Seznam památek UNESCO ve Švýcarsku

Tento seznam památek UNESCO ve Švýcarsku obsahuje 4 lokality světového přírodního dědictví a 9 lokalit kulturního dědictví nacházejících se na území Švýcarska. Zachycuje stav v srpnu 2021, tzn. po 44. zasedání Výboru pro světové dědictví.

Přehled památek
náhled rok
 zápisu 		 kanton památka na seznamu 
UNESCO
poloha GPS		 památka 
 klasifikace 
 rozloha 		 krátký popis
 1983  Graubünden klášter svatého Jana v Müstairu [1]
46°37′46″ s. š., 10°26′52″ v. d.		 kulturní
III
2,036 ha		 Křesťanský klášter v Müstairu v údolí Graubünden byl založen jako centrum Charlemagne. Od 12. století je zde benediktinský klášter. Zajímavostí jsou karolínské fresky objevené koncem 19. století. Tyto pocházejí přibližně z roku 800 a tvoří nástěnný cyklus maleb. Spolu s dalšími románskými freskami a bohatými štuky tvoří ojedinělou a zachovalou výzdobu z dávné doby.
1983 Sankt Gallen Opatství v Sankt Gallen [2]
47°25′24″ s. š., 9°22′40″ v. d.		 kulturní
II, IV
-		 Opatství, benediktinský klášter byl založen v roce 719 (9. století) a byl spravován benediktýny až do sekularizace v roce 1805. Byl jedním z nejvýznamnějších v Evropě. Je zde umístěna cenná knihovna a archivy, jako je nejstarší architektonický plán kreslený na pergamenu, a cenná sbírka rukopisů z raného středověku. V letech 1755 až 1768 byl klášter přestavěn do barokního stylu.
1983 Bern Staré město v Bernu [3]
46°56′53″ s. š., 7°27′1″ v. d.		 kulturní
III
84,684 ha		 Historické centrum města Bern zahrnuje stavby od 12. století, které se dochovaly z velké části ve své původní podobě. Tato historická oblast města je obklopena řekou Aara. Tyto budovy jsou dochovány z různých století, např. arkády z 15. století, fontány z 16. století.
2000 Ticino Tři hrady, obranné zdi a opevnění města Bellinzona [4]
46°11′35″ s. š., 9°1′21″ v. d.		 kulturní
IV
-		 Středověké opevnění města Bellinzona tvoří centrální hrad Grande (Castelgrande) dominující údolí Ticio ze skalnatého vrcholku a přilehlý hrad Montebello. Třetím hradem je Sasso Corbaro na skalnatém ostrohu, který je však situován odděleně. Řada souvislých hradeb chrání starobylé město a ovládá cestu vedoucí údolím.
2001 Bern, Valais Švýcarské Alpy Jungfrau-Aletsch [5]
46°30′ s. š., 8°2′ v. d.		 přírodní
VII, VIII, IX
82.400 ha		 Oblast ve švýcarských alpách zahrnující oblast hor Eiger, Mönch, Jungfrau a velký ledovec Aletsch je největší souvislou zaledněnou oblastí Eurasie. Tato památka je ukázkou rozmanitostí ekosystémů a postupného tváření Alp působením pohybu ledovce a jeho ústupem pod vlivem klimatických změn. Oblast byla v roce 2007 z původních 53.900 ha rozšířena na nynějších 82.400 ha Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn. Mimo geologické významnosti ovlivnila tato oblast i lidskou činnost jako je umění, literatura, horolezectví a vysokohorská turistika.
2003 Ticino Monte San Giorgio (naleziště zkamenělin) [6]
45°53′20″ s. š., 8°54′50″ v. d.		 přírodní
VIII
1,089 ha
(3,207 ha)		 Monte San Giorgio je 1.090 m vysoká hora ve tvaru pyramidy se nachází u jižního ramene jezera Lugano. Je nejznámější archeologickým naleziště, fosilií ze středního období druhohor (Trias: před 245-230 mil. let). Vykopávky od roku 1924 odkryly četné zkameněliny ryb, mlžů, ostronožců, korýšů žijící v původní laguně a plazů, hmyzu a rostlin z pobřeží. V roce 2010 byla oblast světového kulturního dědictví rozšířena jižním směrem až do Itálie.
2007 Vaud Lavaux, terasy pro pěstování vína [7]
46°29′31″ s. š., 6°44′46″ v. d.		 kulturní
III, IV, V
898 ha
(1,408 ha)		 Strmé, jižně orientované, svahy kolem Ženevského jezera mezi městečkem Lausanne a krajem Vevey až k hradu Chillon byly mnichy z benediktinských a cisterciáckých klášterů využívány již od 11. století k pěstování vinných hroznů. Podle některých záznamů byly tyto svahy vužívány k pěstování vína již v římských dobách. Řadové vinice se táhnou v délce 30–40 kilometrů a svědčí o kultuře oblasti, kdy z malé plochy bylo dosaženo velkého výnosu.
2008 Graubünden Rhétská dráha v oblasti Albula a Bernina [8]
46°29′54″ s. š., 9°50′47″ v. d.		 kulturní
II, IV
152 ha
(109,386 ha)		 Rhétská dráha byla zprovozněna v roce 1904 a je považována za ojedinělé technické dílo z počátků železniční dopravy v oblasti Albula a Bernina přes švýcarské Alpy. Nominace byla provedena společně s Itálií. Traťový úsek Albula je 67 km dlouhý, je na něm proraženo 42 tunelů a vystavěno 144 viaduktů a mostů. Úsek Bernina je 61 km dlouhý, je na něm proraženo 13 tunelů a galerií a vystavěno 52 viaduktů a mostů.
2008 Glarus, Graubünden, Sankt Gallen Švýcarská tektonická oblast Sardona [9]
46°55′ s. š., 9°15′ v. d.		 přírodní
VIII
32.850 ha		 Oblast Sardona s rozlohou více než 300 km² v glarnských alpách zahrnuje sedm vrcholů dosahující výšky nad 3.000 m. Na stěnách vrcholů se odkrývají 250 až 300 milionů let staré vrstvy horniny překryté mladšími horninami. Odkryté tektonické vrstvy přispívají k pochopení struktury a procesu tváření zemské kůry.
2009 Neuchâtel La Chaux-de-Fonds/Le Locle, urbanistika [10]
47°6′14″ s. š., 6°49′58″ v. d.		 kulturní
IV
284 ha
(4.488 ha)		 Souměstí La Chaux-de-Fonds a Le Locle se nachází v pohoří Jura a v 18. století stala hlavními centry švýcarského hodinářského průmyslu. Úzké, racionální, spojení mezi výrobními budovami a obytnými domy vytvořilo současný obraz města s přísnou geometrickou strukturou a rovnoběžnými ulicemi. Toto město Karl Marx ve svém díle Kapital nazval „jedněmi hodinami“.
2011 15 kantonů Prehistorická kůlová obydlí v Alpách [11]
47°19′2″ s. š., 8°12′11″ v. d.		 kulturní
IV, V
274,2 ha		 Soubor tvoří 111 lokalit, kde archeologové našli pozůstatky dřevěných domů postavených na vysokých kůlech na ochranu před povodněmi. Tento typ architektury je rozšířen od Savojska po Slovinsko. Nejstarší stavby pocházejí ze 6. tisíciletí př. n. l., nejmladší byly obývány ještě v římské době.
2016 Ženeva, Vaud Stavby navržené Le Corbusierem [12]
46°12′1″ s. š., 6°9′23″ v. d.		 kulturní
I, II, VI
98,48 ha		 Le Corbusier, původním jménem Charles-Édouard Jeanneret-Gris, byl švýcarsko-francouzský architekt, který se věnoval i malířství a urbanismu. Svým radikálním dílem i výtvarným citem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury a je považován za největšího architekta 20. století.
2021 Ticino, Solothurn Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy [13]
47°13′27″ s. š., 7°24′42″ v. d.		 kulturní
IX
 Soubor tvoří 94 lokalit v 18 evropských státech (stav k 08/2021), kde roste bukový porost. Ve Švýcarsku se jedná o lokality Forét de la Bettlachstock a lesní rezervace Valli di Lodano, Busai a Soladino .

Reference
  1. UNESCO: Benedictine Convent of St John at Müstair
  2. UNESCO: Abbey of St Gall
  3. UNESCO: Old City of Berne
  4. UNESCO: Three Castles, Defensive Wall and Ramparts of the Market-Town of Bellinzona
  5. UNESCO: Swiss Alps Jungfrau-Aletsch
  6. UNESCO: Monte San Giorgio
  7. UNESCO: Lavaux, Vineyard Terraces
  8. UNESCO: Rhaetian Railway in the Albula / Bernina Landscapes
  9. UNESCO: Swiss Tectonic Arena Sardona
  10. UNESCO: La Chaux-de-Fonds / Le Locle, Watchmaking Town Planning
  11. UNESCO: Prehistoric Pile Dwellings around the Alps
  12. UNESCO: The Architectural Work of Le Corbusier, an Outstanding Contribution to the Modern Movement
  13. UNESCO: Ancient and Primeval Beech Forests of the Carpathians and Other Regions of Europe

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.