Pavlína Klenková

Narodila se v obci Sedlečko u Votic (později součást městyse Neustupov) do rodiny statkáře Josefa Kominíka a jeho ženy Josefy, rozené Zavadilové, ze Sudoměřic. Provdala se za lékaře a šlechtice MUDr. Eduarda Klenku z Vlastimilu (1844–1881),[2] primáře brněnské nemocnice. Následně pak užívala rodinný šlechtický přídomek z Vlastimilu. Manželé žili v Brně a založili rodinu.

Zde následně začala zapojovat do české spolkové činnosti v silně německy osídleném Brně. Stála u zrodu prvního moravského ženského pěveckého souboru Vesna,[3] na jehož valné hromadě 15. srpna 1870 byla zvolena předsedkyní Marie Dvořáková. Dále se o jeho vznik zasloužili Leopoldina (Lvislava) Rudišová, Miroslava Helceletová, Amálie Teplá, Ing. Antonín Peka či skladatel a sbormistr JUDr. Josef Illner. Druhou starostkou se stala Anna Veronika Mikšíčková, která Dvořákovou ve vedoucí funkci roku 1872 vystřídala. Už v roce 1872 se jeho poslání zobecnilo a z pěveckého spolku vznikla ženská vzdělávací jednota, jejíž cílem bylo šířit vzdělanost mezi brněnskými ženami, a to výhradně prostřednictvím českého jazyka.

Roku 1881 ovdověla a posléze se roku 1890 přestěhovala se svými dětmi do Prahy

Roku 1897 se Klenková podílela spolu s Karolínou Světlou, Terézou Novákovou či Věnceslavou Lužickou na vzniku tzv. Ústředního spolku českých žen. Vznikl s ambicí sjednotit české ženské a feministické spolky v Rakousku-Uhersku pod jednu organizaci. Stal se tak prvním ústředním ženským orgánem českých žen a následně se pak zabýval hájením jejich zájmů na rovnoprávnost, včetně rovných společenských příležitostí, dostupnějšího vzdělání či volebního práva. Na I. sjezdu českoslovanských žen ve dnech 15. až 17. května 1897 na Staroměstské radnici,[4] kterého se zúčastnila přibližně tisícovka delegátek z Čech, byla Klenková zvolena jeho první starostkou. Ve funkci ji okolo roku 1905 nahradila Zorka Hovorková, Klenková pak působila jako čestná předsedkyně. Jako jednatelka spolku pak působila Eliška Purkyňová[5]. Byla rovněž štědrou mecenáškou a podporovatelkou ženských či charitativních aktivit. Od roku 1899 byla členkou Společnosti pro spalování mrtvol.

Pavlína Klenková z Vlastimilu zemřela 16. ledna 1912 v Zemském ústavu pro choromyslné v Bohnicích u Prahy ve věku 62 let. Jako příčina smrti je uvedena pneumonie (zápal plic). Její ostatky byly zpopelněny v krematoriu v Žitavě (v té době nebyla kremace na území Rakouska-Uherska povolena) a pohřbeny v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech[6] vybudované rodinným příbuzným, architekta Richardem Klenkou z Vlastimilu.

• Zmínka v diplomové práci
• České ženské hnutí 19. století