Chillon

Výslovná zmínka o hradu Chillon pochází z roku 1150. V této době byl hrad v držení hrabat ze Savoje. Tato hrabata měla spolu s pány z Blonay právo kontroly a vybírání mýtného na cestě podél jezera. Chillon nesl v této době název Castrum, což označovalo hrad s osadou.

V průběhu 13. století savojská hrabata dobyla většinu území v oblasti Vaud (Waadt), které pak bylo rozděleno do několika malých částí. To znamenalo začátek nadvlády Savojů nad 2/3 území, dnešních francouzsky mluvících kantonů.

Oblast, kterou savoyové dobyli, leží na sever a na jih od Alp a měli pod kontrolou dvě hlavní cesty v západních alpách, konkrétně průsmyky Mont Cenis Pass (Mont Cenis) a Great Saint Bernard Pass (Grossen Sankt Bernhard). Tyto dva průsmyky spojující Itálii a severozápadní Evropu se ukázaly jako velmi důležité zdroje příjmu při vybírání mýtného a tím i získávání materiálních a finančních prostředků. Již tehdy bylo položení hradu významné jak z hospodářského tak i strategického významu.

V roce 1214 nechal Thomas I. Savojský (1189–1233) vystavět dva kilometry východně od Chillonu, v místě Villeneuve, celní stanici, sklady a obchodní přístav.

Důležité rekonstrukce a práce na rozšíření hradu byly provedeny postupně v několika etapách, z podnětu hraběte Thomase I. Savojského a následně jeho čtyř synů, včetně Pierre II Savojského, pána hradu v letech 1255–1268. Prvně dohlížel na stavební práce duchovní Pierre Mainier z Chambery pro Pierre II. V době Philippa I. Savojského. Za dob jeho bratra a nástupce Pierreho, byly práce svěřeny do rukou Jacques de Saint-Georgese, zednického mistra a inženýra, který byl nejen architektem, ale i specialistou na vojenské objekty.

Chillon l.p. 1387 podle data na obrázku

Rodina Savojů používá hrad jako příležitostné sídlo a to z důvodu správy velkého území, nad kterým musela vykonávat dohled. Trvale zde pobýval kastelán a soudní vykonavatel. Stěhovavý život Savojů byl vázán na střídání ročních období, neboť některé rezidence nebyly v zimních měsících obyvatelné, jiné byly svým umístěním spíše určeny pro lov. Savojové cestovali s velkým komfortem. Jejich doprovod byl velmi početný, včetně dělníků a úředníků. Na svých cestách s sebou převáželi i nábytek a zařízení. Důvodem byla nutnost vybavit místa, kde právě pobývali. Nepoužívané místnosti v objektech zůstávaly po jejich odjezdu prázdné a zavřené. V době nepřítomnosti panovníků spravoval hrad kastelán, obvykle šlechtic z Turína. Kastelán velel ozbrojené posádce, prosazoval zákon, vybíral clo, daně a panské poplatky.

Savojské vévodství bylo během druhé poloviny 13. století rozděleno do několika oblastí. V této době výkon funkce kastelána na Chillonu převzal guvernér Chablais. Tímto došlo k tomu, že se tato oblast stala ve 14. století největším správním celkem turínských zemí. Zahrnovala hrady Vevey a Aigle, v Dolním Valaisu, a na jižním břehu Ženevského jezera (Evian a Thonon).

Hrad Chillon se stal důležitým správním a finančním centrem v severních zemí Turína ve správě Savojů. V této době byl i postaven severní trakt hradu. Jednalo se o administrativní část a pokladnici, která také sloužila pro uložení archivu. V pokladnici byly ukládány příjmy pocházející z okolních oblastí a celní stanice Villeneuve. Tyto příjmy nebyly posílány do státní pokladny v Chambery ale byly zde ponechány k financování vojska, stavebních a jiných prací.

Kašna na prvním nádvoří

Na konci 14. století došlo ke změně, administrativní rozhodování a finanční správa byly přesunuty do Chambery a odtud bylo prováděno centrální řízení oblasti. Soudní dvůr zůstal v jiných rezidencích, jako je Le Bourget, Thonon nebo Ripaille. V roce 1436 se Amadeus VIII. (Amédée VIII 1391–1416) před svým zvolením papežem Felixem V., pokusil oživit dění na hradě. Nařídil architektu Aymonet Corniauxovi (tesaři, který byl zodpovědný za údržbu budov Chablais a Vaud) aby provedl rozsáhlé stavební úpravy a změny na vojenských objektech, horních částech hradeb a věží, které měly hradu vrátit jeho význam. Tímto však končí období rozkvětu hradu Chillon a je mu souzeno upadnout v zapomnění až do bernské doby.

29. března 1536 bylo dobyta oblast Vaud a hrad Chillon. Ten byl ušetřen následkům Burgundské války a přešel do rukou Bernských.

Hrad se stal správním centrem Bailiwick Vevey a měl v něm trvalé sídlo soudní vykonavatel, člen Bernského patriciátu a také byl kapitánem Chillonu, protože zastupoval panovníka a vykonával jeho vůli. Původní rozdělení hradu na dvě části ztratilo na významu a prostory hradu byly přestavěny. Zároveň byly provedeny i úpravy obranného charakteru s ohledem na vývoj střelných zbraní.

I přes dobrý stav hradu, byl tento v roce 1773 soudním vykonavatelem opuštěn, z důvodu izolovanosti od okolního dění a nepohodlí, a vykonavatel se přestěhoval do Vevey. Hrad nebyl již dále považován za významný z vojenského hlediska a byl dále používán ke skladování obilí a zboží. V roce 1785 padl návrh aby bylo celé severní křídlo proměněno ve velkou sýpku ale vzhledem k místní vysoké vlhkosti byl tento nápad zavrhnut.

V lednu 1798, vlastenci z Vevey a Montreux obsadili hrad aniž by se setkaly s nějakým odporem. Hrad se stal národním majetkem v průběhu Vaudské revoluce a byl převeden do nového kantonu Vaud v roce 1803.

Chillon v současnosti (2009)

Ze začátku nebyly žádné snahy o rekonstrukci starých hradních budov a hrad byl strážen pouze dvěma policejními strážemi. Využití hradu spočívalo i nadále ke skladování, jako zásobárna prachu, munice, zbraní a vězení.

Nástup romantismu ve středověku způsobil znovuobjevení Chillonu. V roce 1762 publikoval Rousseau v románu La nouvelle Héloïse místa a informace o hradu, kde byl vězněn François Bonivard (1493–1570). Nicméně největší zvýraznění a proslavení hradu dosáhl básník Lord George Gordon Byron ve slavné básni vězně na Chillonu (The Prisoner of Chillon) v roce 1816. Jedná se o příběh vězně, který byl v opozici proti Savoyským a byl osvobozen Bernskými. Historická postava se stává symbolem svobody a jeho dny ve vězení dostávají duchovní rozměr.

Krajina v okolí hradu, nebo obráceně, krajina v níž je hrad zasazen, odpovídá estetickým představám romantismu; malebná silueta, starobylé zdi s temnou minulostí a rámování siluetou hor; to vše omámilo spisovatele, malíře i návštěvníky.

Vaudské úřady však nesdílely nadšení romantismu a v letech 1836–1838 nechaly proměnit vnitřek hradu opět na skladiště zbraní a nakonec na novou věznici. I přes toto pokračoval zájem veřejnosti o návštěvu hradu a tak byly umožněny prohlídky hradu pod dozorem stráží, později s oficiálními průvodci.

Mapa umístění

(1) Krytý vstupní most, (2) vstupní věž (vlevo), obranné věže (vpravo), uprostřed Donjon (42)

(3) První nádvoří, vstupní brána, obranná věž (vpravo)

(1) Vstupní most • 18. století • při vykopávkách na počátku 20. století bylo pod mostem a v hradním příkopu nalezeno mnoho artefaktů z historie hradu (2) Vstupní věž • dnešní podoba je z 15. století • věž sloužila k obraně mostu a hradu samotného (3) První nádvoří • dnešní podoba je z roku 1584 • první nádvoří je obklopeno provozními budovami, ve kterých se zajišťoval chod hradu (4) Stáje a chlévy • druhá polovina 16. století • hospodářské zázemí hradu, v současnosti je zde umístěna velká maketa (model) hradu (5) Sklep • 11. století, současný stav z 13. století • sklep a skladiště, strop tvoří typické gotické klenby (6) Sklad • 13. století, 17. a 18. století • zbrojnice zde je vidět skála na které je Chillon postaven, mimo funkce sklepení sloužil prostor i jako útočiště pro posádku, v 17. a 18. století byl prostor přeměněn ve zbrojnici pro bernskou flotilu (7) Vězení • 13. století • význam zřejmý (8) Tajná branka • únikový východ též "poterna" sloužila jako výpadová branka vedoucí ven z opevnění • taktéž sloužila k vykládání zboží z lodí nebo k nozovému ústupu jako tomu bylo v roce 1536 při obsazení hradu bernskými vojsky (9) Vězení • Bonivardovo vězení od roku 1290 • později byly prostory přebudovány na sklad a zbrojnici

(4) Bývalé stáje a chlévy (5) Sklad s dekorací (6) Sklepení a základová skála hradu

• 
  (8) Zajištění tajné branky v hradbách u jezera
• 
  (9) Bonivardovo vězení
• 
  (9) Škrábaný podpis Lorda Byrona