Národní park Jima Corbetta

Národní park Jima Corbetta je nejstarší národní park v Indii.[1] Byl pojmenován po známém lovci a ochránci přírody Jimu Corbettovi, který se významnou měrou podílel na jeho vzniku. Park byl založen v roce 1936 pod názvem Haileyho národní park (Sir Malcolm Hailey byl britský guvernér v Indii v letech 1928–1934). Nachází se v okrese Nainital v indickém státě Uttarákhand, asi 300 km severovýchodně od Dillí. Park slouží především k ochraně ohroženého tygra indického. Je jednou z chráněných oblastí spolupracujících v rámci "Projektu Tygr", což je dlouhodobý společný plán indické vlády a dalších organizací na ochranu této šelmy. Park byl vůbec první chráněnou oblastí zařazenou do projektu.[1]

Zdroje k infoboxu
Národní park Jima Corbetta
Jim Corbett National Park
IUCN kategorie II (Národní park)
Příroda v Národním parku Jima Corbetta
Základní informace
Vyhlášení1936
Rozloha520,8 km2
Poloha
StátIndie Indie
Svazový státUttarákhand
UmístěníRamnagar
Souřadnice29°32′0″ s. š., 78°56′0″ v. d.
Národní park Jima Corbetta
Další informace
Webwww.jimcorbetttravelguide.com
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Park leží v subhimálajském pásu a má příslušné geologické, klimatické a biologické charakteristiky.[2] Je významnou ekoturistickou destinací.[3] Nachází se zde nejméně 488 různých druhů rostlin a široká škála živočichů.[4][5] Stálý nárůst turistických aktivit představuje vážnou výzvu pro ekologickou rovnováhu parku.[6]

Pro turisty jsou otevřeny pouze vybrané části parku, kde mohou obdivovat zdejší nádhernou krajinu a rozmanitost přírody. V posledních letech počet zájemců o návštěvu parku rychle roste. V současnosti park navštíví každý rok více než 70 000 návštěvníků z Indie a dalších zemí.

Národní park Jima Corbetta je rájem pro milovníky dobrodružství a divoké přírody. Park se rozkládá na ploše 520,8 km². Nachází se zde kopce, říční údolí, močály, travnaté oblasti a velké jezero. Nadmořská výška se pohybuje od 360 m n. m. do 1040 m n. m. Zimní noci jsou zde chladné, ale dny světlé a slunečné. Monzunové deště trvají od července do září.

Husté vlhké listnaté lesy tvoří 73% plochy parku. Roste v nich především sal (Shorea robusta), fíkovník (Ficus religiosa), Haldina cordifolia a mangovníky (Mangifera sp.). 10% rozlohy zabírají travnaté plochy. Bylo zde zjištěno nejméně 110 druhů dřevin, 50 druhů savců, 580 druhů ptáků a 25 druhů plazů.

Historie

Některé oblasti parku byly dříve součástí knížecího státu Tehri Garhwal.[7] Lesy byly vykáceny, aby byla oblast méně zranitelná vůči nájezdům paštúnských kmenů.[7] Rádža z Tehri formálně postoupil část svého území Východoindické společnosti na oplátku za její pomoc při vypuzení Gurkhů z jimi ovládaných území.[7] Na území se usadili členové kmene Boksa a začali zde s pěstováním plodin, ale kolem roku 1860 byli s příchodem britské správy vystěhováni.[7] Území přešlo pod kontrolu britské lesní správy, která zde zakázala zemědělství i chov skotu.[8] Britská správa zvažovala možnost vytvoření "lovecké obory" již v roce 1907.[8] V roce 1936 byla vytvořena rezervace Haileyho národní park o rozloze 323,75 km².[9] V letech 1954-55 byla oblast přejmenována na Národní park Ramganga a od let 1955-56 nese dnešní název Corbettův národní park na počest známého lovce, spisovatele a ochránce zvířat Jima Corbetta[10], který sehrál klíčovou při jednáních s provinční vládou o založení rezervace.[11]

Stádo slonů v NP Jima Corbetta

Park zakazuje lov, ale je povolena těžba dřeva pro domácí účely.[11] Krátce po založení byla přijata pravidla zakazující zabíjení a chytání savců, ptáků a plazů uvnitř parku.[11] V prvních letech po založení si park vedl dobře, ale během druhé světové války velmi trpěl nadměrným pytláctvím a těžbou dřeva.[12] Roku 1991 bylo k parku přičleněno nárazníkové pásmo o rozloze 797,7 km². Zahrnuta byla celá lesní oblast Kalagarh včetně rezervace Sonanadi Wildlife Sanctuary o rozloze 301,2 km².[9] V roce 1974 byl park vybrán jako místo pro zahájení "Projektu Tygr", ambiciózního plánu na záchranu tygra indického.[13] Ředitelství parku sídlí v okrese Nainital.[8]

Park je jedním ze třinácti chráněných území z oblasti subhimálajských terai, které Světový fond na ochranu přírody (WWF) zahrnul do svého programu Terai Arc Landscape Programme.[14] Program se zaměřuje na ochranu třech z pěti největších indických suchozemských savců, tygra indického (Panthera tigris tigris), slona indického (Elephas maximus) a nosorožce indického (Rhinoceros unicornis). Cílem je obnovení přirozených migračních koridorů mezi zmíněnými 13 chráněnými územími Nepálu a Indie a umožnění migrace divokých zvířat skrz tyto koridory.[14]

Poloha
Vlha proměnlivá (Merops orientalis) v NP Jima Corbetta
Slon indický (Elephas maximus) v NP Jima Corbetta
Axis indický (Axis axis) v NP Jima Corbetta

Park se nachází mezi 29°25' až 29°39' severní šířky a 78°44' až 79°07' východní délky.[7] Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 360 m n. m. a 1040 m n. m.[2] Jsou zde četné rokle, hřebeny, říčky i malé plošiny s různým sklonem terénu.[2] Park též zahrnuje údolí Patli Dun, kterým protéká řeka Ramganga.[15] Park chrání část oblastí vlhkých opadavých lesů hornoganžských plání a himálajských subtropických borových lesů. Střídá se zde vlhké subtropické a podhorské klima.

Současná rozloha chráněné oblasti je 1318,54 km², z toho 520 km² tvoří jádrový park a 797,72 km² je nárazníkové pásmo. Jádrem je Národní park Jima Corbetta, do nárazníkového pásma patří rezervní lesy, stejně jako Sonanadi Wildlife Sanctuary o rozloze 301,18 km².

Klimatické podmínky

Počasí v parku je mírné v porovnání s většinou jiných chráněných oblastí Indie[15]. Teplota v zimě se pohybuje od 5 °C do 30 °C a některá rána jsou mlhavá.[15] Letní teploty obvykle nevystoupají nad 40 °C.[15] Množství srážek je nízké během období sucha a vysoké během monzunového období.[1]

Flóra

V parku bylo nalezeno 488 různých druhů rostlin.[4] Lesy v parku jsou husté v oblastech, kde roste sal (Shorea robusta), a řidší tam, kde roste Anogeissus sp. a kapinice katechová (Acacia catechu)[16]. Celkové stromové pokrytí je také větší v oblastech, kde dominuje sal.[16] K rychlé obnově dochází v porostech rottlery barvířské (Mallotus philippensis, pimentovníku Syzygium cumini a tomelu Diospyros tomentosa, zatímco salové lesy se obnovují jen pomalu.[16]

Fauna

Bylo zde popsáno více než 585 druhů sídlících a stěhovavých ptáků, včetně orlíka chocholatého (Spilornis cheela), alexandra duhového (Psittacula roseata) či kura bankivského (Gallus gallus), divokého předka všech domácích kurů.[5] Bylo zde rovněž nalezeno 33 druhů plazů včetně kriticky ohroženého gaviála indického.[7]

Tygři jsou v rezervaci poměrně hojní, ale díky bujné vegetaci, která je maskuje, je není snadné spatřit.[1] Hustá džungle, řeka Ramganga a dostatek kořisti činí z parku ideální místo pro život tygrů i dalších predátorů.[17] Tygři se nebojí zaútočit ani na velká zvířata, jako je například arni (Bubalus arnee). Ve vzácných případech hladoví tygři zaútočí i na slona.[5] V době nedostatku potravy se vyskytují i případy, kdy tygr napadne domácí zvířata.[5]

Levharti se vyskytují spíše v kopcích, ale mohou zabloudit i do údolních džunglí.[5] Mezi malé kočky žijící v parku patří kočka bažinná (Felis chaus), kočka rybářská (Prionailurus viverrinus) či kočka bengálská (Prionailurus bengalensis).[5] Z dalších savců se zde například vyskytují čtyři různé druhy jelenovité zvěře – sambar (Rusa unicolor), axis indický (Axis axis), axis vepří (Axis porcinus) a muntžak (Muntiacus sp.), dále dva druhy medvědů – medvěd pyskatý (Melursus ursinus) a medvěd ušatý (Ursus thibetanus), promyka mungo (Herpestes edwardsii), vydry, charza žlutohrdlá (Martes flavigula), luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata), koze příbuzný goral východní (Naemorhedus caudatus), z opic pak languři a makakové.[17] V noci je slyšet houkání sov a lkaní lelků.[5]

V létě lze pozorovat sloní stáda o stovkách jedinců.[5] Krajta tygrovitá (Python molurus) dorůstá v parku značné velikosti, větší exempláře jsou schopny ulovit a spořádat například i muntžaka.[5] Místní krokodýli a gaviálové jsou chráněni před vyhynutím odchovem v záchranných centrech, kde se líhnou z posbíraných vajec a až povyrostou, jsou vypuštěni zpět do řeky Ramgangy.[5]

Turistika

Vhodná doba k návštěvě je od poloviny listopadu do poloviny června. Východiskem k návštěvě parku je město Ramnagar, kde sídlí i ředitelství parku. Do Ramnagaru jezdí vlaky jak z Dillí, tak z Váránasí (přes Lucknow). Dobré spojení je i po silnici.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jim Corbett National Park na anglické Wikipedii.

  1. Riley a Riley 2005: 208
  2. Tiwari a Joshi 1997: 210
  3. Tiwari & Joshi 1997: 309
  4. Pant 1976
  5. Riley a Riley 2005: 210
  6. Tiwari a Joshi 1997: 309-311
  7. UNEP 2003
  8. Tiwari a Joshi 1997: 208
  9. Corbett National Park (Project Tiger Directorate)
  10. Jim Corbett National Park - History
  11. Rangarajan 2006: 72
  12. Rangarajan 2006: 78
  13. Tiwari a Joshi 1997: 108
  14. Drayton 2004
  15. Tiwari a Joshi 1997: 286
  16. Singh et al. 1995
  17. Riley a Riley 2005: 208-210

Literatura
  • RILEY, Laura; RILEY, Wiliam. Nature's Strongholds: The World's Great Wildlife Reserves. [s.l.]: Princeton University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-691-12219-9.
  • SINGH, Ashok; REDDY, V. S.; SINGH, J. S. Analysis of woody vegetation of Corbett National Park, India. Springer Netherlands. Září 1995, čís. 120/1, s. 69–79.
  • TIWARI, P. C. (editor); JOSHI, Bhagwati (editor). Wildlife in the Himalayan Foothills: Conservation and Management. [s.l.]: Indus Publishing Company, 1997. ISBN 81-7387-066-7.
  • Corbett National Park (Project Tiger Directorate) [online]. Project Tiger Directorate, Ministry of Environment, Government of India [cit. 2007-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-17.
  • RANGARAJAN, M. India's Wildlife History: an Introduction. [s.l.]: Orient Longman, 2006. ISBN 81-7824-140-4.
  • UNEP. World Database on Protected Areas, India, Corbett National Park [online]. UNEP WCMC, 2003 [cit. 2012-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-24.
  • Pant, P.C. (1976). Plants of Corbett National Park, Uttar Pradesh. Journal of the Bombay Natural History Society 73:287-295.
  • RAO, R.S.P. Secondary succession in the buffer zone of Corbett Tiger Reserve, Uttaranchal. Current Science (Indian Academy of Sciences). 25. srpen 2004, čís. 87/4.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.