Franko-provensálština

Franko-provensálština je jedním z jazyků, kterým se mluvilo, případně ještě mluví ve Francii a přilehlém okolí.

Rozsah franko-provensalštiny[2]

Pro tuto oblast bylo a dodnes zbytkově je typické rozdělení na dvě základní skupiny: na jazyky oïl (les langues d'oïl) a jazyky d'oc (les langues d'oc). Z langue d'oïl zejména nářečí Île-de-France a okolo se vyvinula dnešní francouzština, dříve také franština. Z langue d'oc se vyvinula okcitánština. Východním dialektům okcitánštiny se také někdy říká provensálština. Do jaké skupiny (oïl nebo oc) daný dialekt patří, lze obvykle rozeznat podle toho, jak se v něm řekne slovo „ano“: zda oïl či podobně (v dnešní francouzštině oui) anebo oc či podobně.

Franko-provensálština, někdy také zvaná arpitánština (arpitan), splňuje některá kritéria pro jednu a některá pro druhou skupinu. Je to přechodový jazyk – podobně jako moravská slováčtina a západoslovenské dialekty tvoří přechod mezi češtinou a slovenštinou.

Jednotlivé dialekty franko-provensálštiny

Údaje nejsou nejčerstvější a nejspolehlivější, ale nyní v území franko-provensálštiny jejími dialekty mluví asi 75 000 lidí, hlavně ve Vallée d’Aoste – Údolí Aosty. Přitom ještě do půle 19. století se franko-provensálština v jejím území používala převážně. Mezi mladými aktivní znalost franko-provensálštiny prakticky vymizela.