Osov

Osov leží v údolí mezi Brdy a Housinou. Cesty v krajině byly lemovány alejemi a samotný Osov byl pro svůj vzhled nazýván zahradou. K zámku se ze všech stran sbíhaly lipové aleje, některé později nahrazené kaštany. Osovsko-skřipelská alej je památkově chráněná. V roce 1996 získalo Osovsko statut chráněné krajinné památkové zóny. Osada Osovec, jíž se říkalo Osůvek, byla spojena v jednu obec s Osovem. Od roku 1901 je Osov spojen se světem jednokolejnou železniční lokálkou na místní trati Zadní Třebaň - Lochovice. Houkání lokálky udávalo čas lidem na polích, zvláště když jela "polednička".

Zámek s velkostatkem a četné další objekty, které byly součástí tzv. zbytkového jmění, koupil od Schwarzenbergů v roce 1931 komerční rada Václav Palivec, bývalý správce na dobříšském panství knížete Colloredo-Mansfelda, generální ředitel Dobříšských železáren a Středočeské dřevařské společnosti v Praze. Za velké lesní kalamity získal prodejem dřeva do Francie značné jmění, což mu umožnilo koupi osovského zbytkového panství. V zámku, pivovaru a cukrovaru provedl rozsáhlé adaptace. Do zámku zavedl ústřední topení, elektřinu a vodovod, nechal nově upravit i park.

Letecký pohled na osovský zámek v současnosti (2018)

Byl velmi vzdělaný muž a ze zámku vytvořil kulturní centrum, kam zval význačné osobnosti a umožnil umělcům pracovat v klidném prostředí. Sňatkem Palivcova bratra Josefa se sestrou Karla Čapka se stal Čapkovým příbuzným. Právě od Václava Palivce dostali novomanželé Karel Čapek a Olga Scheinpflugová svatebním darem k užívání dům ve Staré Huti, tzv. Strž. Čapkovi bývali častými hosty na zámku v Osově, kde měli své vlastní zařízené pokoje. Zde Karel Čapek napsal hru Matka. V roce 1938 nabídl Karel Čapek své služby českému ministru propagandy Hugo Vavrečkovi a přestěhoval se na osovský zámek, kde zůstával ve spojení s redakcí Lidových novin a ústředními úřady. Vyvíjel aktivity, kterými chtěl přispět k udržení celistvosti demokratického Československa. Po anšlusu Rakouska se spolu s Ferdinandem Peroutkou sešli na jaře 1938 několikrát na osovském zámku s německým vyslancem Ernstem Eisenlohrem. Tajné rozhovory se odehrály se souhlasem prezidenta Beneše a naši zástupci mu o nich podávali hlášení. Eisenlohr chtěl zjistit pevnost odhodlání československé vlády bránit Sudety, Čapek s Peroutkou doufali, že zjistí něco podrobnějšího o úmyslech německého vůdce a o úloze Konrada Henleina v Hitlerových plánech.

Čp. 10 v Osově

Kromě těchto osobností zajížděli do Osova sochař Karel Dvořák s chotí Leopoldou Dostalovou, kteří od Palivce dostali do užívání domek ve Lhotce u Skřiple. Václav Palivec podporoval a hostil na zámku básníky Františka Halase, Františka Hrubína, Jaroslava Seiferta. Bývali tu hosty Hugo Haas, Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková. Režisér Slavínský natočil na osovském zámku a v parku film Uličnice s řadou filmových hvězd. Václav Palivec podporoval i místní občany, financoval opravy kostela a o Vánocích hostil a obdarovával všechny školní děti a staré občany. Sám zůstal svobodný, ale měl devět sourozenců a miloval jejich děti. V roce 1952 byl jmenován čestným občanem Osova. Byl v kontaktu s Janem Masarykem a měl možnost odejít do ciziny, čehož nevyužil.

Ulice v Osově

V roce 1948 byla na velkostatek uvalena národní správa a do jeho vedení nasadil ÚV KSČ národního správce. Palivcovi byl zabaven veškerý majetek a zařízení zámku bylo rozkradeno. V zámku pak bylo zřízeno rukavičkářské učňovské středisko s internátem, od roku 1961 tu byl domov důchodců. Rada Palivec byl v roce 1948 odsunut mimo obec do budovy bývalého lesního úřadu, zvané "fořtant". Směl si vzít jen to nejnutnější. Budova nebyla vhodná k obývání; nebyla v ní zavedena elektřina, topení, ani voda. Zde žil rada Palivec velmi osaměle a zemřel jako nemajetný roku 1964. Po revoluci majetek restituovali příbuzní a v roce 2000 ho převzal Ing. Emil Palivec. Zámek v současnosti vlastní Kristyna Pohlová a provádí v něm celkovou rekonstrukci.

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 

  Zámek Osov v současnosti (2018)
  1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Hořovice[4]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Hořovice
• 1868 země česká, politický i soudní okres Hořovice
• 1939 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický i soudní okres Hořovice[5]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Beroun, soudní okres Hořovice[6]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Hořovice[7]
• 1949 Pražský kraj, okres Hořovice[8]
• 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
• 2003 Středočeský kraj, okres Beroun, obec s rozšířenou působností Hořovice

Zámek Osov před rekonstrukcí

• Zámek Osov
• Úřednický dům osovského panství
• Kostel Narození svatého Jana Křtitele

Sýpka v areálu zámku

Na jižním okraji obce je na soukromém pozemku vůz pražské tramvaje adaptovaný na chatu.

Obec Osov se skládá ze dvou částí, které leží na katastrálním území Osov:

• Osov
• Osovec

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice II/115 Jince - Hostomice - Osov - Řevnice - Dobřichovice.

• Železnice – Obec protíná železniční Trať 172 Zadní Třebaň - Lochovice. Je to jednokolejná regionální trať, doprava byla zahájena roku 1901. Na území obce leží železniční zastávka Osov.

Veřejná doprava

• Autobusová doprava – Z obce vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Beroun, Dobříš, Hořovice, Hostomice, Praha, Příbram, Řevnice, Strašice, Zadní Třebaň, Žebrák (dopravce PROBO BUS, a. s.).

• Železniční doprava – Po trati 172 jezdilo v pracovních dnech 8 párů osobních vlaků, o víkendu 7 párů osobních vlaků.

• 
  Sluneční hodiny na zámku před rekonstrukcí
• 
  Zámek během rekonstrukce
• 
  Začátek obce u kostela
• 
  Silnice podél zámku
• 
  Restaurace u fotbalového hřiště
• 
  Hlavní ulice v Osově
• 
  Kostel
• 
  Švédské šance
• 
  Budova bývalého nádraží

• Kronika Osova

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Osov na Wikimedia Commons
• Osov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)