Předlice

Dle archeologických nálezů byla oblast Předlic osídlená nepřetržitě již od dob mladší doby kamenné. Přesný rok založení obce není znám. První písemná zmínka pochází z roku 1389.[12] V roce 1169 věnoval český král Vladislav II. řádu Johanitů území na úpatí Střížovického vrchu a vzhledem k tomu, že tento řád zde vlastnil rozsáhlá území, domnívají se historikové, že právě oni založili Předlice. Podle nich o tom také svědčí vznik farnosti Kolč v oblasti Předlic, Hrbovic a Českého Újezdu. Centrem této farnosti byl kostel, na jehož základech byl později postaven kostel sv. Vavřince, jež byl zbourán ke konci 60. let 20. století. Vlastnictví Johanitů dosvědčuje také řada smluv o pronájmu či prodeji vesnice, například nájemní smlouva z roku 1403 markraběte Viléma z Míšně, jež byla nakonec neúspěšná kvůli odporu místních či kupní smlouva s Annou z Koldic, což byla vdova po vlastníku panství v Krupce. Ta už byla úspěšná, avšak vlastnictví trvalo pouze do konce života Anny, poté se Předlice navrací Johanitům.

Období Husitských válek přímo zasáhlo Předlice a to při nedaleké bitvě Na Běhání. V ní proti sobě bojovali vojska křižáků a husitů, kdy kališníci vyhráli. Prchající křižáci se chtěli ukrýt v Předlicích, avšak husité celou ves obklíčili a vypálili. V 30. letech 15. století získává husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic hrad Kyšperk s panstvím, do kterého tehdy spadaly Předlice. O tom, jak se pod toto panství Předlice dostaly, nejsou záznamy. Po smrti Jakoubka z Vřesovic je panství rozděleno a ves připadá nejstaršímu synovi Jaroslavovi. V letech 1507 až 1523 Předlice vlastní opět řád Johanitů, který ho následně prodává Mikuláši Jaroslavu Kelblovi z Gejsinku, který zároveň odkoupil nedaleké vesnice Libov a Radešín. V této době se objevuje dělení Předlic na Horní (Staré) a Dolní (Nové). Po smrti Mikuláše Jaroslava ves přešla na jeho synovce Vladislava a Adama, kteří jakožto němečtí protestanti šířili svou víru i na zdejším území. Následkem toho byl vyhnán katolický farář kostela sv. Vavřince a nahrazen povolaným protestantským knězem. Po smrti nejprve Vladislava a následně Adama Předlice vlastnili v různých podílech členové rodiny Kelblů následně i vzdálená větev rodu. V letech 1616 až 1618 byl přestavěn a ve stejném stylu saské renesance vybaven místní kostel sv. Vavřince.

Důsledkem prohrané bitvy na Bílé Hoře roku 1620 byli nuceni Kelblové jakožto protestanti svůj majetek prodat a emigrovat. Předlice byly rozprodány samostatně Horní a Dolní novým pánům. Opět se pak spojili až v 90. letech 17. století. Roku 1704 Předlice získává jako dědictví své ženy Vratislav z Mitrovic. V 50. letech 18. století Předlice zužovala Sedmiletá válka, kdy se nedaleké Ústí prohlásilo za pevnost a vojska obou armád požadovala zásoby právě od Předlic. Rod Vratislava z Mitrovic nechal roku 1766 postavit trojkřídlí barokní zámeček. V roce 1791 byly Předlice vlivem velkého zadlužení prodány Fridrichu Moritzovi Nostitzovi (počeštěně Bedřichu Morici Nosticovi), který je připojil ke svému trmickému panství a vybudoval silnici spojující obě sídla.

V roce 1803 bylo nalezeno hnědé uhlí na území Předlic a následně další ložisko uhlí vhodné k těžbě roku 1821. Rozvoj obce však zůstával malý a výrazné změny přinesl až rok 1848, kdy byla zrušena robota a obec získala samosprávu. Též narůstala těžba uhlí a hrabě Nostic zřídil v Předlickém zámečku ředitelství všech svých dolů. Nastal prudký nárůst počtu obyvatel a postupně se měnil charakter celé dosud převážně zemědělské obce. K rozvoji obce pomohl i průmysl v blízkém Ústí nad Labem, v němž pracovala řada nových občanů Předlic. Do jinak německého prostředí se i díky pracovním příležitostem přistěhovala řada Čechů z vnitrozemí, kteří později utvořili silnou českou menšinu v Předlicích.

Pohled na Nové Předlice z trati, v pozadí Střížovický vrch

Díky převážně dělnickému obyvatelstvu měla zde od 90. let 19. století silný vliv sociálnědemokratická strana, v pozdějších dobách těž komunisti. Roku 1897 byla otevřena nová škola, v roce 1899 sem byla zavedena tramvajová trať z Ústí a roku 1901 otevřena pošta. Celkově získávaly především Nové Předlice městský ráz díky nové zástavbě. Další nárůst na začátku 20. století byl způsoben stavbou řady průmyslových podniků na pomezí Předlic s Ústím v nové průmyslové čtvrti.

Po vyhlášení první republiky zde byla otevřena česká škola, po které místní česká menšina toužila již v dřívějších dobách a které nebylo tehdy přáno. Silný vliv zůstával sociálnědemokratickým stranám a sjednoceným německým a českým komunistům. Ti se snažili řešit bytovou nouzi a vysokou nezaměstnanost v 20. letech různými sociálními programy. Ty však byly nákladné a zvyšoval se dluh obce. Zároveň byl roku 1924 postaven městský vodovod, roku 1926 takzvaný Lidový dům, který byl centrem místního dělnictva a v roce 1929 začala stavba pouliční dráhy do Chabařovic. Koncem 20. let se také objevují přejmenováním ulice Marxova a Leninova. Začátkem 30. let opět začal stoupat počet nezaměstnaných a městské zastupitelstvo bylo nuceno situaci řešit. Vyplácelo tak sociální dávky, zadávalo různé práce a postavilo dva městské domy. Již dříve obtížná finanční situace se začala značně zhoršovat a vrcholila nepotvrzením funkce starosty zvolenému Josefu Mytinovi ministerstvem vnitra. Okresním úřadem tak byl jmenován jiný starosta. Ve volbách roku 1934 byl komunista Josef Mytina opět zvolen starostou, na což zemský úřad v Praze reagoval rozpuštěním místního zastupitelstva a správu Předlic svěřil komisaři jmenovaném vládou. Tento stav se udržel až do připojení Předlic k Ústí nad Labem roku 1939.[13]

Po druhé světové válce bylo, stejně jako jinde, vysídleno původní německé obyvatelstvo a přišli noví obyvatelé. Kromě kostela sv. Vavřince, který byl zbourán ke konci 60. let, potkal stejný osud i barokní zámeček roku 1979.[10][11] V období normalizace neprobíhal v Předlicích téměř žádný rozvoj, dle tehdejších plánů se měla většina obyvatel kvůli nevyhovujícímu životnímu prostředí v oblasti přestěhovat do jiných částí města a čtvrť měla být využita pouze pro průmysl.[14] V 70. letech se také přistěhovali první Romové z likvidovaných východoslovenských osad.[15] V 80. letech se většina původních obyvatel stěhuje na nová sídliště s lepšími podmínkami pro bydlení a do Předlic přicházejí další Romové. V 90. letech byla většina domů a bytů zprivatizována a situace se zhoršuje vinou neúměrně vysokých nájmů, lichvy, spekulací a postupného vybydlování domů.[4][6] Objevují se snahy zlepšit situaci ve čtvrti, například místostarosta centrálního obvodu, pod který Předlice spadají, v roce 2015 navrhl přeměnit čtvrť na rekreační zónu k nedalekému jezeru Milada.[16] Kromě místních spolků zde působí i nezisková organizace Člověk v tísni.[17]

V Předlicích se nachází římskokatolická farnost s farním kostelem sv. Josefa, která spadá pod ústecký vikariát litoměřické diecéze.[21][22]

• Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4.
• BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1.
• ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Předlice na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Předlice na webu ČÚZK

	Hrbovice	Střížovice	Klíše
	Chabařovice		Ústí nad Labem-centrum
		Předlice
		Trmice