Nový Jičín

Ruka vystupující z oblaku, která drží polovinu zavinuté střely v červeném poli. Stříbrná zavinutá střela v červeném poli byla znakem pánů z Kravař, městský znak Nového Jičína využívá část této figury. Původní podobu znaku máme vyobrazenou na nejstarší zachované pečeti města z roku 1398.

O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín.

Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná geografická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj. Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z roku 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.

Již při svém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý, téměř čtvercový tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou. Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok I. z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rozrodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Vok III. a Jan IV. z Kravař udělili městu v roce 1373 práva odúmrti a výročního trhu a další výsady. Za husitských válek město dobyl husitský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka v roce 1427. Tehdy panství a město patřilo Janu Jičínskému z Kravař, jehož smrtí v roce 1434 končí vláda pánů z Kravař nad městem. Z období pánů z Kravař pochází původní gotické přízemí nynějšího Žerotínského zámku, část městského opevnění a základ městského znaku.

Žerotínský zámek od severu

Důležitým obdobím pro rozvoj města bylo více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století. Ti se v letech 1500–1558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu v roce 1501 dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem městské radnice. Když při požáru roku 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí.

Šestnácté století bylo pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatlo vařením a šenkováním piva, rozvíjelo se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě byl Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě. Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů roku 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a stalo se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou „zimního krále“ Fridricha Falckého stalo r. 1620 dokonce městem královským.

Zatímco šestnácté století bylo ve znamení prosperity města, první polovina 17. století byla obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu. Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín. Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při tzv. bitvě u Nového Jičína město opět vyhořelo. V letech 1624 a 1680 postihla Nový Jičín morová rána.

Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. V roce 1626 obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci, a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno.

Válečné útrapy třicetileté války však ještě neskončily. V roce 1643 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili. Od druhé poloviny 17. století utichaly válečné a náboženské rozbroje, byla příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví, a to jak ve výrobě, tak i v obchodu. Na portálu z roku 1661 nad vstupem do obřadní místnosti na radnici v Novém Jičíně je psáno (latinsky): Buď bdělý, města milující, buď ve všem spravedlivý. Moudrosti napomáhá, kdokoliv překračuje tento práh.[7]

V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení. Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.

Nový Jičín před rokem 1897

Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v roce 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal.

V období před první světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha. V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel, z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel, z toho 4 236 Čechů.

Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátili menšinoví čeští obyvatelé, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních států Evropy.

Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil ve prospěch majority českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště. Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

Dne 1. ledna 1966 byla k městu připojena vesnice Žilina. 1. ledna 1974 byly připojeny obce Bludovice a Kojetín. 1. ledna 1975 byla připojena vesnice Loučka. 1. ledna 1979 byl k Novému Jičínu připojen Straník. V 70. letech byla připojena Libhošť. Roku 1994 se oddělil Šenov u Nového Jičína. K počátku roku 2011 se na základě místního referenda oddělila Libhošť.

• 1313 – 20. červenec 1558 – Nový Jičín byl poddanským městem
• 20. červenec 1558 – 23. květen 1624 – Nový Jičín byl svobodným komorním městem
• 23. květen 1624 – 16. září 1775 – Nový Jičín byl opět poddanským městem (kvůli aktivní účasti odboje protestantských stavů proti císaři Ferdinandovi II.)
• 16. září 1775 – Díky Marii Terezii se Nový Jičín stal svobodným městem municipiálním; od roku 1850 byl okresním městem a sídlem krajského soudu
• 21. listopad 1918 – Nový Jičín se stal součástí ČSR
• 30. září 1938 – Nový Jičín byl připojen ke Třetí říši
• 6. květen 1945 – Nový Jičín byl osvobozen Rudou armádou a stal se opět součástí ČSR jako město okresní

• 
  Masarykovo náměstí od západu
• 
  Masarykovo náměstí
• 
  Zámek
• 
  Kostelní ulice
• 
  Křižovatka ulic Generála Hlaďo a Tyršova: základní umělecká škola a základní škola Tyršova
• 
  Divadelní ulice s budovou Beskydského divadla a Městského úřadu
• 
  Farská bašta (1613)
• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie, interiér
• 
  Kostel Nejsvětější Trojice od jihozápadu
• 
  Busta Leoše Janáčka s kaplí v Janáčkových sadech
• 
  Smetanovy sady s hudebním pavilonem z roku 1927
• 
  Masarykovo náměstí
• 
  Havlíčkova ulice
• 
  Kostelní ulice
• 
  Městská knihovna (Vila Ferdinanda Czeicznera)
• 
  Historický meteorologický sloup ve Smetanových sadech z roku 1927

pamětní deska Karla Kryla

Pamětní deska na domě, kde přespal Josef II.

• páni z Kravař
• Žerotínové
• Hugo Baar (1873–1912), malíř
• Miloslav Baláš (1907–1983), spisovatel
• Božena Benešová (1873–1936), spisovatelka
• Anton Berger, malíř
• Ignác Johann Berger, malíř
• Julius Valentin Berger, malíř
• Ignác Böhm (1805–1878), kněz a farář ve Vrahovicích (1858–1878)
• Jan Brod (1912–1985), český lékař, nefrolog[9]
• Otakar Bystřina (1861–1931), spisovatel
• Max Czeike, architekt, od roku 1910 až do své smrti v roce 1945 působil ve slovinském Mariboru
• Karel David (* 1964), atlet, olympionik, držitel českého rekordu v maratonském běhu
• A. F. Dopper, použil jako první v Novém Jičíně parní stroj ve své továrně
• Karel Dostál-Lutinov (1871–1923), kněz a spisovatel
• Jaroslav Hlaďo (1913–1990), československý válečný letec a pedagog
• Antonín Kolig, malíř
• Oldřich Lošťák (1902–1908), architekt a stavitel
• Viktor Lošťák (1929–2020), stavební inženýr, podnikatel, významný hybatel místního dění
• Viktor Lošťák (*1969), politik, podnikatel, softwarový architekt, publicista
• Karel Kryl (1944–1994), prožil zde své mládí, a to včetně vojenské intervence v roce 1968, zde také složil legendární píseň Bratříčku, zavírej vrátka
• Ivan Landsmann (1949-2017), spisovatel
• Max Mannheimer, malíř, spisovatel, osvětimský vězeň, který přežil holokaust, čestný občan
• Vladimír Smékal (* 1935), psycholog, univerzitní profesor, autor několika psychologických knih
• Lenka Masná (* 1985), atletka, olympionička
• Karel Jaroslav Maška (1851–1916), archeolog, objevitel šipecké čelisti
• Alfred Neubauer (1891–1980), slavný manažer Mercedes
• Eduard Orel (1841–1892), námořní důstojník, cestovatel, polární badatel
• Oldřich Dědek (1920-1973), herec
• Ondřej Pavelka (* 1955), herec
• Vlasta Redl (* 1959), zpěvák
• Stanislav Moša (* 1956), režisér a textař
• František Černík (* 1953), hokejista a člen Síně slávy českého hokeje
• Leopold Sulovský (* 1954), horolezec, první Čech na Mount Everestu, senátor
• Ondřej Řepa z Greiffensdorfu († 1596), vícenásobný purkmistr a stavebník domu Stará pošta
• Jan Šrámek (1870–1956), kněz, politik, zakladatel ČSL
• Otto Thienemann, dvorní architekt Nového Jičína
• Eduard Veith (1858–1925), malíř figurálních obrazů, podobizen, divadelních opon a jevištních výprav
• Otakar Zelenka, malíř

• Josef II. – v roce 1787 přenocoval v Novém Jičíně
• Ernst Gideon von Laudon – v roce 1790 zemřel v rohovém domě na náměstí (dnes je zde restaurace U Laudona)
• hrabě Alexandr Vasiljevič Suvorov – 6. února 1800 přespal v budově Staré pošty
• maršál Michail Kutuzov – roku 1805 přespal v budově Staré pošty
• Jaroslav Vrchlický – v roce 1903 zde přednášel
• Tomáš Garrigue Masaryk – v roce 1899 a v letech 1907–1911 každoročně zde pobýval a přednášel
• Václav Havel – jako prezident v srpnu 1999
• Václav Klaus – jako prezident v dubnu 2003 a v březnu 2006
• Miloš Zeman – jako prezident v září 2017

Autobusové nádraží

Linky 601-604 provozuje společnost Arriva Morava a jsou zaintegrovány do systému ODIS.

• Linka 601: Aut.nádr. – Autopal – Hřbitovní – Aut. nádr. – Nemocnice – Loučka – Dlouhá – Aut. nádr.
• Linka 602: Aut.nádr. – Dlouhá – Loučka – Nemocnice – Aut. nádr. – Máchova – Autopal – Aut. nádr.
• Linka 603: Aut.nádr. – Palackého – Loučka – nemocnice – Aut.nádr.
• Linka 604: Aut.nádr. – Smetanovy sady / nemocnice – Skalky – Kojetín a zpět

Nádraží Nový Jičín město

V Novém Jičíně fungovala až do povodně v červnu 2009 dvě nádraží, která nebyla na území obce propojena (obdobná situace je ještě např. v Křenovicích). Navzdory jejich pouhé dvoukilometrové vzdálenosti a historickým plánům k jejich propojení nikdy nedošlo, i vzhledem k husté zástavbě v centru města.

Nádraží Nový Jičín město (trať Suchdol nad Odrou – Nový Jičín) leží vedle autobusového nádraží a jezdí odsud lokálka do stanice Suchdol nad Odrou (doba jízdy je 14 minut), kudy prochází hlavní Přerov–Bohumín se spoji z Prahy do Bohumína. V Suchdole staví většina rychlíků a některé vlaky IC. Cesta vlakem z Nového Jičína do Ostravy-Svinova trvá i s přestupem 38 minut. Na trať do Suchdola byly od roku 2007 nasazeny rekonstruované soupravy Regionova, které učinily cestování bezbariérovým.

Z Nového Jičína horního nádraží jezdila od roku 1889 také starší lokálka do stanice Hostašovice (trať 326), kde se napojovala na Ostrava – Valašské Meziříčí. Doba jízdy byla 18 minut. Trať byla vážně poškozena při bleskové povodni 24. června 2009 a provoz byl téhož dne zastaven. Po vleklých diskusích odmítla v dubnu 2010 Správa železniční dopravní cesty financovat obnovu, protože krajský úřad nebyl ochoten poskytnout záruku, že zde bude dlouhodobě objednávat provoz vlaků. Bez záruky by hrozilo, že investice, odhadovaná na 82–90 milionů korun, přijde vniveč. Vytíženost spojů ale byla nízká a náhradou vlaků autobusy ušetří kraj asi 4 miliony Kč ročně. O obnovu usilovalo především město Nový Jičín; další obce ležící podél trati preferovaly využití pozemku pro cyklostezku.[10]

• BECK, Josef, Geschichte der Stadt Neutitschein (Nowý Jičín) und deren Umgebung, Nový Jičín 1854
• JUROK, Jiří a kol., Nový Jičín. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2011, ISBN 978-80-7422-078-4
• Nový Jičín. Městský úrad Nový Jičín, vydavatelství Repronis 1996, ISBN 80-902142-1-5
• Nový Jičín a jeho výtvarní umělci, kolektiv autorů, vydalo nakladatelství Everwin v roce 2006, ISBN 80-239-7644-3
• OTTO, Karel (red.), Čtení o Novém Jičíně, květen 1963, provozovna 25 v Opavě
• SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha: Academia 1999.
• SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s.
• ZIEGLER, Paul, Wirtschaftsgeschichte der Stadt Neutitschein, I.–III., Vídeň 1981, 1983, 1989

• Dějiny Nového Jičína
• Kloboučnictví v Novém Jičíně
• Austro-Cyclecar
• Kleinautowerke Fritz Hückel

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nový Jičín na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Jičín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Jičín (dodatek) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Nový Jičín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• http://muzeum.novy-jicin.cz/ Muzeum Novojičínska
• http://www.mksnj.cz/ Městské kulturní středisko
• http://divadlo.novy-jicin.cz/ Beskydské divadlo
• http://knihovna.novy-jicin.cz/ Městská knihovna
• http://mhd.tsnj.cz/ Městská doprava
• https://www.navylet.cz/atrakce/novy-jicin Turistické atrakce ve městě a okolí