Bitva u Nového Jičína

Po porážce české stavovské armády v bitvě na Bílé hoře zůstala část jejích sil v Moravském Slezsku. Protestantský šlechtic Jan Jiří Krnovský, vůdce slezských stavovských vojsk, se rozhodl obnovit protestantskou moc v českém království a zahájil tažení do Čech. V severovýchodní části nedaleké Moravy přitom protestantští Valaši bojovali proti katolíkům a dále na východ v Horním Uhersku (pozdější Slovensko) se protestanti pokoušeli spojit silami uherského povstaleckého knížete Gábora Bethlena.

V Novém Jičíně byla umístěna silná posádka z řad vojsk Katolické ligy složená především z neapolských žoldnéřů[1] placených Španělským impériem,[2] která ohrožovala protestantské síly obsazující města a hrady ve Slezsku a na severní Moravě. Stavovské vojsko přitáhlo k městu a 25. července 1621 zahájilo útok.

Během bitvy začal obrovský požár a všechna předměstí Nového Jičína tak vyhořela. Požár rovněž znemožnil obráncům úspěšně bránit město a jen malá část z nich v čele s velitelem posádky Jeanem de Gauchierem uprchla do Olomouce. V dobytém městě pak vojáci Krnovského popravili několik set zajatců.

Město bylo po intenzivních bojích silně zdevastováno. Severní Morava byla po porážce zdejší posádky jistou dobu ponechána pod kontrolou protestantů. Přesto, neboť protestantské síly nebyly schopny dobýt Olomouc a obsadit celou Moravu, Jiří Jan Krnovský se rozhodl přesunout do Uher, aby spojil své síly s Gáborem Bethlenem.

Na místě masového hrobu zabitých vojáků, povětšinou katolíků, byla na návrší na jihozápadním okraji města vybudována dřevěná kaplička, na počest zemřelých Španělů pojmenovaná Španělská kaple, přestavená v letech 1863 a 1864 na zděnou rozsáhlejší sakrální stavbu.[3]