Nitranské knížectví

Dle tradičního výkladu vystupovalo Nitranské knížectví až do roku 833, kdy jej kníže Mojmír I. připojil k moravskému státu a založil tím Velkomoravskou říši, samostatně. Tehdy měl být Pribina, nitranský kníže snad od roku 825, Mojmírem vyhnán. Nitransko se pak mělo stát lenní součástí Velkomoravské říše. Soudobé bádání v některých případech dochází k závěru, že v roce 833 byl Pribina vyhnán coby Mojmírův leník a Nitransko bylo tedy součástí moravského státu již dříve. Dle některých autorit jde však o nepodložený názor.[2]

Nitranské knížectví (č. 2) na mapě Velkomoravské říše v době jejího největšího rozmachu

Někdy v letech 850/867 až 870 byl knížetem nitranským pozdější velkomoravský kníže Svatopluk.[1] Přibližně v letech 894 až 906/907 či 925 vládl v Nitře Svatoplukův syn Svatopluk II..[1]

Od pádu Velkomoravské říše v roce 907 (925) se Nitransko dostalo pod vládu Maďarů. V průběhu 10. století se Nitranské knížectví zformovalo v rámci uherského státu, ke kterému náleželo jako údělné knížectví pro arpádovská knížata až do svého zániku v roce 1108/1110.[3] Výjimkou byla léta 1001–1030, kdy bylo součástí Polska. V letech 1030–1044 bylo celé Nitranské knížectví nebo jeho část součástí Moravského knížectví, když moravský kníže Břetislav dobyl území Uher po Ostřihom na jih a po Hron na východ.[1] Snažil se pravděpodobně obnovit moravský stát v podobě z 9. století (důkazem toho může být i ražení mincí, na nichž je zobrazován s korunou východního typu). Břetislav tehdy ustanovil jako Nitranského údělníka jistého Zubura. Roku 1034 se stává Břetislav českým knížetem a moravské a české knížectví tím jsou v personální unií. Po roce 1044 se knížectví definitivně stává součástí Uher.

Někteří z nitranských knížat v 10. a 11. století se následně stávali uherskými knížaty a později králi (Béla I. nebo Ladislav I.).