Osov (zámek)

Osov je zámek ve stejnojmenné vesnici u Hostomic v okrese Beroun ve Středočeském kraji. Na místě starší tvrze jej v první polovině osmnáctého století nechal založit Jan Adolf Kounic. Jako ukázka typického pozdně barokního zámku je areál tvořený hlavní budovou, špýcharem, torzem ohradní zdi a jí vymezenými pozemky chráněn jako kulturní památka.[1]

Osov
Základní informace
Slohbarokní
Výstavba1728–1737
StavebníkJan Adolf Kounic
Poloha
AdresaOsov, Česko Česko
Souřadnice49°50′46,93″ s. š., 14°4′51,71″ v. d.
Osov
Další informace
Rejstříkové číslo památky32525/2-371 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Ve čtrnáctém století bývala vesnice Osov majetkem pražského arcibiskupství, ale část patřila vladyckému rodu s přídomkem „z Osova“.[2] Tento drobný statek v patnáctém století vlastnili vladykové Osovští z Adlaru, kteří roku 1504 prodali ves Osov s tvrzí, dvorem a pustou vsí Vižinou Janovi Vamberskému z Rohatec.[3] Jejich smlouva obsahuje první zmínku o osovském panském sídle.[2]

Tvrz

Další majitelé statku se často střídali. Janův nástupce Oldřich jej roku 1554 prodal Václavu Holanovi z Jiljova. Václav zemřel bez potomků, a Osov po něm v roce 1562 zdědil jeho bratr Jiří z Jiljova. Jiří zemřel v roce 1585 a zůstalo po něm sedm synů. Malé panství nemohlo uspokojit potřeby jich všech, a proto se jeho správy roku 1590 ujal Karel z Jiljova a o osm let později je prodal Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic, kterému patřila sousední Skřipel. Obě vesnice však Jiří už v roce 1601 prodal Jakubu Menšíkovi z Menštejna a ten před svou smrtí v roce 1614 Oldřichu Gersdorfovi z Gersdorfu.[3]

Sluneční hodiny
Zahradní průčelí s portálem

Oldřich se jako člen direktoria zúčastnil stavovského povstání, a přestože během něj zemřel, byl roku 1621 odsouzen ke konfiskaci veškerého majetku. Ten koupila vdova Saloména, rozená z Rejblic, a znovu se provdala za Jana Valtera Bordogniho de Taxis. Panství však bylo zadlužené, a proto jej Saloména roku 1626 musela prodat Anně Černínové z Chudenic. Ani Anna Černínová Osov nevlastnila příliš dlouho. Brzy jej získali manželé Jan de Witt a Anna z Glouchova, po jejichž smrti je v roce 1645 převzal Mikuláš z Gersdorfu a Malšvic. Jeho dcera Alžběta Zuzana se provdala za Zdeňka Vratislava z Mitrovic a roku 1677 prodala Osov, Osovec, Běštín, Chrastinu, Lážovice, Lštěň, Chlumec a Skřipel Ferdinandovi Maxmiliánovi z Kounic.[3]

Vrchnost v Osově ve druhé polovině sedmnáctého století zastupovali hejtmané, kterými byli Pavel Kozlovský (1668), Bedřich Patzelt (1669) a Adam Měsíček z Výškova (1673). K zámeckému personálu patřili mimo jiné hofmistr, kuchař, zahradník, podkoní, dvorní malíř, kaplan a dvorní šašek.[3]

Zámek

Za Kouniců se statek rozrostl v panství tvořené dvanácti vesnicemi.[2] Po Ferdinandovi Maxmiliánovi je zdědil jeho bratr Jan Vilém a po něm je v roce 1701 na krátký čas koupil Ferdinand Rudolf z Valdštejna.[3] Kounicové panství brzy získali zpět. Jan Adolf Kounic nechal starou tvrz zbořit a místo ní v letech 1728–1737 postavit zámek v pozdně barokním slohu. Během dalších úprav koncem osmnáctého století vznikly rokokové štukatury.[2]

V roce 1804 panství koupil František Schlindenbuch a od něj o rok později apelační rada Václav Ubellim ze Siegburgu. Od něj Osov rozšířený v roce 1817 o Všeradice koupil roku 1818 Josef Vratislav z Mitrovic, po jehož potomcích je v roce 1840 zdědila orlická větev Schwarzenbergů. Při pozemkové reformě se osovský zámek roku 1927 stal součástí zbytkové statku. Ve druhé polovině dvacátého století zámeckou budovu vlastnil berounský okresní národní výbor, který v ní zřídil domov důchodců.[2]

Stavební podoba

Jednopatrová zámecká budova s podstřešním polopatrem je trojkřídlá. Obě hlavní průčelí jsou zdůrazněná rizality. V ose zahradního průčelí se nachází vstupní portál. Rizalit na této straně je zakončen štítem s vázami. Vedle rizalitu na protější straně budovy stojí balkon, který kryje novější průjezd.[4] V osmnáctém století budovu obklopoval francouzský park, ale ten byl v devatenáctém století, pravděpodobně za Schwarzenbergů, přeměněn na park anglický.[2]

Odkazy

Reference
  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-15]. Identifikátor záznamu 144112 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Osov – zámek, s. 244.
  3. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VI. Podbrdsko. Praha: František Šimáček, 1889. 411 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Lochovsku a Osovsku, s. 220–221.
  4. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Osov, s. 554.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.