Organizace islámské spolupráce

Organizace islámské spolupráce
	Logo
	; členské státy pozorovatelé pozastavené členství
Zkratka	OIC/OCI
Vznik	25. září 1969
Typ	mezinárodní
Sídlo	Džidda, Saúdská Arábie
Souřadnice	21°30′36,2″ s. š., 39°10′57,3″ v. d.
Úřední jazyk	arabština, angličtina, francouzština
Členové	57 zemí
Generální tajemník	Ekmeleddin İhsanoğlu
Lídr	Yousef Al-Othaimeen (od 2016), Iyad bin Amin Madani (2014–2016) a Ekmeleddin İhsanoğlu (2005–2013)
Oficiální web	www.oic-oci.org
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Organizace islámské spolupráce (anglicky Organisation of Islamic Cooperation – OIC, francouzsky Organisation de la Coopération Islamique – OCI, arabsky منظمة التعاون الاسلامي‎) je mezinárodní organizace sestávající z 57 členských zemí. Její snahou je být kolektivním hlasem islámského světa (Umma), chránit zájmy muslimů a zajistit jejich rozvoj. V roce 1990 přijaly členské státy OIC/OCI Káhirskou deklaraci lidských práv v islámu, ve které je islámské právo šaría jedinou referencí pro vysvětlení kteréhokoli z článků této deklarace (ČLÁNEK 25).

Jedná se o největší mezinárodní organizaci mimo Organizaci spojených národů.[1] Jejími oficiálními jazyky jsou arabština, angličtina a francouzština. Před 28. červnem 2011 se nazývala Organizace islámské konference.[2]

Členské země

Organizace islámské spolupráce má 57 členů, z nichž všechny kromě Palestiny jsou OSN uznány jako státy. Některé z nich, hlavně v západní Africe, nejsou státy s muslimskou většinou. Některé státy s významnou muslimskou menšinou, jako např. Rusko a Thajsko, jsou pozorovatelskými státy organizace, zatímco např. Indie a Etiopie členy nejsou.

Členský stát	Vstup	Poznámky
Afghánistán Afghánistán	1969	Členství přerušeno v období 1980 – březen 1989
Alžírsko Alžírsko	1969
Čad Čad	1969
Egypt Egypt	1969	Členství přerušeno v období květen 1979 – březen 1984
Guinea Guinea	1969
Indonésie Indonésie	1969
Írán Írán	1969
Jordánsko Jordánsko	1969
Kuvajt Kuvajt	1969
Libanon Libanon	1969
Libye Libye	1969
Malajsie Malajsie	1969
Mali Mali	1969
Mauritánie Mauritánie	1969
Maroko Maroko	1969
Niger Niger	1969
Pákistán Pákistán	1969	Blokuje členství Indie
Palestinská autonomie Palestinská autonomie[pozn. 1]	1969[3]
Saúdská Arábie Saúdská Arábie	1969
Senegal Senegal	1969
Súdán Súdán	1969
Somálsko Somálsko	1969
Tunisko Tunisko	1969
Turecko Turecko	1969
Jemen Jemen	1969	Od roku 1990 Jemenská republika spojena s Jižním Jemenem
Bahrajn Bahrajn	1970
Omán Omán	1970
Katar Katar	1970
Sýrie Sýrie	1970	Členství pozastaveno v roce 2012
Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty	1970
Sierra Leone Sierra Leone	1972
Bangladéš Bangladéš	1974
Gabon Gabon	1974
Gambie Gambie	1974
Guinea-Bissau Guinea-Bissau	1974
Uganda Uganda	1974
Burkina Faso Burkina Faso	1975
Kamerun Kamerun	1975
Komory Komory	1976
Irák Irák	1976
Maledivy Maledivy	1976
Džibutsko Džibutsko	1978
Benin Benin	1982
Brunej Brunej	1984
Nigérie Nigérie	1986
Ázerbájdžán Ázerbájdžán	1991
Albánie Albánie	1992
Kyrgyzstán Kyrgyzstán	1992
Tádžikistán Tádžikistán	1992
Turkmenistán Turkmenistán	1992
Mosambik Mosambik	1994
Kazachstán Kazachstán	1995
Uzbekistán Uzbekistán	1995
Surinam Surinam	1996
Togo Togo	1997
Guyana Guyana	1998
Pobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny	2001
Bývalé členské země
Zanzibar Zanzibar	1993	Vystoupil v roce 1993
Pozorující státy
Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina	1994
Středoafrická republika Středoafrická republika	1996
Severní Kypr Severní Kypr jako „Turecký kyperský stát“	1979[4]
Thajsko Thajsko	1998
Rusko Rusko	2005
Pozorovatelské mezinárodní organizace
Liga arabských států	1975
Organizace spojených národů	1976
Hnutí nezúčastněných zemí	1977
Africká Unie	1977	Do roku 2002 jako Organizace africké jednoty
Organizace ekonomické spolupráce	1995

Demokracie

Index demokracie za rok 2010 sestavovaný společností Economist Intelligence Unit žádnou zemi OIC neoznačil za úplnou demokracii a jen 3 země označil za nefunkční demokracie. Zbytek byl zařazen buď mezi autoritativní režimy nebo hybridní režimy.[5]

Svobody

Ve výroční zprávě organizace Freedom House za rok 2010 byly tři státy OIC označený za svobodné co se týče politických a občanských práv.[6] Reportéři bez hranic ve svém Indexu svobody tisku za rok 2010 označili situaci v Mali a Surinamu za uspokojivou. Ostatní státy patří do rozmezí význačné problémy až velmi vážná situace.[7][8]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Organizace islámské spolupráce na Wikimedia Commons

Poznámky

V roce 1988 Palestinská autonomie vystřídala Organizaci pro osvobození Palestiny.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organisation of Islamic Cooperation na anglické Wikipedii.

Special Envoy to the Organization of the Islamic Conference (OIC) [online]. US Department of State [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
OIC changes name, emblem Archivováno 23. 10. 2014 na Wayback Machine, Pakistan Observer
OIC member states. www.oic-oci.org [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-19.
OIC observers^{[nedostupný zdroj]}
Democracy Index 2010 [online]. Economist Intelligence Unit [cit. 2012-03-16]. Dostupné online.
Freedom in the World 2011: Table of Independent Countries [online]. Freedom House, 2012-03-16 [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-08.
Freedom of the Press Worldwide in 2011 [online]. Reporters Without Borders [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-11.
Press Freedom Index 2010 [online]. Reporters Without Borders [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-28.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[3] V roce 1988 Palestinská autonomie vystřídala Organizaci pro osvobození Palestiny.

[1] Special Envoy to the Organization of the Islamic Conference (OIC) [online]. US Department of State [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. (anglicky)

[2] OIC changes name, emblem Archivováno 23. 10. 2014 na Wayback Machine, Pakistan Observer

[4] OIC member states. www.oic-oci.org [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-19.

[5] OIC observers^{[nedostupný zdroj]}

[index2010-6] Democracy Index 2010 [online]. Economist Intelligence Unit [cit. 2012-03-16]. Dostupné online.

[FITW-TG-2011-7] Freedom in the World 2011: Table of Independent Countries [online]. Freedom House, 2012-03-16 [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-08.

[rwb-fop2011-8] Freedom of the Press Worldwide in 2011 [online]. Reporters Without Borders [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-11.

[rwb-pfi2010-9] Press Freedom Index 2010 [online]. Reporters Without Borders [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-28.