Barrandovský most

Barrandovský most je pražský silniční most přes řeku Vltavu, vybudovaný v letech 1978–1988 jako most Antonína Zápotockého. Je významným dopravním uzlem jižní části hlavního města a nejrozáhlejším mostním dílem v Praze. Spojuje čtvrť Braník na pravém břehu a Hlubočepy na levém břehu a je pojmenován podle Barrandova, protože navazuje také na sem vedoucí komunikaci. Má čtyři pruhy v každém směru, je přístupný i chodcům a cyklistům. Je součástí Městského okruhu, objíždějící užší centrum Prahy.

Barrandovský most
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČesko Česko
MěstoPraha
Číslo mostuV-031
KomunikaceMěstský okruh
Dopravaosmiproudová vozovka, chodci, cyklisti
ŘekaVltava
ArchitektKarel Filsak
ProjektantJiří Hejnic, Pavel Tripal
Začátek výstavby1978
Otevřen20. září 1983 (jižní polovina)
1988 (severní polovina)
Denní průjezd142 000 aut (2017)
Souřadnice50°2′19″ s. š., 14°24′25,99″ v. d.
Parametry
Materiálželezobeton
Délka352 m
Šířka40 až 55 m
Výška15 m
Další data
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jde o nejvytíženější komunikaci v České republice. Denně přes něj podle statistiky v roce 2017 projelo 142 000 vozidel.[1]

Popis
Zastřešení schodiště na levém břehu, dílo sochaře Josefa Klimeše

Šířka mostu kolísá od 40 do 55 m, celková délka mostu je 352 m. Mostovka se nachází ve výši 15 m nad hladinou Vltavy, rozpětí polí jsou 34 + 61 + 71 + 72 + 66 + 45 m. Barrandovský most je spolu s Holešovickým železničním mostem jeden ze dvou šikmých mostů přes řeku v Praze,[2] svírá s řekou ostrý úhel (53 stupňů). Na levobřežním vyústění mostu se nalézá půdorysně složitá, neúplná a zčásti mimoúrovňová křižovatka čtyřproudých komunikací. Na Městský okruh se zde napojuje Chuchelská radiála (Strakonická) a tzv. Barrandovská spojka (K Barrandovu) sloužící jako spojka na Pražský okruh. Směry Chuchelská radiála a Barrandovská spojka nejsou navzájem propojeny.

Architektura

Most byl postaven ve stylu brutalismu, většina povrchů je z betonu.[3] Architektem dopravního uzlu byl Karel Filsak. Na předmostích jsou umístěny ohromné betonové plastiky sochaře Josefa Klimeše. Na pravém břehu je to Rovnováha, přezdívaná „Červ dobyvatel“. Na levém břehu jsou dvě betonové mísy. Tomuto dílu, které slouží jako zastřešení schodiště, se přezdívá „Hroší lázeň“ nebo také „Krmítko pro slony“.[4]

Horolezectví

Zmíněná „Hroší lázeň“ se využívá k provozování tzv. industriálního alpinismu, což jsou horolezecké aktivity, zaměřené na objekty, které jsou dílem člověka – například pilíře mostů, výškové budovy, tovární komíny a jiné stavby. Prvovýstup na „Hroší lázeň“ uskutečnili tři lezci 3. března 2003.[5]

Historie
Pohled na Barrandovský most zespodu

Již od 18. století v těchto místech umožňoval přechod řeky pontonový most. Po 1. světové válce vznikl velkorysý projekt dvou mostů v různých výškách, které měly spojit Hlubočepy s Braníkem a Dívčí hrady s Kavčími horami. V období po 2. světové válce byl již navrhován jediný most, vzniklo celkem 13 koncepčních variant, z nichž některé počítaly s tunely pod barrandovskými terasami. V srpnu 1976 byla nakonec vybrána varianta šikmého přemostění.[6]

Výstavba

Přípravné práce začaly v roce 1978. Jižní polovina byla zprovozněna 20. září 1983, severní v roce 1988. Most byl postaven jako šestipolový spojitý nosník z předpjatého betonu podle návrhu inženýrů Jiřího Hejnice, Pavla Tripala a architekta Karla Filsaka. Pro svou složitou půdorysnou dispozici byl betonován na skruži.

Provoz

Před dokončením jižní části Pražského okruhu přes něj projížděla většina tranzitu ve směru východ–západ včetně spojení dálnice D1 z Brna a dálnice D5 z Plzně. Po vyloučení kamionové a další dopravy na Pražský okruh v roce 2010 zátěž klesla krátkodobě na 80 tisíc vozidel,[7] později se však opět zvýšila na 136 000 aut denně v roce 2014 a opět se Barrandovský most stal nejvytíženější českou komunikací.[8]

Budoucnost

Od roku 2020 jsou předpokládány opravy Barrandovského mostu za stovky milionů korun, který je na hranici životnosti a bude se muset opravit. Předpokládá se, že opravy způsobí dopravní kolaps a časté dopravní kolony po celé Praze, i když bude vždy most z části průjezdný, plnohodnotná objížďka mostu totiž neexistuje.[9]

Statistiky

Průjezd vozidel po tomto mostě ve vybraných letech:

Rok Počet vozidel za den
2006[10] 127 000
2008[11] 137 000
2010[12] 132 000
2014[11] 136 000
2017[1] 142 000

Pojmenování

Odkazy

Reference
  1. Nová mapa nejzatíženějších silnic v Praze. Aut přibývá, přestože nejvíc lidí jezdí MHD. Aktuálně.cz. 2018-06-04. Dostupné online [cit. 2018-06-05]. (česky)
  2. Barrandovský most - jeden ze dvou šikmých mostů přes Vltavu. ČT24. 2013-11-03. Dostupné online [cit. 2017-01-03].
  3. Brutalismus Barrandova mostu. ČeskéNoviny.cz [online]. 2003-09-09 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. (česky)
  4. Hroší lázeň [online]. Seznam - mapy.cz [cit. 2018-09-24]. Dostupné online.
  5. Hroší lázeň [online]. 2003-03-18 [cit. 2008-09-24]. Dostupné online.
  6. Jiří Hejnic, Martin Höfler: Soubor staveb „Ve Studeném–Barrandov“. Panel výstavy v Sále architektů Staroměstské radnice, srpen 2008.
  7. Měsíc s Pražským okruhem: Tempo výběru mýtného zaplatí projekt za 83 let
  8. Silnice Železnice: Po otevření okruhu se zvýšil provoz na Jižní spojce
  9. Barrandovský most čeká rozsáhlá oprava. Kolony budou po celé Praze. ČT24. 2017-01-03. Dostupné online [cit. 2017-01-03].
  10. Ročenka dopravy Praha 2006, Ústav dopravního inženýrství hl. m. Prahy, 2007
  11. Nejfrekventovanějším místem v pražské dopravě je Barrandovský most[nedostupný zdroj], Český metropol, 14. 5. 2009
  12. Ročenka dopravy Praha 2010, Technická správa komunikací hl. m. Prahy – Úsek dopravního inženýrství, 2011

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.