Otakar Bystřina

Narodil se jako pátý syn hostinského. V letech 1871 až 1878 studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, odkud byl pro výtržnost se strážníkem vyloučen, takže maturitu složil roku 1879 v Chrudimi. Po roční vojenské službě začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, které dokončil roku 1885 (doktorát získal roku 1890). Již na střední škole a potom při studiu práv se sám živil (jako písař, korektor v tiskárně, železniční zaměstnanec, sekretář spisovatele Josefa Václava Friče) a zdrojem jeho příjmů mu také byly honoráře za básně a vesnické obrázky, které publikoval v různých časopisech (Květy, Švanda dudák, Zlatá Praha a jiné).[2]

Po dokončení studia pracoval jako advokátní koncipient v Plumlově, Prostějově, Vyškově a v Brně, od roku 1893 působil jako advokát v Novém Jičíně a v letech 1921 až 1926 v Brně. Byl členem a funkcionářem Moravského kola spisovatelů (na jeho ustavující schůzi roku 1912 byl zvolen místopředsedou a v letech 1921 až 1923 vykonával funkci předsedy).[2] Z Brna se odstěhoval do Starých Hamrů na chalupu, kterou si roku 1920 koupil společně s Petrem Bezručem, svým důvěrným přítelem. Roku 1927 si však opět otevřel advokátní kancelář v Novém Jičíně. Zemřel roku 1931 při dovolené na Ostravici.[3] Jeho paměti, které diktoval Františkovi Kožíkovi, tak zůstaly torzem.[2]

Bystřinův humor je jadrným humorem starých vesnických mudrlantů. Je vlídný a zřídka kdy přechází do satiry. Hovory postav jsou vedeny v nářečí. Důrazem na zdravý selský rozum navázal Bystřina na tradici lidového vypravěčství

• Na vsi (1889), sbírka povídek.[4]
• Hanácké figurky (1890), sbírka povídek.[5]
• Hanačka v Praze (1896), divadelní sólový výstup pro dámu v hanáckém kroji.
• Hanácká legenda (1904), povídka považovaná za vrchol jeho tvorby,[6] ve které bodrého hanáckého osmdesátníka Šelepu z Věrovan odnesou o Štědrém večeru roku 1790 andělé do nebe, aby mohl přezkoumat, zda je pravda, co o nebi káže tovačovský pan farář, totiž že nebe je z perníku, knedlíků, másla a tvarohu.
• Pápení (1912), sbírka povídek, roku 1926 vydaná pod titulem Přes tři řeky.
• Bystřinův smích (první díl 1917, druhý díl 1926), dvoudílná sbírka povídek.
• Jak se naši škádlívají (1924), sbírka povídek.
• Súchovská republika (1926), sbírka fejetonů a autobiografických črt zachycujích bohémské přátelství s malířem Jožou Uprkou za studentských let s podtitulem Kronika mládí.
• Humor Otakara Bystřiny z jeho spisů (1927).
• Dopisy Otakara Bystřiny Petru Bezručovi z let 1912–1931 (1967), uspořádal Alois Sivek.
• Úsměvná Morava (1979), výbor z díla, uspořádal Jiří Skalička.