůj chobot jako páku k uvolnění tyčí ze závitů.[34]

Ruby, asijská slonice ze Zoo ve Phoenixu často odposlouchávala konverzace chovatelů, když o ní mluvili. Když uslyšela slovo barva, velice se nadchla. Měla ráda zelenou, žlutou, modrou a červenou barvu. Jednou přijel hasičský vůz a zaparkoval před jejím výběhem, kde nějaká osoba právě dostala infarkt. Světla z vozu blikala červeně, bíle a žlutě. Když Ruby později ten den malovala, vybrala si právě tyto barvy. Také si často vybírala barvy, které mívali chovatelé na sobě.[34]

Harry Peachey, sloní trenér, se spolu se slonem Koko naučili spolupracovat. Koko vypomáhal chovatelům: vyzýval je, aby mu udělovali různé příkazy, které se naučil. Peachey uvedl, že sloni jsou ke spolupráci s lidmi téměř predisponováni, pokud se s nimi zachází s respektem a ohleduplností. Při přemisťování samice z jeho skupiny do jiné zoo Koko poznal, kdy jeho chovatelé potřebovali trochu „sloní pomoci“. Když chovatelé chtěli samici přemístit, řekli její jméno a slovo přesun (např.: „Connie, přesun“). Koko brzy přišel na to, co to znamená. Když chovatelé požádali slonici, aby přešla a ta se ani nehnula, řekli: „Koko, pomoz mi“. Když to Koko uslyšel, pomohl. Po 27 letech práce se slony, Peachey pevně věří, že sloni mohou pochopit sémantiku a syntaxi některých slov, která slyší. To je něco, co je v živočišné říši považováno za velmi vzácné.[34]

Dr. Naoko Irie z Tokijské univerzity ukázal, že sloni projevují i dovednosti v aritmetice. Experiment, který se odehrával v Ueno Zoo, spočíval v házení různého počtu jablek do dvou kbelíků a zaznamenávání, jak často si sloni správně vyberou kbelík s nejvíce ovocem. Jablka byla někdy házena až po třech nebo po čtyřech naráz. Zjistilo se, že 74 % času si zvířata správně vybírala ten plnější kbelík. Africký slon Ashya získal dokonce 87 %. Člověk měl ve stejné úloze překvapivě úspěšnost jen 67 %. Aby se zajistila přesnost studie, byla natáčena.[44]

Asijští sloni patří spolu s hominidy, delfíny skákavými a strakami do malé skupiny zvířat, o nichž víme, že vykazují sebereflexi. Wildlife Conservation Society (WCS) provedla Studii s asijskými slony ze Zoo v Bronxu v New Yorku. Ačkoli mnoho druhů zvířat reaguje na zrcadlo, velmi málo z nich si opravdu uvědomuje, že ve skutečnosti vidí sebe sama. Sloni z této studie také projevovali tento typ chování, když stáli před zrcadlem 2,5 m x 2,5 m: prohlédli si zadní část zrcadla a přinesli si jídlo blíž k němu, aby ho snědli.

Dalším důkazem sloní sebereflexe bylo, když se slonice Happy opakovaně chobotem dotýkala značky X, které měla namalované na hlavě, přičemž ho mohla vidět jedině v zrcadle. Ignorovala ostatní značky namalované bezbarvým nátěrem, které také měla na čele, aby studie zajistila, že nereaguje jen na vůně nebo hmat. Frans De Waal, který tuto studii řídil, uvedl: „Tyto paralely mezi lidmi a slony svědčí o konvergentní kognitivní evoluci pravděpodobně související se složitým společenstvím a spoluprací.“[45]

Slon Raju, který žil v indickém státě Uttarpradéš 50 let v zajetí, byl propuštěn až při zásahu ochránců přírody o půlnoci ze 3. na 4. června 2014. Toto propuštění se stalo slavným, protože slon vypadal, že pláče, jelikož mu kapaly slzy z očí.[51] Tento případ se stal velice známým a Raju byl nazýván v mnoha titulcích a článcích zpráv plačícím slonem.[52][53][54][55]