Sociální struktura slonů

U slona afrického existuje vícestupňová sociální organizace stáda, kde několik matek s mláďaty tvoří základní sociální jednotku – rodinu vedenou matriarchou.[1] Rodiny se obvykle skládají z 8-12 jedinců, ačkoliv se mohou objevovat také menší nebo větší skupiny.[2] Členové rodiny spolu tráví přibližně 70-90 % času.[3] Několik příbuzných rodin, které mezi sebou vykazují značné sociální interakce, vytvářejí příbuzenské skupiny, v angličtině nazývané kinship groups nebo také bond groups.[1] Spojením těchto skupin vznikají klany, ve kterých probíhají mezi jednotlivými rodinami intenzivní interakce a zdravení.[2] Sloni využívají při komunikaci velké množství různých zvuků. Nejpozoruhodnější součástí jejich repertoáru je infrazvuk, což bylo zjištěno až v roce 1987.[4] Klan se může skládat z 50-250 jedinců.[3]

Velikost skupiny u velkých savců je dána podmínkami prostředí, dostupností vody a potravy, sezonními vlivy a také frekvencí kontaktů s lidmi. U slonů je velikost skupiny výsledkem kompromisů mezi výhodami, které mohou vzrůstat s bližším sociálním kontaktem jedinců a schopností využívat omezené zdroje. Sloni získávají díky úzkým sociálním vazbám některé výhody, například větší skupiny mohou lépe ochránit mláďata a nedospělé jedince před predátory. Sloni mohou také vytvářet větší skupiny kvůli lepší ochraně, například v místech, kde se ve větší míře pohybují pytláci.[5]

Sloučení nepříbuzných jedinců do jedné sociální jednotky je pravděpodobně méně běžné, ale zdaleka ne neznámé, a může být častější po extrémní změně rodinné struktury, která nastává například v důsledku pytláctví a ztráty jedinců ve stádě.[2]

Pravděpodobně nejdéle probíhající studie slonů vůbec, začala pod vedením Cynthie Moss v roce 1972 v Amboseli a až do dnešní doby podává dokonalejší pohled nejen na sociální organizaci slonů.[5] Během třiceti let bylo do výzkumu zahrnuto více než 2 500 jedinců, od novorozených mláďat až po šedesát let staré matriarchy.[6]

Na rozdíl od slona afrického, u kterého je dlouhodobě studována nejméně jedna populace, a to v Národním parku Amboseli v Keni, sociální organizace slona indického byla zatím prostudována jen velice málo. Studie slona indického v tropických suchých oblastech potvrdila existenci základních sociálních jednotek, zahrnujících matky s mláďaty. Sdružení dvou a více takových jednotek bývá nazýváno různě - v jihovýchodní Srí Lance je to rodina, v jižní Indii se jedná o rodinnou jednotku nebo klan. Na rozdíl od rodin slonů afrických, které společně tráví odhadem 70 - 90 % času, studie slonů v Asii ukázala mnohem nižší sdružování mezi členy rodiny, 18-29% v jihozápadní Srí Lance.[7] Slon indický často cestuje pouze v rodinných jednotkách. Již zmiňované bond groups nebo klany nejsou zdaleka tak časté jako u slona afrického.[2]

Ve stádě, kde jsou vůdčí samice, je postavení každého jedince ovlivněno jeho věkem, velikostí, příbuzenskými vazbami a pravděpodobně také reprodukčním stavem. Protože slonice zůstávají po celý život ve svém stádě, vytvářejí se mezi nimi silné vazby s významným vzájemným sdílením informací. Obvykle nejstarší slonice ve stádě, tzv. matriarcha, je pro ostatní „studnicí vědomostí“. Bylo pozorováno, že skupiny vedené starší zkušenou matriarchou, mají oproti ostatním stádům konkurenční výhodu.[2] Rodiny vedené starší matriarchou (>35 let) jsou obvykle větší než rodiny v čele s mladšími matriarchami.[8] Starší matriarcha také napomáhá učení, tím, že ostatní členové stáda napodobují její aktivity.[2] Bylo pozorováno, že rodiny se staršími matriarchami se pohybovaly během období sucha na daleko větší vzdálenosti, jelikož mohly těžit ze znalostí matriarch, které mají přehled o místech s vodními zdroji dostupnými po celý rok.[6]

V rámci sociálních skupiny příbuzných samic (především těch mladých), jsou dosud nerodící samice zapojeny do dění jako tzv. allomothers (allomothering - „tetičkovské chování“). Pomáhají nejen s výchovou mláďat, ale mohou též získat cenné zkušenosti v péči o mláďata jiných slonic.

Samci ve věku 9 až 18 let opouštějí svoji rodinu postupně během 4 let. Dospělí samci jsou převážně solitérně žijící, ale mohou se občas spojit se samicemi nebo mohou vytvářet volné asociace s jinými samci, v závislosti na svém věku a sexuálním statusu.[7] Tyto výhradně samčí skupiny se nazývají „mládenecká stáda“ a jsou vedena starším zkušeným samcem. Ztráta starších samců v místní populaci slonů může mít za následek dřívější odchod mladých samců ze stáda a zvyšování jejich příležitosti k páření.[2] Zatímco je známé, že samci slona indického odcházejí ze své rodiny, není zcela jasné, zda také opouštějí svůj domovský okrsek, nebo zde zůstávají a pohybují se na dlouhých trasách pouze za účelem páření.[7]

Zvířata se přesouvají za potravou, pohybují se při hledání svých druhů, nebo pokud se chtějí vyhnout predátorům. Od narození si zvíře stanovuje tzv. domovský okrsek prostřednictvím svého pohybu. U prepubertálních jedinců je tato oblast stanovená pohybem vedoucí samice.[5] Samičí skupiny mají vzájemně se překrývající okrsky a mohou tak koordinovat své pohyby.[2] Samci, kteří odcházejí od své rodiny, si vytvářejí vlastní domovské okrsky. Tato oblast se také může během života slona rozšiřovat, a to jak díky vlastnímu pohybu, tak prostřednictvím sociálního kontaktu se sousedními skupinami.[5]

Mezi domovskými okrsky jednotlivých samců a rodin můžeme najít obrovské rozdíly ve velikosti od 15 do přibližně 11 000 km². Avšak jen málo studií zaznamenalo domovský okrsek menší než 100 km² a to pravděpodobně bylo způsobené nedostatkem dat.[9] Významným faktorem ovlivňujícím velikost domovských okrsků jsou především srážky, zejména u populací, které čelí omezeným zdrojům vody. Voda má také vliv na množství a kvalitu potravy, což dále ovlivňuje pohyb slonů. V současné době získává stále větší vliv na velikost stanoviště také tlak ze strany lidí.[2]

Například v Krugerově Národním parku v jižní Africe se domovský okrsek dospělých samic pohybuje mezi 86 – 2 776 km², přičemž 880 km² je nejčastější. V severní Botswaně velikost domovského okrsku dosahuje průměrně velikosti přes 1 000 km², pohybující se mezi 447 – 3 309 km² a některé skupiny cestují více než 200 km při hledání vody v období sucha. V polosuchých savanách oblasti Samburu - Laikipia v Keni, se velikost sloního okrsku pohybuje mezi 102 – 5 527 km². Zatímco u nejlépe prostudované populace v severozápadní Namibii sloni přežívají sezónní nedostatek vody a potravy, přesunem přes obrovské oblasti o vzdálenosti až 12 600 km². U slona indického domovský okrsek kolísá mezi 34 - 800 km² u samic a 200 - 235 km² u samců, některé z nich však pokrývají i tisíce km².[9]