Aida (opera)

V paláci egyptského faraona se rozhoduje o určení vojevůdce pro tažení do Etiopie. Mezi kandidáty je i Radames, který by pomocí úspěchu ve válce rád dosáhl svého svazku s otrokyní Aidou, Etiopankou. Na tuto vzájemnou lásku Aidy a Radamese žárlí faraonova dcera Amneris, která je do Radamese také zamilovaná.

Radames se nakonec opravdu stává vojevůdcem pro toto tažení a je tomuto úkolu zasvěcen. Aida je z toho ale vnitřně rozpolcena, neboť její milý má vést vojsko proti její vlastní zemi.

Amneris se snaží vylákat z Aidy tajemství její lásky k Radamesovi, předstírá proto před Aidou, že Radames padl. Aida se však přizná teprve ve chvíli, kdy Amneris odhalí svou lež a oznámí jí naopak, že Radames žije a je na cestě do vlasti.

Mezi zajatci poznává Aida svého otce Amonasra - nikdo z Egypťanů ale netuší, že se jedná o krále Etiopie. Aida žádá Radamese o propuštění zajatců a ten o to prosí faraona. Ten však rozhodne, že Aida i její otec mají být dále drženi jako rukojmí, ostatní zajatce propouští. Všichni oslavují Radamese jakožto dobrého vojevůdce. Faraon nabízí Radamesovi za vítězství ruku Amneris a následnictví trůnu. Radames nemůže tuto nabídku odmítnout, i když je tím zdrcena Aida i on sám. Radames doufá, že po další vítězné válce přesvědčí faraona, že nemusí pojmout za ženu Amneris, ale její otrokyni Aidu.

Aida čeká za večerního ticha na břehu Nilu na Radamese a vzpomíná na svou krásnou ztracenou vlast. Přichází za ní její otec a snaží se ji přesvědčit, aby vyzvěděla od Radamese vojenská tajemství, aby tak on, její otec a král Etiopie, mohl snadno porazit egyptská vojska. Aida tuto žádost odmítá. I když by se ráda vrátila do své vlasti, nechce Radamese podvést. Otec ji k této zradě donutí tím, že ji prokleje a řekne, že už není jeho dcera. Aby Aida otcovo prokletí překonala, obrátí se na Radamese s otázkou, kterou jí otec poručil. Zároveň Radamesovi nabízí společný útěk do Etiopie. Radames souhlasí s útěkem a přitom jí prozradí rozmístění egyptských vojsk. V tom vystupuje z úkrytu Amonasro, Aidin otec, a prohlašuje, že je etiopským králem. Radames chápe, že se dopustil zrady Egypta, umožňuje sice útěk Aidy a Amonasra, ale sám se přiznává ke zradě a vydává se do rukou faraona. Svědkem jeho zrady byla také Amneris, která se v chrámě chystala na svatbu.

Amneris stále miluje Radamese, a tak mu nabízí, že když se zřekne Aidy a vezme si místo ní ji samotnou, zachrání ho před smrtí. To však Radames odmítá. Je pak postaven před faraonův soud a za svou zradu odsouzen k pohřbení zaživa. Amneris prosí, aby byl ušetřen, tvrdí, že je nevinen, ale je již pozdě.

Proměna: Radames je zazděn do podzemní hrobky, vzpomíná na Aidu a doufá, že klidně žije daleko odtud. Najednou se však objeví Aida, která se v hrobce již dříve ukryla, neboť tušila, co asi Radamese čeká a chtěla s ním sdílet jeho osud. Aida a Radames umírají a nad jejich hrobkou lká Amneris, nešťastná žena, která sama milovaného Radamese označila za zrádce a vydala jej do rukou faraonových.

• Uvedení Verdiho opery Aida v Parmě v roce 1872
• 
  Plakát uvedení Verdiho Aidy v Parmě v roce 1872
• 
  Tereza Stolzová v titulní roli
• 
  Rakouská mezzosopranistka Maria Waldmann v roli Amneris

Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.[2]

• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 265–267.
• WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 5–6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aida na Wikimedia Commons
• Aida v databázi Archivu Národního divadla