Miroslav Moc

Koncem druhé světové války pracoval jako lesní dělník v Suchdole nad Lužnicí[1]. V roce 1945 vstoupil do KSČ. V letech 1946-1947 působil jako redaktor komunistického regionálního listu v severních Čechách Průboj. V letech 1953-1954 absolvoval stranickou vysokou školu v Moskvě a koncem 50. let navštěvoval i přednášky na Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1947-1963 působil jako redaktor listu Mladá fronta, v letech 1963-1969 byl redaktorem deníku Rudé právo (mezi roky 1966 a 1969 coby zahraniční dopisovatel z Bonnu) a v letech 1969-1975 i jeho šéfredaktorem. Názorově patřil v letech 1968-1969 k prosovětské konzervativní části KSČ.[2][3][4]

Jeho nástup do čela redakce Rudého práva v dubnu 1969 přímo souvisel s nástupem normalizačních politiků po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa (Gustáv Husák místo Alexandra Dubčeka).[5] V květnu 1969 patřil mezi signatáře prohlášení Slovo do vlastních řad, v němž se apelovalo na větší loajalitu novinářské obce vůči KSČ a novému kurzu normalizace.[6]

26. září 1969 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XIV. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V období leden 1970 - říjen 1975 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ.[2] Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 57 - Děčín-sever, Severočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1976.[7][8]

V období let 1975-1981 působil jako velvyslanec Československa ve Švýcarsku.[2] Po návratu z Bernu byl zařazen do 4. německo-rakouského odboru ministerstva zahraničí, ale již v roce 1982 z ministerstva odešel zpět do stranického aparátu.[1]

V roce 1970 byl vyznamenán Řádem práce, v roce 1973 Řádem Vítězného února.[9]