Valkýra (opera)

Během dlouhé doby, která uplynula od časů, kdy na konci opery Zlato Rýna (Das Rheingold), vstoupili bohové do Valhally a odkdy Fafner v podobě draka střeží zlato a prsten, navštívil Wotan bohyni Země Erdu a zplodil s ní dceru Brünnhilde; zplodil také dalších osm dcer, možná rovněž s Erdou. Tyto jeho dcery jsou valkýry, jejichž úkolem bylo přivážet na svých koních do Valhally v boji padlé hrdiny, kde budou chránit pevnost před Alberichovým[pozn 1] útokem v případě, že trpaslík získá prsten. Wotan také putoval po Zemi a se ženou rasy Völsung zplodil dvojčata Siegmunda a Sieglinde, která vyrostla odděleně a navzájem se neznala. Od Völsungů Wotan očekává hrdinu, který, nezatížený smlouvami bohů, získá prsten od Fafnera.

Za bouřlivého večera vstupuje do Hundingova domu postaveného kolem obrovského jasanu neznámý muž, který prchá před pronásledovateli. Je to Siegmund a hledá přístřeší pod jménem Wehwalt u Sieglinde, Hundingovy manželky. Siegmund a Sieglinde jsou dvojčata počatá Wotanem, kterého však znají pouze pod jménem Wälse. Sieglinde byla dříve unesena a lupiči ji dali Hundingovi za manželku. Sama o tom hovoří s opovržením.[pozn 2] Sourozenci z dvojčat se zpočátku nepoznávají.

Hunding se vrací domů a ptá se na původ hosta. Zjišťuje, že Siegmund patří k onomu nenáviděnému divokému rodu, kterého právě neúspěšně pronásledoval, aby jej potrestal za krev svých příbuzných. Nyní prchajícího provinilce nalezl ve svém vlastním domě. Hunding poznává, že neznámý muž, nápadně podobný jeho ženě, bude i jemu nepřítelem. Protože ho však pohostinnost nutí Siegmunda na noc ubytovat, rozhodne se, že souboj s ním se uskuteční až další den ráno.

Hunding jde spát a Sieglinde mu podá uspávací nápoj. V dlouhém rozhovoru se pak od cizince dozví jeho pravé jméno i to, co mu prý kdysi jeho otec slíbil, že ve chvíli největšího nebezpečí se mu dostane dobrého meče. Pak se přiblíží k Siegmundovi a řekne mu o meči zaseknutém v kmeni jasanu stojícímu uprostřed síně. Meč do jasanu jednoho dne zasekl tajemný cizinec a byl určen pouze pro toho, který ho dokáže z kmenu vytáhnout. Žádný takový se však ještě nenašel. Siegmund nazve meč slovem Notung, protože jej nachází v největší nouzi (Not) a nadšeně jej z kmene jasanu vytrhne. Sourozenci se poznají, vyznají si lásku a dopustí se incestu, při kterém je počat Siegfried (a z něj tak znovu vykvete krev Wälsungů).

Druhé dějství nás přenáší do božských sfér. Mezi bohem Wotanem[pozn 3] a Frickou, jeho manželkou, se rozvine vášnivá hádka.

Wotanův plán, vytvořený na konci opery Zlato Rýna, je nyní změněn. Hrdinové, kteří padli v boji, jsou přiváženi devíti valkýrami, Wotanovými dcerami, na hrad Valhalla, postavený obry. Mají vytvořit Wotanovu armádu a odrazit Alberichův obávaný útok na vládu bohů.

Wotan chce navíc zabránit Alberichovi znovu získat prsten („pak by Valhalla byla ztracena“). Sám ale nesmí vystoupit proti Fafnerovi, který v podobě draka stráží zlatý poklad i prsten („Nesmím se setkat s tím, s kým jsem si rozuměl“); potřeboval by tedy mít nezávislého hrdinu, který by mu získal prsten zpět. V této roli vidí Siegmunda. V nadcházejícím boji s Hundingem má proto Siegmunda podporovat oblíbená Wotanova dcera Brünnhilde a pomoci mu k vítězství.

Fricka, ochránkyně manželského svazku, však od Wotana požaduje, aby v souboji podpořil Hundinga, protože ten se stal obětí cizoložství a to incestního. Tvrdí, že Wotan, strážce božského řádu, nemůže nechat toto cizoložství bez trestu.

Hunding vítězí nad Siegmundem

Wotan se z toho snaží vykroutit poukazem na to, že Siegmund jako svobodný člověk se musí se situací vyrovnat sám. Fricka však do něj vidí – především on, Wotan, přivedl Siegmunda do této mimořádné situace a také mu přihrál meč, který ho má zachránit. Nakonec Fricka požaduje a také získává Wotanovu přísahu, že Siegmund v boji padne.

Když se Brünnhilde krátce poté vrací k Wotanovi, najde ho hluboce otřeseného. ​​Podaří se jí přimět ho, aby promluvil. Odhalí jí prehistorii prstenu i to, že ho bohyně země Erda varovala před blízkým zánikem bohů. On ale její varování ignoroval a zplodil s ní devět dcer, valkýr. První z nich je Brünnhildde, ztělesnění Wotanovy vůle. Pak se Wotan vydal na svět, aby s lidskou ženou založil rod hrdinů. Tak se narodila dvojčata Siegmund a Sieglinde. („chytil jsem se do vlastních pout, jsem nejvíce nesvobodný ze všech!“) .

Nakonec Brünnhilde dostane od Wotana příkaz obrátit boj ve prospěch Hundinga. Je sklíčená a ve čtvrté scéně druhého dějství se Siegmundovi zjeví se zvěstováním smrti. Hluboce dojata však zjistí, že Siegmund je pevně připoután pouze k Sieglinde a nechce vědět nic o blaženosti Valhally, snu všech hrdinů.

Rozhodne se proto vzepřít Wotanovým rozkazům a pomoci Siegmundovi. Rozzlobený Wotan však zasáhne do boje sám. Siegmund padá, když Wotanovo kopí rozbije jeho meč a pak ho zasáhne Hundingův oštěp. Zuřivě pak Wotan nařídí Hundingovi, aby popsal Fricce průběh boje a zabije ho. Poté se pustí do pronásledování Brünnhilde, která je na útěku se zoufalou Sieglinde k Valkýrské skále.

Valkýry. Peter Nicolai Arbo, 1865

Jako předehra a začátek tohoto dějství zazní asi nejznámější hudební dílo z operního cyklu Prsten Nibelungův, Jízda valkýr. Všechny Wotanovy dcery, valkýry, se setkají u Valkýrské skály, aby na sedlech svých koní společně přesunuly do Valhally posbírané, v boji padlé, hrdiny. Jako poslední přijíždí Brünnhilde a přiváží Sieglindu. Žádá sestry o ochranu před Wotanovým hněvem, ale ty odmítají.

Wotan pronásleduje vzpurnou Brünnhilde, aby ji potrestal za její neposlušnost. Brünnhildě se ještě podaří ukázat Sieglinde cestu k útěku a také jí oznámí, že porodí syna. („ve svém lůně máš nejušlechtilejšího hrdinu na světě, ó ženo, !“). Dá jí také zlomený Siegmundův meč, nothung, jako otcovské dědictví pro tohoto syna. S bujarým jásotem nad zvěstovaným plodem její lásky, který v ní roste, Sieglinde uprchne.

Brünnhilde naproti tomu čelí hněvu Wotana, který jí vyhlašuje nejtvrdší trest: od nynějška už nebude existovat jako božská valkýra. Má být degradována na lidskou bytost a jako „žena“ bude následovat prvního muže, který ji probudí z „bezbranného spánku“, do kterého ji Wotan uvede. Pak povede bezútěšný život ženy v domácnosti („. .. budeš poslouchat panovačného muže, u krbu sedět a příst, jako cíl a hra všech posměváčků“).

Brünnhilde připomene Wotanovi, že jeho původní pokyn byl chránit Siegmunda, protože jej sám měl rád a že jeho protichůdné zrušení tohoto pokynu je založeno pouze na tom, že ho Fricka svými argumenty odcizila sobě samému. Odvažuje se navrhnout, aby Wotan zapálil oheň kolem hory, na kterou ji spící chce zapudit a ušetřil jí ostudy, protože jinak se může stát „snadnou kořistí nějakého zbabělce“. Dostane tedy slib, že ji probudí jen hrdina hodný Wotanovy dcery (myslí při tom na budoucího Sieglindina syna), který nebojácně dokáže oheň prorazit.

Wotan se loučí se svou milovanou dcerou, dívá se jí do očí a polibkem jí odnímá božství. Potom nařídí Logemu[pozn 4], aby obehnal skálu ohněm, a stanoví: „Kdo se bojí hrotu mého kopí, ať nikdy nepřekračuje tento oheň!“