Vasiľ Hopko

Po násilné likvidaci řeckokatolické církve komunistickým režimem byl nejprve internován a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 15 letům vězení, peněžitému trestu 20 000 Kčs, ztrátě občanských práv na 10 let a propadnutí majetku. Původně měl být souzen v procesu Buzalka a spol. společně s biskupy Buzalkou, Gojdičem a Vojtaššákem, ale byl brutálním mučením natolik poznamenán, že nemohl být zařazen do veřejného procesu, takže byl souzen samostatně a tajně.[1] Prošel nejkrutějšími komunistickými věznicemi (mimo jiné Mírovem a Leopoldovem). V průběhu věznění mu bylo nabídnuto (stejně jako biskupu Gojdičovi) propuštění a post patriarchy pravoslavné církve v Československu, pokud přestoupí k pravoslaví a stvrdí jeho spojení s řeckokatolickou církví, nicméně toto on odmítl.[2]

Pamětní deska v oseckém klášteře

V roce 1964 byl propuštěn a další 4 roky internován v charitním domově v tehdy zrušeném klášteře v Oseku. V roce 1968 se ujal znovu povinností pomocného biskupa prešovské eparchie, ale vězením zničené zdraví a později i opět zesílená perzekuce ze strany komunistického režimu značně omezovaly jeho činnost. Jeho žádost o rehabilitaci byla za normalizace odmítnuta.

Zemřel 23. července 1976 v Prešově a byl pochován v kryptě katedrálního chrámu sv. Jana Křtitele tamtéž. V neděli 14. září 2003 jej papež sv. Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.

• Grekokatoličeskaja cerkov 1646–1946, Prešov 1946
• J. E. Pavel Gojdič, ČSVV, jepiskop prjaševskij, Prešov 1947 (spoluautor)
• Christos posredi nas, Prešov 1947
• Christos v nas, Prešov 1948