Myslibořice

Myslibořice měly být založeny Mysliborem z Myslibořic, Artleb z Myslibořic svědčil v listině markraběte Přemysla v roce 1234, kdy osvobodil klášter v Louce. V roce 1243 je zmiňován i Ratibor z Myslibořic, který byl purkrabím Veveři. V roce 1260 Artleb z Myslibořic vložil patronát Myslibořic oslavanskému klášteru. Artleb z Myslibořic zemřel kolem roku 1271 při výpravě do Uher, následně patřily Myslibořice jeho synovi či vnukovi Ratiborovi. Někdy v této době také fungovala škola ve vsi. Kolem roku 1350 zdědili Myslibořice bratři Bušek, Václav a Ratibor, v roce 1373 Bušek vyměnil svoji třetinu Myslibořic s některými statky bratra Václava, Václav zemřel roku 1376 a jeho část zdědil jeho syn Zikmund. Po roce 1380 se Artleb a Zikmund z Myslibořic při obnově majetků zadlužili a byli nuceni rozprodávat postupně statky v okolí. V roce 1391 část Myslibořic vlastnil i Jakub z Upolněšic, roku 1392 se spojil s Martinem z Jemnice. V roce 1406 zemřel Zikmund z Myslibořic a v roce 1410 se ujal Myslibořic jeho synovec Ludvík z Bukoviny, ale proti tomu v roce 1414 protestoval Václav z Myslibořic (syn Zikmunda), nicméně statky zůstaly Ludvíkovi. V roce 1415 se Ludvík spojil s Janem Vajtmulnerem a brzy zemřel, Jan Vajtmulner vyplatil Jana z Myslibořic (dalšího dědice Zikmundova majetku) a Jan z Myslibořic získal tak tvrz Čalonice a další majetky a v roce 1436 zemřel a s ním vymřel i rod Myslibořických.[3]

Po smrti Jana spojil majetky v Myslibořicích, Hostim a hrad Bukovinu Jan Vajtmulner se svými syny, vyrovnal se s Markétou z Vrbovce a jeho syn pak v roce 1437 prodal Myslibořice Janovi Liznovi z Arklebic. V roce 1464 se spolčil s Ctiborem z Hostákova a ten se pak spolčil s Mikulášem Kozlovcem z Kozlova. Až v roce 1490 Ctibor z Hostákova sloučil Myslibořice v jeden celek, jeho synové Jan a Zikmund pak roku 1503 prodali Myslibořice Hankovi ze Zap, ale již v roce 1508 jeho manželka předala majetky v Myslibořicích Janovi z Arklebic, po jeho smrti však jeho děti nebyly zletilé a tak se majitelem z popudu Jana z Pernštejna stal roku 1531 Václav Chroustenský z Malovar, ten v roce 1535 přikoupil vesnice Lipník, Lhotu, Klučov a Štěpánovice, roce 1537 pak zakoupil také Litohoř, Domamil, Pokojovice a Rokytnici (ale tato smlouva byla zrušena), v roce 1541 pak zakoupil ještě Ratibořice. V roce 1538 pak byly Myslibořice povýšeny na městečko. Jeho syn Rafael zdědil Myslibořice, zemřel v roce 1585 a jeho majetky zdědili synové Jan a Petr, kdy právě Petr se stal majitelem Myslibořic, Jan si ponechal Rudolec. Petr zemřel v roce 1597 bez potomků a zanechal tak majetky Janovi Rafaelovi Chroustenskému z Malovar.[3]

Tomu však byl statek v roce 1627 zkonfiskován a císař prodal Myslibořice, Lipník, Lhotu a Klučov Jindřichovi z Náchoda, ten však roku 1630 prodal tyto majetky Karlovi Grynovi z Styrcenberka, ten pak roku 1637 prodal Myslibořice Ondřeji z Ostašova a Tavíkovic, ten roku 1658 přikoupil i Radkovice, jeho majetky pak zdědil jeho syn Jan Baptista z Ostašova, který zemřel bezdětný a jeho majetek zdědila jeho sestra Anna Františka Gingerová, jeho poloviční bratr Ondřej Křištof z Ostašova však protestoval a soudní při vyhrál a získal tak v roce 1690 majetky v Myslibořicích.[3]

Následně se majitelem Myslibořic stal jeho syn František Karel Josef, v roce 1742 zemřel a Myslibořice zdědili jeho synové František Kašpar a Filip Jakub. Ti prodali Myslibořice a Radkovice Rudolfovi Chotkovi, po něm pak získala Myslibořice jeho dcera Marie Brigitta Taafeová, ta přikoupila roku 1787 i Dukovany. V roce 1809 zdědil Myslibořice Josef Taafe, ten však roku 1836 byl nucen Myslibořice prodat Jiřímu Šimonovi Sinovi, který v roce 1847 spojil panství myslibořické a hrotovické. V roce 1821 byla postavena nová budova školy, roku 1882 pak byla postavena novější a větší budova pro školu. V roce 1899 byla škola rozšířena na trojtřídní.[3]

V roce 1856 získal hrotovické panství syn Jiřího Šimona Šimon, po něm pak panství zdědila roku 1876 jeho dcera Higenia z Castries, ta pak v roce 1882 prodala panství Antonínovi Dreherovi.[4] Ten panství vlastnil až do roku 1921.[5]

Roku 1905 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů, v roce 1921 pak také byla založena obecní knihovna a od roku 1924 je psána obecní kronika. V roce 1927 byla vesnice elektrifikována a v roce 1928 byl odhalen pomník obětem první světové války. Během druhé světové války v obci sídlila vysílací stanice skupiny Spelter, nedaleko vesnice byl po vyzrazení zastřelen Jaroslav Kotásek. V roce 1946 byl opraven poškozený kostel svatého Lukáše a roku 1951[6] byla postavena budova školy.[5] V roce 2003 byla postavena čistička odpadních vod a v letech 2015 a 2016 byla dokončena kanalizace.[6]

Do roku 1849 patřily Myslibořice do hrotovického panství, od roku 1850 patřily do okresu Moravský Krumlov, v letech 1942–1945 do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 do okresu Třebíč.[7]

Obec Myslibořice v roce 2006 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění modrý diplom, tj. diplom za vzorné vedení obecní knihovny.[8] Obec Myslibořice v roce 2012 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění zelená stuha, tj. ocenění za péči o zeleň a životní prostředí.[8] V roce 2016 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2016, konkrétně obdržela diplom za příkladnou environmentální výchovu.[9] V roce 2017 bude převzata místní pobočka České pošty v rámci programu Pošta Partner obcí Myslibořice.[10]

V roce 2018 obec zvítězila v soutěži o nejlepší webové stránky Zlatý erb v kategorii obcí v kraji Vysočina.[11] Následně se v republikovém kole obec umístila se svými webovými stránkami na třetím místě. Obdrželi také zvláštní cenu Jana Savického za zvládnutí oddílu s povinnými informacemi.[12]

Nedaleko obce bylo vybráno v lokalitě Na Skalním místo pro možný sklad vyhořelého jaderného paliva, okolní obce s tímto nesouhlasí. Lokalita byla vytipována SÚRAO z oblasti o ploše kolem 40 km² a byla zařazena do užšího výběru.[13] Lokalita byla v roce 2020 vyřazena z výběru.[14]

V Myslibořicích se nachází i mateřská a základní škola, první zmínky o škole ve vsi jsou z roku 1270, následně škola fungovala i v 17. století, kdy budova školy stála vedle fary. Později byla přesunuta do tovární budovy přádelny a následně v roce 1821 vyhořela a byla postavena nová budova. Ta však nestačila a tak bylo roku 1882 potřeba postavit novou budovu. V roce 1899 byla škola rozšířena na trojtřídku.[3]

V obci se nachází barokní zámek, vybudovaný v 18. století dle návrhu rakouského architekta Jakuba Prandtauera na místě, kde byla ve 14. století vybudována tvrz. Zámek v současnosti slouží jako domov pro seniory provozovaný Diakonií Českobratrské církve evangelické.

Na návsi poblíž zámku stojí kostel svatého Lukáše. Jde o pozdně renesanční jednolodní chrám, v pozdějších dobách upravovaný.

V dubnu 2007 byl ohlášen unikátní nález pravěké osady na dně myslibořického rybníka. Podle archeologa Muzea Vysočiny Milana Vokáče se jedná o první odkrytou neolitickou osadu v tomto kraji.[27]

Východně od vesnice stojí nedaleko silnice zděná kaplička svaté Tekly se studánkou.[28]

Ve vsi stálo do roku 2022 torzo tři sta let starého dubu, to spadlo při vichřici v roce 2022.[29]

• 
  Zámek
• 
  Kostel sv. Lukáše
• 
  Pomník obětem I. sv. války
• 
  Obecní úřad

• Miroslav Binder (* 1925), zemědělský inženýr
• Josef Bubník (1879–1959), politik, zemřel v Myslibořicích
• Věra Doleželová (* 1930), vězeňkyně nacismu, dcera Františka Vitouše
• Anton Dreher (1849–1921), průmyslník a majitel zámku v Myslibořicích
• Karl Bartholomäus Heller (Karel Bartoloměj Heller) (1824–1880), přírodovědec
• František Hrejsa (1861–1942), kazatel, zemřel v Myslibořicích
• František Jakub (1878–?), novinář
• Vojtěch Jakub (1874–?), pedagog
• Jaromír Kostelecký (* 1924), malíř a grafik
• Adolf Pelikán (1896–1969), kněz
• Bohumír Pelikán (1904–?), lékař
• Jan Pelikán (1901–1960), politický vězeň
• Josef Pelikán (1894–1970), advokát, politický vězeň
• Jaroslav Řepa (1879–1947), farář
• Tomáš Šimbera (1817–1885), římskokatolický kněz a zemský poslanec
• Jan Toul (1882–1959), farář, zemřel v Myslibořicích
• František Vitouš, hajný a odbojář
• Jan Vondra (1910–1999), pedagog a skaut
• Jindřiška Wurmová (1864–1953), česká aktivistka
• František Adolf Ženatý (1892–1977), farář