Hořec

Hořce jsou vytrvalé nebo řidčeji jednoleté či dvouleté byliny s vystoupavou až přímou lodyhou. Lodyhy jsou duté nebo plné, olistěné a většinou nevětvené. Oddenek bývá zkrácený, plazivý, tlustý nebo tenký, vícehlavý. Listy jsou jednoduché, lysé, vstřícné nebo řidčeji přeslenité, u některých druhů uspořádané v přízemní růžici. Žilnatina je nejčastěji souběžná, tvořená 1 až 5 hlavními žilkami jdoucími od báze k vrcholu listu. Květy jsou oboupohlavné, převážně pětičetné, řidčeji pouze čtyřčetné nebo naopak až osmičetné, jednotlivé nebo uspořádané ve víceramenných vrcholících. Květenství jsou u některých druhů hlávkovitě stažená. Květy jsou nejčastěji modrofialové nebo modré, některé druhy však mají květy žluté, nachové nebo i bílé. Kalich je pravidelný nebo dvoustranně souměrný, mělce nebo hluboce členěný ve vejčité až nitkovité kališní cípy. Koruna je trubkovitá, zvonkovitá, nálevkovitá, baňkovitá, kuželovitá nebo miskovitá, zpravidla s dlouhou korunní trubkou a krátkými cípy. Výjimkou je např. alpský hořec žlutý, který má korunu členěnou až téměř k bázi a rozestálé korunní cípy. Tyčinky jsou zanořené v korunní trubce. Semeník je srostlý ze dvou plodolistů a obsahuje 2 komůrky s mnoha vajíčky. Čnělka je obvykle krátká, řidčeji dlouhá a nitkovitá, zakončená volnými nebo srostlými bliznovými laloky. Plodem je mnohasemenná tobolka. Plody jsou zpravidla válcovité nebo vřetenovité, u některých druhů s podélnými křídly. Semena jsou drobná, bezkřídlá nebo křídlatá, s drsným, síťkovaným povrchem.[1][2]

• 
  Hořec tolitovitý - listy s charakteristickou žiílnatinou
• 
  Květ hořce Clusiova
• 
  Květ hořce žlutého
• 
  Detail kalicha hořce bezlodyžného

Rod hořec zahrnuje asi 360 druhů.[3] Je to největší rod čeledi hořcovité. Je rozšířen s různou četností téměř po celém světě, zejména v mírném pásu a ve vyšších polohách. Těžiště druhové diverzity je v Asii, kde se vyskytuje 312 druhů. Největší počet druhů je soustředěn v horách jihozápadní Číny a přilehlé oblasti Myanmaru, kde roste 190 druhů, z toho 98 endemických. V Evropě roste 27 druhů, z toho 17 endemických. Jsou soustředěny zejména v Alpách, Pyrenejích a Karpatech. V Severní a Střední Americe roste 35 druhů, v Jižní Americe 3 druhy. Výskyt v Africe je omezen na Maroko (2 druhy). V Austrálii rostou na omezených územích ve východní části kontinentu 2 druhy.[3][4][5]

Většina druhů hořce roste ve vyšších horských polohách v nadmořských výškách nad 1000 metrů. Druh Gentiana urnula vystupuje v Himálaji až do výšky 6000 metrů.[4]

Mezi zásadní obsahové látky hořců náležejí zejména monoterpenické hořčiny. V oddenku hořce žlutého je obsažen zejména gentiopikrosid, swertiamarin, swerosid a amarogentin. Nejvíce hořkou složkou je amarogentin. Dále je obsažen alkaloid gentiosid, xanthony, stopy silice aj. Podobné látky jsou obsaženy i v asijském druhu Gentiana scabra, který však neobsahuje amarogentin.[10]

• 
  Hořčina amarogentin
• 
  Hořčina gentiopikrosid

Taxonomické vymezení rodu Gentiana bylo v minulosti dosti neustálené. Někteří taxonomové pojímali rod široce a zahrnovali do něj i ostatní blízce příbuzné rody (Gentianella, Gentianopsis aj.). Jiní upřednostňovali úzké pojetí, které v extrémní podobě redukovalo rod Gentiana pouze na 5 druhů z nominátní sekce, zatímco ostatní druhy byly rozčleněny až do 12 nově založených rodů. Z českých autorů toto pojetí zastával např. Holub. Úzké pojetí je použito i v Dostálově díle Nová květena ČSSR. V pojetí které mezi taxonomy nakonec převládlo bylo mimo rodu Gentiana uznáváno dalších 7 blízce příbuzných rodů: Gentianella, Gentianopsis, Comastoma, Crawfurdia, Tripterospermum, Pterygocalyx a Megacodon. Toto pojetí bylo upřednostněno např. v díle Flora Europaea, ve Flóře Číny aj. a v souladu s ním je i taxonomie hořců v Květeně ČR.[1][4][7]

Rod je členěn do 15 sekcí (Ho & Liu, 1990).[4]

Některé druhy hořců jsou pěstovány jako okrasné rostliny, zejména hořec tolitovitý, který místy (např. v Průhonickém parku) i zplaňuje. Četné druhy jsou pěstovány jako skalničky.

Hořec žlutý je používán jako léčivá rostlina a slouží v výrobě hořkých likérů. K těmto účelům se i pěstuje. Používanou částí je oddenek, který má silně hořkou chuť. Podává se zejména při různých trávicích potížích a slabé činnosti jater a žlučníku. Zevně se aplikuje na nehojící se rány. Někdy se pěstují i jiné hořce, zejména hořec panonský a hořec tečkovaný.[13][14] Himálajský druh Gentiana kurroo je využíván v tradiční indické medicíně.[15] Rovněž v místní medicíně dalších asijských zemí jsou hořce využívány, např. v Číně, Mongolsku, Koreji aj.[16][17]

• 
  Hořec tolitovitý v botanické zahradě
• 
  Zajímavě kvetoucí Himálajský druh Gentiana depressa
• 
  Sušený drcený oddenek hořce žlutého
• 
  Tradiční likér z Malorky s hořcem žlutým