Operní festival v Orange

Chorégies d'Orange je mezinárodní festival operní a klasické hudby, který se koná každoročně v červenci a srpnu v římském divadle pod širým nebem v jihofrancouzském městě Orange.

Operní festival v Orange
Chorégies d'Orange
Roberto Alagna ve Faustovi, 2008.
LokaceŘímské divadlo v Orange
StátFrancie Francie
Žánryopera, klasická hudba

Jedná se o nejstarší festival ve Francii. [1] Jeho původ sahá do roku 1869, ve své současné podobě probíhá od roku 1971.

Obvykle jsou v rámci festivalu uváděny dvě známé opery, každá dvakrát, před obecenstvem téměř 9000 osob. Představení jsou často vysílána veřejnoprávní televizí France Telévisions.

Historie

Římské slavnosti v roce 1869.

Letní představení se konají od roku 1860 ve starověkém divadle, jehož renovace začala v roce 1825. V roce 1869 byla založena novodobá tradice římských slavností se zahajovací operou Josef v Egyptě Étienna Nicolase Méhula. [2]

V roce 1902 byl festival přejmenován na Chorégies (z řeckého choreos - „sbory“), který odkazuje na výjimečnou akustiku, kterou jevišti propůjčuje vysoká zeď.

Chorégies nabízeli divadlo, operu a koncerty po celé století a přivítali velká jména z francouzské scény, například Sarah Bernhardt pro Phèdre v roce 1903. ; Tam jsou namontovány zejména Oidipus King od Jules Lacroix, po Sofokles, Andromache od Jean Racine a Antigone [3] . Dionysos, lyrická tragédie ve třech dějstvích Joachima Gasqueta, se hraje v antickém divadle19040101a1. 

  1. default 1904 . Umělci Opéra de Paris a Comédie-Française udrželi monopol na jevišti až do druhé světové války . Poté se festival otevírá soukromým společnostem. Numance od Cervantese zde byla provedena společností Renaud-Barrault v roce 1965.

V současné době se Chorégies usiluje o vytvoření řady představení na významných starověkých místech Středomoří (v červnu 2011 představení Aidy na operním festivalu Mrtvého moře v Massadě, další projekty jsou plánované v Libanonu a Maroku) a o zařazení dalších míst, například v Abú Zabí či Kataru. [4]

Místo představení

Představení a koncerty se konají ve starověkém divadle, římském divadle postaveném v 1. století n. l., které pojme asi 8 600 diváků.

37 metrů vysoká pódiová stěna nabízí unikátní prostředí pro dekorace. Zaručuje také dobrou akustiku představení, která se konají venku.

Instalace ve starověkém divadle však dělá festival závislým na počasí a představení musela být někdy na poslední chvíli odložena nebo zrušena, buď kvůli bouřce nebo nedostatečným zkouškám.

Uvedené opery

Od roku 1968

Ročník Titul Autor Režie Výprava
1968 Aida Verdi Giuseppe Morelli Gérard Boireau
1969 Faust Gounod Louis de Froment Gérard Boireau
1970 Mireille Gounod Louis de Froment Gérard Boireau
1972 Il Trovatore Verdi Reynald Giovaninetti Charles Hamilton
1973 Tristan und Isolde Wagner Karl Böhm Nikolaus Lehnhoff
1974 Salome Strauss Rudolf Kempe Alfred Wopmann
Norma Bellini Giuseppe Patanè Sandro Sequi
1975 Die Walküre Wagner Rudolf Kempe Paul Hager
Otello Verdi Lorin Maazel Giancarlo Sbragia
1976 Aida Verdi Thomas Schippers Sandro Sequi
Lohengrin Wagner Marek Janowski August Everding
1977 Lucia di Lammermoor Donizetti Carlo Felice Cillario Gian Carlo Sbragia
Fidelio Beethoven Zubin Mehta Alfred Wopmann
1978 Samson et Dalila Saint-Saëns Daniel Barenboim Carlo Maestrini
Macbeth Verdi Nello Santi Sandro Sequi
1979 Turandot Puccini Nello Santi Alfred Wopmann
Parsifal Wagner Wolfgang Sawallisch August Everding
1980 Rigoletto Verdi Lamberto Gardelli Leif Söderström
Der fliegende Holländer Wagner Michael Tilson Thomas Helge Thoma
1981 Die Zauberflöte Mozart John Eliot Gardiner Alfred Wopmann
Il Trovatore Verdi Garcia Navarro Giancarlo del Monaco
1982 La Forza del destino Verdi Miguel Angel Gómez-Martínez Margarita Wallmann
Nabucco Verdi Maurizio Arena Gérard Boireau
1983 Aida Verdi Michelangelo Veltri Giancarlo del Monaco
La Gioconda Ponchielli Eugenio Marco Paolo Trevisi
Turandot Puccini Gaetano Delogu Gérard Boireau
1984 Don Carlos Verdi Thomas Fulton Jean-Claude Auvray
Carmen Bizet Jean-Claude Casadesus René Terrasson
1985 Simon Boccanegra Verdi Maurizio Arena Jacques Karpo
Boris Godunov Musorgskij Thomas Fulton Jean-Claude Auvray
1986 Tannhäuser Wagner Christof Perick Jacques Karpo
Macbeth Verdi Thomas Fulton Patrika Ionesco
1987 Der fliegende Holländer Wagner Christof Perick Nicolas Joel
Hérodiade Massenet Jacques Delacôte Lofti Mansouri
1988 Der Ring der Nibelungen Wagner Marek Janowski Jean-Claude Riber
1989 Die Zauberflöte Mozart Hans Graf Richard Dembo
Nabucco Verdi Thomas Fulton Nicolas Joel
1990 Don Carlos Verdi Thomas Fulton Jean-Claude Auvray
Faust Gounod Michel Plasson Nicolas Joel
1991 Elektra Strauss Marek Janowski Jean-Claude Auvray
Aida Verdi Michel Plasson Nicolas Joel
1992 Carmen Bizet Michel Plasson Yannis Kokkos
Il Trovatore Verdi Thomas Fulton Vittorio Rossi
1993 La traviata Verdi Michel Plasson Francesca Zambello
Otello Verdi Alain Guingal Andreï Serban
1994 Nabucco Verdi Maurizio Arena Nicolas Joel
Tosca Puccini Michel Plasson Yannis Kokkos
1995 Aida Verdi Georges Prêtre Charles Roubaud
Rigoletto Verdi Pinchas Steinberg Dieter Kaegi


Ročník Titul Autor Režie Výprava
1996 Don Giovanni Mozart Jeffrey Tate Yannis Kokkos
La Forza del destino Verdi Michel Plasson Jean-Claude Auvray
1997 Lucia di Lammermoor Donizetti Louis Langrée Robert Fortune
Turandot Puccini Michel Plasson Charles Roubaud
Tristan und Isolde Wagner Marek Janowski (koncertantní provedení)
1998 Carmen Bizet Michel Plasson Nicolas Joel
Nabucco Verdi Leonard Slatkin Stefano Vizioli
1999 La traviata Verdi Bertrand de Billy Robert Fortune
Norma Bellini Evelino Pido Charles Roubaud
2000 Tosca Puccini Gary Bertini Jean-Claude Auvray
Les Contes d’Hoffmann Offenbach Michel Plasson Jérôme Savary
2001 Don Carlos Verdi Pinchas Steinberg Charles Roubaud
Rigoletto Verdi Marco Guidarini Paul-Émile Fourny
Aida Verdi Elijahu Inbal Nicolas Joel
2002 Roméo et Juliette Gounod Michel Plasson Nicolas Joel
Kouzelná flétna Mozart Christopher Hogwood Gilles Bouillon
2003 La traviata Verdi Pinchas Steinberg Robert Fortune
Otello Verdi Evelino Pido Nicolas Joel
2004 Carmen Bizet Myung-Whun Chung Jérôme Savary
Nabucco Verdi Pinchas Steinberg Charles Roubaud
2005 La Bohème Puccini Jesus Lopez-Cobos Nicolas Joel
Les Contes d’Hoffmann Offenbach Michel Plasson Jérôme Savary
2006 Aida Verdi Michel Plasson Charles Roubaud
Lucia di Lammermoor Donizetti Marco Guidarini Paul-Émile Fourny
2007 Madame Butterfly Puccini Jutaka Sado Mireille Larroche
Il Trovatore Verdi Gianandrea Noseda Charles Roubaud
2008 Carmen Bizet Michel Plasson Nadine Duffaut
Faust Gounod Michel Plasson Nicolas Joel
2009 La traviata Verdi Myung-Whun Chung Frédéric Bélier-Garcia
Cavalleria Rusticana / Pagliacci Mascagni / Leoncavallo Georges Prêtre Jean-Claude Auvray
2010 Tosca Puccini Mikko Franck Nadine Duffaut
Mireille Gounod Alain Altinoglu Robert Fortune
2011 Aida Verdi Tugan Sokhiev Charles Roubaud
Rigoletto Verdi Roberto Rizzi-Brignoli Paul-Émile Fourny
2012 La Bohème Puccini Myung-Whun Chung Nadine Duffaut
Turandot Puccini Michel Plasson Charles Roubaud
2013 Der Fliegende Holländer Wagner Mikko Franck Charles Roubaud
Un ballo in maschera Verdi Alain Altinoglu Jean-Claude Auvray
2014 Nabucco Verdi Pinchas Steinberg Jean-Paul Scarpitta
Otello Verdi Myung-Whun Chung Nadine Duffaut
2015 Carmen Bizet Mikko Franck Louis Désiré
Il Trovatore Verdi Bertrand de Billy Charles Roubaud
2016 Madame Butterfly Puccini Mikko Franck Nadine Duffaut
La traviata Verdi Daniele Rustioni Louis Désiré
2017 Rigoletto Verdi Mikko Franck Charles Roubaud
Aida Verdi Paolo Arrivabeni Paul-Émile Fourny[5]
2018 Mefistofele Arrigo Boito Giampaolo Bisanti Jean-Louis Grinda
Il barbiere di Siviglia Gioacchino Rossini Nathalie Stutzmann Adriano Sinivia
2019 Guillaume Tell Gioacchino Rossini Gianluca Capuano Jean-Louis Grinda
Don Giovanni Wolfgang Amadeus Mozart Frédéric Chaslin Davide Livermore

Ročník 2020 musel být zrušen kvůli pandemii covidu-19, nicméně zahajovací program „Musiques en fête“, se mohl uskutečnit.[6]

Reference

  1. « Histoire du lieu » Archivováno 12. 7. 2012 na Wayback Machine sur le site officiel du festival ; Puaux, Puaux & Mossé 1996.
  2. Benito 2001.
  3. « La Comédie-Française à Orange », programme d'Andromaque, 17 juin 2011, p. 5.
  4. « Orange, la magie des voix et d'un lieu », Le Figaro, 8 juillet 2011, p. 30 ; « À quarante ans, les Chorégies d'Orange s'installent à la télévision », Les Échos, 8 juillet 2011, p. 26.
  5. Šablona:Article
  6. Cyril Féraud : « Proposer Musiques en fête en direct est un petit miracle ».

Literatura

Související články

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chorégies d'Orange na francouzské Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.