Rouchovany

Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Rúchované – "lidé z Rúchova nebo Rúchovic". Jednalo se tedy o přesídlence z jiné osady toho jména (jejím pozůstatkem zřejmě je samota Rouchovice u nedalekých Litovan). Jméno Rúchov/Rúchovice bylo odvozeno patrně od osobního jména Rúch, domácké podoby jména Rudolf, případně (v případě Rúchovic) od osobního jména Rúcho totožného s obecným rúcho – "roucho". Místní jméno znamenalo buď "Rúchův majetek" (Rúchov) nebo "Rúchovi lidé" (Rúchovice, ve starším tvaru Rúchovici).[5]

4000 let př. n. l. se na dvou lokalitách v katastru obce usídlil lid s moravskou malovanou keramikou.[6] V pozdější době, vzniká v místě dnešních Rouchovan vymýcením lesa osada podkovovité podoby. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1243, kdy jsou zmíněny jako ves Ruchowan, která patřila mezi zeměpanská sídla. V době panování Jana Jindřicha Lucemburského byly zadlužené Rouchovany prodány Bohušovi ze Steřice, roku 1343 pak Karel IV. pomohl Smilovi z Lichtenburka a majetek Rouchovan tak připadl právě Smilovi, po jeho smrti pak připadly zpět Janovi Jindřichovi Lucemburskému, který je pak odkázal roku 1366 synovi Prokopovi Lucemburskému. Prokop pak daroval vesnici a hrad Rabštejn Hynkovi z Kunštátu.[4]

V roce 1353 byly Rouchovany již městečkem a roku 1369 získali občané městečka mílové právo a možnost odkazovat majetek závětí. V době válek mezi Matyášem Korvínem a Jiřím z Poděbrad byly okolní vesnice pobořeny a Rouchovany také značně poničeny a poklesly na dědinu, Matyáš Korvín zabavil Rouchovany majiteli Janu z Pernštejna a daroval je Jindřichovi z Lipé. Ten byl majitelem i blízkých Ivančic nebo Moravského Krumlova a tak se staly Rouchovany součástí ivančického panství.[4]

Po jeho smrti pak Ivančice připadly Pertoldovi IV., ten však roku 1476 zastavil část majetků včetně Rouchovan Vilémovi z Pernštejna, ten se stal také poručníkem Pertoldova syna Jindřicha z Lipé. Ten se v dospělosti oženil s dcerou Viléma z Pernštejna a získal tak zpět zastavené rodinné statky včetně Rouchovan. V roce 1486 pak byly opět Rouchovany povýšeny na městečko, v tu dobu také jim byl udělen znak, který si nechaly roku 1497 potvrdit od Rudolfa II. V roce 1513 zemřel Jindřich z Lipé a majitelem Rouchovan se stal Jan z Lipé, pánům z Lipé Rouchovany patřily až do doby pobělohorské, kdy Pertoldovi VI. byly zabaveny majetky a on zemřel ve vězení. V roce 1622 pak získal od krále Ferdinanda II. krumlovské panství s Rouchovany Gundakar z Lichtenštejna, Lichtenštejnové byli majiteli panství až do roku 1848.[4]

Roku 1604 byla v Rouchovanech postavena budova radnice. V roce 1629 vyhořel kostel Nanebevzetí Panny Marie, ten pak byl v roce 1853 přebudován do nynější podoby, roku 1629 pak byl také od kostela přemístěn hřbitov na místo za vesnicí. Během třicetileté války byly Rouchovany poničeny a obec se velmi zadlužila, při vpádu švédských vojsk do Rouchovan uteklo mnoho obyvatel do okolních lesů. Roku 1805 vtrhli do vesnice francouzští vojáci a následně neopatrným chování vznikl velký požár, který poničil velkou část Rouchovan. Po roce 1850 v obci byly založeny peněžní ústavy, sbor hasičů (1892[7]) nebo pošta, roku 1895 byla postavena nová školní budova.[4]

Roku 1906 byl do obce zaveden telegraf a roku 1910 telefonní přípojka.[7] V roce 1914 byla vesnice elektrifikována, roku 1924 byla postavena měšťanská škola, roku 1928 sokolovna, roku 1931 odborná škola hospodářská a v roce 1938 mlékárna.[4] Během druhé světové války byly roku 1941 odvlečeni čtyři občané Rouchovan, vrátili se během války zpět. Byly rekvírovány zvony kostela a na konci války byla vesnice bombardována a při tom zemřelo 6 lidí.[7]

Po skončení druhé světové války bylo postaveno roku 1951 koupaliště a rozveden vodovod, mezi lety 1955 a 1962 byl postaven nový sportovní stadion. V roce 1959 byla postavena nová hasičská zbrojnice, v roce 1982 pak bylo vybudováno obchodní středisko a roku 1984 mateřská škola. Po roce 1990 byla dobudována kanalizace a provedena plynofikace obce.[4]

Do roku 1849 patřily Rouchovany do krumlovského panství, od roku 1850 patřily do okresu Moravský Krumlov, pak v letech 1942 – 1945 do okresu Moravské Budějovice, pak opět do okresu Moravský Krumlov a od roku 1960 jsou součástí okresu Třebíč.[8] V roce 1852 se součástí obce staly i vesnice Přešovice, Heřmanice a Šemíkovice.[4] Roku 1976 se pak sloučily vesnice Rouchovany a Heřmanice, roku 1980 se sloučily Rouchovany a Přešovice.[4]

V obci stojí škola T. G. Masaryka, jejíž budovu prezident první Československé republiky navštívil.[27][28] V roce 2017 byl v Rouchovanech otevřen zimní stadion s rolbovanou lední plochou.[29] Obec provozuje veřejné tábořiště u přírodního rybníku Stejskal.

K 31. prosinci 2017 žilo v Rouchovanech 1106 obyvatel a v Šemikovicích 70 obyvatel. Dle sčítání lidu ze dne 31. prosince 1900 bylo v Rouchovanech 101 koní, 438 kusů hovězího dobytka a 251 prasat.[31]

• 
  Medaile z výstavy roku 1900 (sign.: Šmakal 1900, Ag 47mm, 33g)

K Rouchovanům patří pět mlýnů[4] na potoku Rouchovanka, jejich názvy jsou:

• Pachrův mlýn[47], roku 1910 se nazýval Roháčův[48]
• Urbánkův mlýn[49], roku 1910 se nazýval Pelebaumův[48]
• Soukupův mlýn[50], roku 1910 se nazýval Zárubský nebo Zárubův[48]
• Texlův mlýn[51], roku 1910 se nazýval Loupalův[48]
• Šabatův mlýn[52], roku 1910 se nazýval Piruchtův[48]

• Rouchovany (k. ú. Rouchovany a Heřmanice u Rouchovan)
• Šemíkovice (k. ú. Šemíkovice)

Římskokatolická farnost Rouchovany se nachází v brněnské diecézi, v třebíčském děkanství. Do farnosti patří 3 obce:

• Rouchovany
• Přešovice
• Šemíkovice

a také dvůr Boříkovice a statek Nové Dvory. Do roku 1975 do farnosti patřily i 3 zaniklé vsi:[53]

• Heřmanice
• Lipňany
• Skryje

• boží muka u čp. 215[54]
• kostel Nanebevzetí Panny Marie[55]
• Rouchovanská madona[56]
• barokní fara z 18. století
• Rouchovanská věž
• socha svatého Jana Nepomuckého
• pomník Obětem 1. a 2. světové války s bustou TGM[57]

• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Obecní věž
• 
  Socha sv. Jana Nepomuckého
• 
  Boží muka
• 
  Sokolovna

• Bohumil Baloun (1908–?), voják
• Vratislav Bělík (1900–1988), spisovatel
• Anna Cydrichová (1903–1994), spisovatelka
• Antonín Foretník (1900–1942), elektromontér a odbojář
• Jitka Hromádková (1924–1962), lékařka
• Jan Illek (1912–?), řezník a pilot
• Richard Knoll (1893–1973), kynolog
• Amálie Kutinová (1898–1965), spisovatelka
• Oldřich Mikula (1908–1978), voják
• Karel Nebert (1890–1978), skladatel
• Jan Novák (1925–1980), básník
• Vítězslav Nezval (1900–1958), básník
• František Rosenbaum (1827–1905), podnikatel a politik, zemský poslanec
• František Vocelka (1819–1869), skladatel
• František Všetečka (1871–1948), duchovní