Knížectví Lichtenberg

Po porážce Napoleona získal v roce 1816 za odměnu vévoda Ernest III. Sasko-Kobursko-Saalfeldský (starší bratr budoucího krále Leopolda I. Belgického) území bývalého "panství Baumholder" v okolí měst Baumholder, St. Wendel a Kusel o velikosti přibližně 537 km² s přibližně 25 000 obyvateli. Stejně tak získal za odměnu sousední území knížectví Birkenfeld oldenburský vévoda, které leželo na severozápad od Lichtenburska a hranici mezi nimi tvořila řeka Nahe. Na sever od Lichtenburgu se nějaký čas nacházela východní část lantkrabství Hesensko-Homburska.

V roce 1819 bylo území přejmenováno podle hradu Lichtenberg, který se zde nachází na knížectví Lichtenberské.

V letech 1824 až 1831 zde pobývala před a po rozvodu manželka vévody Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská (†1831).

Kvůli politickým nepokojům ze dne 31. května 1834 v St.Wendelu a velké vzdálenosti od hlavní části Vévodství sasko-kobursko-gothajského, prodal vévoda knížectví Lichtenberg Prusku v roce 1834 za roční rentu ve výši 80 000 tolarů. Velké části tohoto výtěžku byly použity pro rozšíření vévodského panství v Greinu v Rakousku. Prusko z území učinilo okres St. Wendel v provincii Porýní.

Dnes je území bývalého knížectví rozděleno mezi spolkové země Sársko a Porýní-Falc.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fürstentum Lichtenberg na německé Wikipedii a Principality of Lichtenberg na anglické Wikipedii.

• Encyklopedické heslo Lichtenberg v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích