Podhradní Lhota

První písemná zmínka o obci se objevuje roku 1271 v listinách olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburku.[4] Jak jméno Lhoty napovídá, souvisí její vznik s hradem Šaumburkem, z nějž se zachovaly jen nepatrné pozůstatky v podobě příkopů a zbytků hradeb. Dějiny regionu však sahají až do mladší doby kamenné, což dosvědčuje nález kamenného mlatu pod Šaumburkem. O hustém osídlení kraje svědčí nálezy z Kelčského Javorníka a blízkého okolí. Dochovala se také pravěká pazourková škrabadla, kamenná sekyrka z hadce a poškozený obuch. Cenný je nález bronzové sekyrky z konce doby bronzové blízko domu č. p. 68. Až s příchodem Slovanů v době železné byla zaznamenána u říčky Juhyně prvotní osada.

V období třicetileté války byla Podhradní Lhota v roce 1620 vypálena a vydrancována polskými vojsky, což dokládají záznamy o zpustlém mlýně v roce 1636. Krajem procházela vojska také v dalším století, například v roce 1708, kdy uherští Kuruci a později v roce 1742 Prusko pustošilo region směrem na Valašské Meziříčí.

Postupem času pokračovalo osídlování podél říčky Juhyně hluboko do lesů a přilehlých pasek. V roce 1721 vznikají Rajnochovice, zvané Zálhotí. Kostel Narození Panny Marie a sv. Anny dal postavit v letech 1716–1738 olomoucký kardinál Wolfgang Hannibal von Schrattenbach v místech pramene sv. Anny na úpatí Klínce, v okolí starého dřevěného kostelíka na nynějším hřbitově. Fara byla zbudována v jeho bezprostřední blízkosti a nesla název Farnost Podhradní Lhota až do roku 1974, kdy byla přejmenována na Farnost Rajnochovice.

Rozvoj obce utěšeně probíhal po roce 1918 za první republiky a byl zabrzděn teprve po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 5. března 1939, kdy obec dostala oficiální německý název Burgsdorf a byla začleněna do okresu Hranice. Druhá světová válka způsobila obyvatelstvu hodně duchovního i hmotného strádání. Jména 7 obětí perzekuce a pronásledování jsou zaznamenána na památníku obětem obou světových válek. V závěru nacistické okupace působila v regionu partyzánská brigáda Jana Žižky (kapitán Jerry, vl. jménem Vladimír Krajčík). Obec byla osvobozena 7. května 1945 Rudou armádou.

Nastala nová éra v životě obce, ale po Únoru 1948 následoval nečekaný zlom; likvidace soukromých živností a kolektivizace zemědělství, dovršená založením JZD v roce 1958. Výrazem nespokojenosti velké části obyvatelstva s vývojem po roce 1948 se stal v tomto regionu třetí odboj, představovaný skupinou Hory Hostýnské. V tomto nelehkém období se snažil MNV o postupné zlepšovaní životních podmínek občanů, např. probíhaly akce ke zvelebení obce (budování kanalizace, bezprašné komunikace, dlážděné chodníky aj.). Došlo též k napojení vodovodního řadu na pramen zvaný Ščúrka v Kelčském Javorníku. Obecní spádový vodovod byl vybudován již v roce 1936. Velké úsilí si vyžádaly i nové stavby, a to prodejna Jednoty (1968), budova MNV (1970), areál Víceúčelového tělovýchovného zařízení (1982), adaptace bývalého hostince U Marků na kulturní jizbu a později na jídelnu pro důchodce (1983), Požární dům (1984). MNV se mimo jiné zasloužilo o úpravu veřejné zeleně, která byla vždy chloubou obce a poutala pozornost turistů a návštěvníků regionu.

K zásadním změnám v životě obyvatel přispěl Listopad 1989. Do čela obce bývá voleno v pravidelných intervalech zastupitelstvo obce vedené starostou. 12. dubna 1995 byla předána obci v reprezentačních prostorách Parlamentu ČR v Praze symbolika obce. Autorem znaku a vlajky obce je Miroslav Pavlů. Ten se ztotožnil s obsahovou stránkou staré obecní pečetě (1699) a převzal podobu hradu i do nového znaku obce. Kombinace červené a stříbrné barvy připomíná barvy olomouckého biskupství i kelčského panství. Vlajka obce je výsledkem heraldikova úsilí o zjednodušení znaku. Dominuje na něm pouze kopřivový list - rodový erb hrabat ze Šaumburku, který tak připomíná olomouckého biskupa Bruna jako zakladatele hradu nad Podhradní Lhotou a současně významného držitele kelčského panství.[3]

Obyvatelé obce dodržují tradici masopustního vodění medvěda[5] a Anenské pouti. Každoročně se zde zastavuje též svatý Mikuláš se svou družinou.[6] V kulturním domě se pravidelně konají plesy, např. Myslivecký či Tříkrálový.[7]

V budově ZŠ z roku 1900 se nachází expozice sochařského a restaurátorského díla místního rodáka Oldřicha Drahotušského (1929–1994). Galerie byla otevřena v červenci 2003,[7] soubor tvoří sochy, reliéfy a ukázka restaurátorské dokumentace. [p 2]

Dále v obci působí Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení a TJ Sokol s oddílem šachu. Ten pravidelně pořádá bleskový turnaj s názvem Memorial Čeňka Kainera a Jana Velhudy. V roce 2009 proběhl již 28. ročník.[3]

• Nový Šaumburk (nesprávně zvaný Zubříč), zřícenina hradu přímo nad vesnicí
• Boží muka u silnice do Rajnochovic
• soška sv. Anny s letopočtem 1818 v lokalitě „Šraňky“[7]
• kaplička Sedmibolestné Panny Marie – u domů č.p. 84 a 85 (19. století)[7]
• přestavovaná budova fojtství (v současnosti hostinec U Novosadů) – náves obce[3]

Nový Šaumburk

Hostýnské vrchy jsou chráněny jako přírodní park. Jejich území pokrývá síť maloplošných rezervací a památek chránící zejména příklady zachovalých lesních porostů. Např. v rezervaci Kelčský Javorník se nachází původní pralesovitý porost horských bučin a javořin na suťovém svahu s karpatskou květenou. Vyskytují se zde také orchideje, které patří k nejvzácnějším rostlinám Hostýnských vrchů. Zdejší přírodu představuje několik naučných stezek a expozice Svatohostýnského muzea, které se nachází na Hostýně - významném poutním místě.[9]

V lesích kolem Podhradní Lhoty najdete hojnost hub i lesní zvěře, celou oblastí Hostýnských vrchů vede řada značených cyklotras a nepříliš náročných turistických tras. Jsou pravidelným dějištěm zajímavých sportovních akcí. K nejznámějším patří bikemaraton Drásal nebo Rusavská padesátka, závod Rusavskými kotáry a Běh Terryho Foxe.[9]

Během zimního období Hostýnské vrchy nabízejí oblíbená lyžařská střediska, jako Tesák a Troják. Novinkou je Hostýnská magistrála, která nabízí 52 km značených a upravovaných běžkařských tras.[9]

V katastru obce se nachází 20 chat. Území Podhradní Lhoty bylo v 80. letech minulého století zahrnuto do zóny klidu. Okolní lesy jsou vyhledávány během celého roku turisty z ČR i zahraničí. K dispozici jsou jim místní zařízení, jako třeba hostinec U Novosadů, hospůdka Na Hasičárně, hotel Zubříč a jídelna důchodců, kde je možné objednat obědy telefonicky i pro jiné strávníky. Dále pak v Rajnochovicích hotel Polom, ubytovací hostinec Ve Dvoře a hostinec Na Hamrech.[3] Asi 1,5 kilometrů po zelené turistické trase KČT od centra se v katastrálním území obce na trati Kojetín – Valašské Meziříčí nachází železniční zastávka Podhradní Lhota, do prosince 2021 pojmenovaná Rajnochovice.[10]

• František Gogela (1854–1922), kněz a botanik[7]
• Oldřich Drahotušský (1929–1994), akademický sochař a restaurátor[3]
• Alois Bučánek (1897–1945), akademický sochař[7]
• Oldřich Einšpigel (1930–1978), knihovník Národní knihovny v pražském Klementinu a překladatel[7]

• 
  panoramatický snímek obce a blízkého okolí
• 
  cesta od zastávky Podhradní Lhota
• 
  Pamětní deska Františku Gogelovi na budově fary v Rajnochovicích
• 
  Hrušeň planá zapsaná v Seznamu památných stromů v okrese Kroměříž
• 
  Boží muka u silnice do Rajnochovic

Panorama obce Podhradní Lhota