Hrbovice

Hrbovice (dříve Herbovice t. Hrbovice, německy Herbitz) jsou osada a zaniklá vesnice, část města Chlumec. Jsou vymezeny katastrálním územím Hrbovice o výměře 73,07 hektarů[2] a leží asi dva kilometry jihovýchodně od Chabařovic v okrese Ústí nad Labem na severu Čech.

Hrbovice
Socha před budovou palivového kombinátu
Lokalita
Charakterosada
ObecChlumec
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°39′46″ s. š., 13°58′25″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel97 (2011)[1]
Katastrální územíHrbovice (0,73 km²)
Nadmořská výška160 m n. m.
Počet domů1 (2011)[1]
Hrbovice
Další údaje
Kód části obce47988
Kód k. ú.647985
Zaniklé obce.cz1012
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Části Hrbovice, Český Újezd a Střížovice tvoří exklávu města Chlumec; od hlavní části města ji odděluje území města Chabařovice a bývalý Úžín, který patří k ústecké části Všebořice.

Název

Název vesnice je odvozen z příjmení Hrb ve významu ves lidí Hrbových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Hribovici (1169), Horbewicz (1393), z Hrbowic (1419), in Hrbowiczich (1487), na Hrbovicích (1615), Hyrbitz (1627), Hirbicze a Hyrbicz (1654), ve vsi Hyrbiczych (1661), Hierbitz (1720) a Herbitz (1787).[3]


Historie

Do 17. století

První písemná zmínka o Hrbovicích pochází z roku 1169, kdy vesnice patřila řádu johanitů.[4] Roku 1393 patřily Jindřichovi z Miliny a v roce 1419 jakémusi Heroltovi.[5] V šestnáctém století se majiteli stali Kelblové z Geisingu, za kterých je v letech 1504–1512 poprvé doložena zdejší tvrz,[4] na které žil Ota Kelbl z Geisingu. Po něm následovali Petr z Geisingu a po bratři Adam a Vladislav z Geisingu. Adamovi synové dosáhli propuštění Hrbovic z manství. Na počátku třicetileté války k hrbovickému statku patřily části vesnic Střížovice, Podhoří, Dělouš a Kamenice. Bernart z Geisingu se zúčastni stavovského povstání, za což byl roku 1623 potrestán převedením statku zpět na manství. Kvůli své víře se odstěhoval do Míšeňska, a Hrbovice prodal roku 1628 Petru Jindřichovi ze Strahlendorfu, který je připojil ke Chlumci. Tvrz, obklopená vodním příkopem, stála ještě v roce 1661, ale byla označena jako pustá.[5]

21. století

Od 19. září 2012 město Chlumec zřídilo na svém katastrálním území Hrbovice evidenční část Hrbovice, která se tak stala šestou částí města.[6] Předtím bylo území Hrbovic podle přehledu ČSÚ součástí evidenční části Chlumec a tvořilo tak jeho exklávu.[7]

Od vzniku obecního zřízení byly Hrbovice samostatnou obcí, od 1. července 1980 se staly součástí Chabařovic a od roku 1986 se i s nimi staly součástí Ústí nad Labem. Od 24. listopadu 1900 se staly součástí znovu vzniklé obce Chlumec. Status místní části ztratily od roku 1999,[8] obnoven byl v roce 2012.

Dnešní zástavbu na území Hrbovic tvoří především průmyslové objekty. V Hrbovicích jsou evidována 4 čísla popisná (Hrbovická 2, Hrbovická 102, Hrbovická 105, čp. 106 nepřiřazeno k ulici) a 7 čísel evidenčních (če. 107, 108, 109, 110 a 111 jsou přiřazeny k ulici Stradovské, če. 113 a 114 nepřiřazeny k žádné ulici).[9] Hypotetická Stradovská ulice v Hrbovicích je rovnoběžná se silnici II/253 a má v rámci města duplicitní název, pokud nejde zcela o omyl v evidenci, protože ke Stradovské ulici jsou přiřazena evidenční čísla v různých částech města. V RÚIAN je k Hrbovicím přiřazena též adresa Klidná čp. 102, ačkoliv Klidná ulice se nachází přímo v Chlumci.

Na jižní hranici Hrbovic, kterou tvoří silnice II/253, se nacházejí tři páry autobusových zastávek: „Chabařovice, Hrbovice“, „Chabařovice, Chabařovická“ a „Chabařovice, Ravel“. Při severním okraji Hrbovic prochází dálnice D8, která má východně od Hrbovic exit 72. Kruhový objezd u této mimoúrovňové křižovatky leží ve výběžku katastrálního území Hrbovice, který zde dálnici přesahuje.

Přes Hrbovice protéká Ždírnický potok a Podhořský potok.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů[10]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 186280282292410572617418390373356..97
Domy 2838383949586674686882..1

Pamětihodnosti

Ve vesnici se nacházelo okrouhlé tvrziště obehnané vodním příkopem, které bylo pozůstatkem tvrze založené roku 1419 nebo 1504 a opuštěné v roce 1628.[11]

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2010-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hrbovice, Herbitz, s. 678.
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hrbovice – tvrz, s. 156.
  5. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze v okolí Kyšperka, s. 339.
  6. Usnesení č. 8/11Z/2012: Zřízení části města Chlumec s názvem Hrbovice, In: Usnesení z 11. zasedání Zastupitelstva města Chlumec – volební období 2010 – 2014 – konaného dne 19. září 2012 od 16:00 do 19:10 a dne 24. září 2012 od 17:00 do 19:55 hod
  7. Změny v území 2012, Český statistický úřad
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1.
  9. RÚIAN, přístup v lednu 2015
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Ústí nad Labem. Dostupné online.
  11. KOUTECKÝ, Drahomír. Hrbovice. Výzkumy v Čechách. 1972. 1975, s. 60. Dostupné online [PDF, cit. 2017-11-26].

Externí odkazy

Obec Chlumec

Chlumec Stradov Žandov • v exklávě: Střížovice Český Újezd Hrbovice

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.