Epidot
Epidot (Haüy, 1801), chemický vzorec Ca2Al2(Fe3+,Al)(SiO4)(Si2O7)O(OH) (křemičitan hlinito-vápenato-železitý), je jednoklonný minerál ze skupiny sorosilikátů. Společně s klinozoisitem tvoří plynulou řadu. Název pochází z řeckého épídosis = přídavek, podle protažení krystalu v jednom směru podél základny hranolu.
| Epidot | |
|---|---|
Epidot | |
| Obecné | |
| Kategorie | minerál |
| Chemický vzorec | Ca2Al2(Fe3+,Al)(SiO4)(Si2O7)O(OH) |
| Identifikace | |
| Barva | zelená, černozelená, žlutozelená, žlutá, černá |
| Vzhled krystalu | zrnité agregáty, protažená zrna |
| Soustava | jednoklonná |
| Tvrdost | 6–7 |
| Lesk | skelný lesk |
| Štěpnost | velmi dobrá |
| Index lomu | nα = 1,715–1,751 nβ = 1,725–1,784 nγ = 1,734–1,797 |
| Vryp | šedý, bílý |
| Hustota | 3,38–3,49 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | v kyselinách nerozpustný |
Původ
- metamorfní – typický pro některé facie slabě až středně metamorfovaných hornin
- hydrotermální – v žilách alpského typu
- kontaktně metasomatický – na kontaktní zóně mezi vyvřelými horninami a vápenatými usazenými horninami
Morfologie
Krystaly prizmatické (až 35 cm dlouhé), protažené a rýhované rovnoběžně k [010], také izometrické krystaly nebo tabulky. Agregáty vláknité, hrubo až jemnozrnné, celistvé. Pseudomorfózy po plagioklasu.
Vlastnosti
- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6–7, křehký, hustota 3,38–3,49 g/cm³, štěpnost velmi dobrá podle {001}, nedokonalá podle {100}, lom nerovný, tříštivý.
- Optické vlastnosti: Barva: žlutozelená až zelenočerná. Lesk skelný, perleťový, smolný, průhlednost: průsvitný, vryp šedobílý.
- Chemické vlastnosti: Vypočtené složení pro Ca2Al2(Fe3+0,75Al0,25)(SiO4)(Si2O7)O(OH): Ca 16,7 %, Al 12,8 %, Fe 8,8 %, Si 17,7 %, H 0,2 %, O 43,7 %. Žíhán před dmuchavkou bobtná a taví se. Po vyžíhání se rozkládá v horké HCl za uvolňování rosolovitého SiO2.
Odrůdy
- pistacit – pistáciově zelený. Způsobeno vyšším obsahem Fe.
- piemontit – červenohnědý, černočervený až červený, višňově červený vryp, prosvítá. Způsobeno vyšším obsahem Mn.
Parageneze
- Facie zelených břidlic – zeolity, amfiboly, plagioklasy, křemen, aktinolit, kalcit;
- Facie albit–epidotických rohovců – amfiboly, vesuvianit, skapolit, mastek, wollastonit, pyroxeny, granát;
- Facie modrých břidlic – pumpellyit, glaukofán, lawsonit, riebeckit, granát, omfacit.
Využití
Broušený epidot
Někdy jako drahý kámen
Naleziště
Běžný horninotvorný minerál.
Odkazy
Literatura
- Dana, E. S. (1892) Dana's system of mineralogy, (6th edition), 516–521
- DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Epidot na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Epidot v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Epidot na webu mindat.org (anglicky)
- Epidot na webu Webmineral (anglicky)
- Epidot v atlasu minerálů (německy)
- Mineral data publishing (PDF)
- O epidotu podrobněji
- Karlova univerzita – Epidot (online), PřF UK
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.