První Francouzské císařství

První Francouzské císařství (francouzsky Empire Français), také známo jako napoleonská Francie, bylo císařství vybudované Napoleonem Bonapartem. Počátkem 19. století bylo dominující evropskou mocností.

Francouzské císařství
Empire Français
18041814
18151815

vlajka

znak
Hymna: Veillons au salut de l'Empire,
Chant du départ (de facto),
Marche consulaire
geografie

Francouzské císařství a sféra jeho vlivu v roce 1812
obyvatelstvo
státní útvar
konstituční absolutní monarchie
státní útvary a území
předcházející:
První Francouzská republika
Holandské království
Ligurská republika
Andorra
Svatá říše římská
Rakouské císařství
Etrurské království
Raguská republika
Parmské vévodství
Papežský stát
Rauracká republika
Oldenburské vévodství
Brunšvicko-lüneburské kurfiřtství
následující:
Francouzské království
Spojené království nizozemské
Moresnet
Lucemburské velkovévodství
Toskánské velkovévodství
Andorra
Monacké knížectví
Knížectví Elba
Sardinské království
Rakouské císařství
Hannoverské království
Pruské království
Holštýnské vévodství
Svobodné a hanzovní město Hamburk
Svobodné a hanzovní město Lübeck
Bavorské království
Hessenské velkovévodství
Oldenburské velkovévodství
Švýcarsko
Lichtenberské knížectví

Historie

Napoleon se korunoval císařem 2. prosince 1804, čímž skončila éra Francouzského konzulátu. Poté třetí koalice Rakouska, Pruska, Ruska, Portugalska a dalších národů vyhlásila Francii válku, v níž Napoleon dobyl mnohá vítězství, největší v bitvě u Slavkova (1805) a u Friedlandu (1807). Na druhou stranu však Angličané zmařili francouzskou invazi do Británie a porazili francouzské námořnictvo v bitvě u Trafalgaru.[1] Tylžský mír uzavřený v červenci 1807 zastavil války v Evropě na další dva roky.

V následujících letech série Napoleonových konfliktů, známých souhrnně jako napoleonské války, rozšířily vliv Francie přes celou západní Evropu až do Polska. Roku 1812 mělo císařství 130 départementů a 44 miliónů obyvatel. Francie udržovala vojenskou přítomnost v Itálii, Španělsku, německých oblastech a Varšavském knížectví a mohla počítat s Rakouskem a Pruskem jako spojenci.[2] Počáteční francouzská vítězství také přispěla k rozšíření mnohých myšlenek Velké francouzské revoluce po celé Evropě.

Nicméně francouzské porážky ve Španělsku císařství oslabily. Po vítězství nad Rakouskem ve válce páté koalice Napoleon vpadl se 600 000 armádou do Ruska.[3] Invaze však skončila velikým fiaskem. Válka šesté koalice o rok později vyhnala francouzské síly z Německa.

Stodenní císařství

Podrobnější informace naleznete v článku Sto dnů.

Napoleon abdikoval roku 1814. Císařství bylo roku 1815 krátce obnoveno na sto dnů, až do Napoleonovy abdikace po porážce v bitvě u Waterloo a následujícím zrušení císařství silami sedmé koalice.[4] Vlády ve Francii se poté ujali Velkou francouzskou revolucí sesazení Bourboni.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku First French Empire na anglické Wikipedii.

  1. ŠAJTAR, Jaroslav. Před 210 lety se Británie vítězstvím u Trafalgaru stala královnou moří. Reflex.cz [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (česky)
  2. LYONS, Martyn. Napoleon Bonaparte and the Legacy of the French Revolution. New York: St. Martin's Press, 1994. Dostupné online. ISBN 0312121237. S. 232. (anglicky)
  3. FREMONT-BARNES, Gregory; FISHER, Todd; CORNWELL, Bernard. The Napoleonic Wars: The Rise and Fall of an Empire. Oxford: Osprey Publishing, 2004. ISBN 1841768316. S. 146. (anglicky)
  4. ŠAJTAR, Jaroslav. Před 200 lety slavná bitva u Waterloo ukončila napoleonské války. Reflex.cz [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.