Oldřich Homoláč

Narodil se v Nymburce do rodiny stavitele Josefa Homoláče. Nedlouho po jeho narození se rodina přestěhovala do Kuklen. Tam začal chodit do obecné školy. Učil se na samé jedničky a poprvé se pokoušel s úspěchem o malování vodovými barvami. Po ukončení obecné školy nastoupil Oldřich Homoláč na královéhradeckou reálku.Tam se setkal s profesorem kreslení Mořicem Bílým, který jej nasměroval ke studiu na malířské akademii.

V roce 1889 nastoupil na pražskou malířskou akademii. První tři roky studia navštěvoval ateliér prof. Maxmiliána Pirnera. Kolem roku 1892 odjel student Homoláč na svojí první studijní cestu do Mnichova. Po návratu z cest narukoval na vojnu jako jednoroční dobrovolník do Vídně. Po čase byl převelen do Hradce Králové. Po absolvování vojenské služby se Oldřich Homoláč vrátil zpět do Prahy. V roce 1894 nastoupil opět na akademii do ateliéru prof. Vojtěcha Hynaise. V roce 1897 obdržel Hlávkovo studijní stipendium a ve stejném roce studium zdárně ukončil. Z Prahy se vrátil domů do Kuklen, kde strávil následující rok.

V roce 1896 se stává spoluzakládajícím členem sdružení Mánes a v roce 1897 se poprvé objevují reprodukce jeho obrazů v časopise Zlatá Praha[2]. V roce 1898 vystavoval v pražském Rudolfinu obraz „Pasačka“ a následně požádal o Hlávkovo absolventské cestovní stipendium na cestu do Paříže. Stipendium obdržel a vydal se na cestu. Navštívil Norimberk a Štrasburk. Další zastávkou byla vysněná Paříž. Zde se setkal s přítelem se studií, malířem Dědinou, který mu posloužil jako průvodce. Pronajal si atelier a v Paříži zůstal několik následujících měsíců. V polovině roku 1899 se vrací do Prahy. V roce 1900 podruhé odjel do Paříže, kam byl vyslán "grafickou společností Unie" kopírovat Rubensovy obrazy.

Po návratu z Paříže a krátkém pobytu doma v Kuklenách se setkal v Praze se svým bývalým profesorem kreslení z královéhradecké reálky Mořicem Bílým. Ten mu nabídl místo asistenta na vinohradské reálce. Homoláč nabídku svého bývalého profesora přijal a stal se jeho asistentem. Tímto krokem odstartoval svojí celoživotní učitelskou pouť. Po roce obdržel nabídku vyučovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole u prof. E. K. Lišky, kterou z radostí přijal. V roce 1906 se oženil. Za ženu si vzal Boženu Křesinovou s Příbrami. Po svatbě se vrátil krátce na vinohradskou reálku jako profesor kreslení. Následně opustil Prahu a získal suplentské místo ve Velkém Meziříčí. Město jej přijalo vlídně a laskavě. Velice brzy se připojil do místní umělecké společnosti. Občas zajížděl do Vídně a Prahy, kde vystavoval a prodával svá díla. Na počátku 1908 složil kreslířkou zkoušku a požádal o definitivu. Na podzim roku 1908 definitivu obdržel a byl přeložen do Telče. Zde začíná opět více malovat, ale na škole nebyl příliš spokojen. Během krátké doby byl opět přeložen a to do Kyjova na tamější gymnázium. Zde krom učitelování zase pilně maluje. V nedaleké Hroznové Lhotě navštěvuje malíře Jožu Úprku, jezdí po Slovácku a maluje prosté lidi a rázovitou krajinu.

Dalším místem jeho učitelské pouti byl Jičín, kde se ocitá na prahu 1 světové války. Již před časem byl zbaven své důstojnické hodnosti a tak do války narukovat nemusel. V roce 1922 se malíř Homoláč vrátil zpět do Prahy a tam se naplno věnoval kromě výuky na středních školách také malování. V roce 1929 se konala souborná výstava jeho obrazů v Topičově salonu. Zemřel v Praze 8. listopadu v roce 1957 a byl pohřben na pražském hřbitově Malvazinky. [3]