Evangelická církev augsburského vyznání na Slovensku

Reformace na Slovensko pronikla v souvislosti s husitským hnutím a výboji Jana Jiskry.[1] Po jeho potlačení se v první polovině 16. století začala řada sborů přiklánět k Lutherovu učení a jeho návratu k Bibli. V druhé polovině 16. století byly dvě třetiny obyvatel evangelíky.

Na synodě v Žilině v roce 1610 byly položeny základy samosprávné organizace církve. Vznikly první tři superintendence (biskupství) a byli zvolení první tři superintendenti (biskupové) – Eliáš Láni, Samuel Melík a Izák Abrahamides pro západní a střední Slovensko. Na východním Slovensku vznikly dvě superintendence v roce 1614 na synodě v Spišském Podhradí. Prvním jazykem slovenských evangelíků, používaném po staletí, se stala biblická čeština.

Církev existovala s omezeními od roku 1681. Oficiálně byla opět povolena Tolerančním patentem z roku 1781. Po něm byly postaveny, ovšem s mnohými stavebními omezeními dvě třetiny evangelických kostelů. Úplná rovnost církví před zákonem nastala až v roce 1848. Liberalizaci ve vztahu státu k evangelické církvi znamenal i Císařský patent z roku 1859, který však vyvolal v spory, známé jako patentální boje. Vznikem ČSR v roce 1918 se konstituovala samostatná ECAV na Slovensku.

V období první republiky byla ECAV členkou Sdružení evangelických církví ČSR. Nejužší vztah měla s Českobratrskou církví evangelickou. Ekumenické tendence se začaly projevovat již v roce 1920. Dvacátá a třicátá léta byla mimořádně bohatá na vznik nových evangelických sdružení, například Spolok evanjelických kňazov, Hurbanov kruh teologickej evanjelickej mládeže, nebo Slovenská evanjelická jednota.[2]

ECAV na Slovensku za pramen víry považuje Bibli zloženou ze Starého i Nového zákona. Za její správné vysvětlení považuje Augsburské vyznání. Věrouku tvoří Symbolické knihy luteránství (Augsburské vyznání, Šmalkaldské články, Apologie, Malý Lutherův katechismus, Velký Lutherův katechismus). Za svátosti církev považuje křest a Večeři Páně. Spověď je ušní i obecní. Do duchovní služby ordinuje také ženy. V morálních otázkách je církev konzervativní.

Bohoslužba ECAV na Slovensku je nazývaná Služby Boží. Kněz nosí při bohoslužbě černý talár a bílou kamži. Biskupové nosí i biskupský kříž. Služby Boží se konají v neděle a svátky.

ECAV je zakládajícím členem Světového luteránského svazu (SLZ), Konference evropských církví (KEC) a Světové rady církví (SRC), jejichž sídlem je Ženeva. Na Slovensku je ECAV zakládajícím členem Ekumenické rady církví.

V roce 2001 se k ní hlásilo podle Statistického úřadu SR 6,93 % slovenské populace, t. j. 372 858 osob. K roku 2004 měla církev 326 sborů, 357 duchovních, 651 kostelů a modliteben.

V čele církve stojí od prosince 2018 Mgr. Ivan Eľko, generální biskup a Ing. Ján Brozman, generální dozorce.

Evangelická církev, na rozdíl od některých ostatních církví, nepoužívá na oslovení duchovních slovo „otec“, protože podle Ježíšových slov v evangeliích patří toto oslovení jenom nebeskému Otci. Proto před oslovení biskup, senior, farár, patří slovo „brat“, resp. „sestra“.

Kostel ECAV v Tatranské Lomnici

Základní organizační složkou je církevní sbor. Sbory se sdružují v senioráty a senioráty v dištrikty. ECAV je rozdělena do dvou distriktů: Východní a Západní distrikt a 14 seniorátů, z toho je 8 seniorátů v západním a šest ve východním distriktu:[3]

Západní distrikt:

• Myjavský
• Bratislavský
• Považský
• Novohradský
• Rimavský
• Dunajsko-nitriansky
• Hontiansky
• Zvolenský

Východní distrikt

• Turčiansky
• Liptovsko-oravský
• Košický
• Šarišsko-zemplínsky
• Tatranský
• Gemerský

• Klíma, Stanislav: Slovenská církev evangelická. Naše doba, 1912 (19), s. 23-36, 122-130, 195-199.

• Petrík, Borislav – Rybár, Peter (ed.): Evanjelická encyklopédia Slovenska. Bratislava 2001.

• Oficiální stránky ECAV
• kniha z oblasti školství, výchovy a pedagogiky z r. 1889. Prostonárodný evanjelický školník. Vydal Zvolenský seniorát. Martin : Tlačou kníhtlačiarskeho účastinárskeho spolku, 1889. 324 s. - dostupné online v Digitální knihovně UKB