Rokytnice nad Rokytnou

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1190, kdy obec byla zmíněna v zakládací listině kláštera Louka u Znojma, ta byla vydána knížetem Konrádem II. Otou. Zřejmě v tu dobu byl v obci založen i kostel, v roce 1200 je kostel již v listině olomouckého biskupa zmiňován jako jeden z 8 podřízených kostelů louckému klášteru. Rokytnice byla zřejmě dvůr či soustava dvorů, ty později zanikly, kdy se to stalo, to není známo.[4]

V roce 1349 existovaly dva dvory s názvy Malá Roketnice a Druhá malá Roketnice, ty v tomto roce prodal Štěpán ze Sádku Jimramovi a Filipovi z Jakubova. Roku 1327 však byla ves Rokytnice (stále v majetku louckého kláštera) spolu s Pokojovicemi vyměněna za Načeratice, novými majiteli byli Hartleb a Gerard z Heraltic. Heraltičtí posléze vymřeli a tak nastal spor mezi louckým klášterem a Filipem z Lechotic, kde opat kláštera chtěl dosáhnout navrácení vesnic do majetku kláštera. V roce 1386 pak arcibiskup Jan z Jenštejna rozhodl, že majetky se vrátí louckému klášteru. S tímto rozhodnutím nesouhlasili dědici Heraltických a ani mnozí občané Rokytnice, ale ti byli varování a případně exkomunikování z církve, to pak bylo zrušeno a loucký klášter nabyl obě vesnice až v roce 1392, kdy také musel vyplatit Heraltickým peněžitou náhradu.[5]

V 16. století byla Rokytnice zakoupena Jetřichem Potštátským z Prusinovic a Rokytnice, ten roku 1575 zemřel a Rokytnici od jeho dědiců zakoupil Maxmilián Cois z Rožmitálu. Později však opět získal klášter Rokytnici zpět. Roku 1663 byly Rokytnice, Pokojovice a Vísky prodány Danielovi Pachtovi z Rájova na Ronšperku a ten pak Rokytnici v roce 1667 prodal znojemskému hejtmanovi Rudolfovi Václavovi Závišovi z Osenic, ten se přestěhoval do mlýna ve Vískách. V roce 1694 byl blízký hrad Sádek zasažen bleskem, vyhořel a posléze byl přestavěn do jeho dnešní podoby. Roku 1695 pak majitel hradu Sádek Bohumír Antonín z Walldorfu od vdovy po Závišovi z Osenic odkoupil Rokytnici.[5]

V roce 1750 byla vystavěna nová kostelní věž u kostela Narození Jana Křtitele, v tomtéž roce byly také vysvěceny zvony. V roce 1756 pak byly postaveny schody ke kostelu a na ně umístěno 8 kamenných soch. O čtyři roky později pak byl kostel i výrazně přestaven, kolem roku 1760 pak byl od kostela přemístěn hřbitov na jeho nynější místo. Roku 1761 pak farář Jan Paleček nechal postavit sochu sv. Jana Nepomuckého na návsi. Roku 1777 kostel a fara vyhořely, ale interiér kostela zůstal nepoškozen a tak byla fara opravena na náklady faráře Františka Bystřického, ten také pořídil 3 zvony. Roku 1784 byl z podnětu Josefa II. zrušen loucký klášter. Roku 1796 vymřel rod majitelů hradu Sádek Walldorfů a jejich majetek zdědil František Kajetán Chorinský, který se s manželkou usídlil na hradě Sádek.[5]

V roce 1861 pak byla vystavena nová budova školy a v roce 1866 učitel školy zřídil sbor dobrovolných hasičů. Škola pak byla roku 1881 opravena a o rok později byla rozšířena na trojtřídní. V roce 1906 byla postavena silnice od nádraží ve Starči do Rokytnici a Želetavy. Roku 1917 byly rekvírovány dva ze tří zvonů z roku 1777, nové byly pořízeny v roce 1929 a nejstarší malý z roku 1777 byl prodán do Telče. Tyto zvony pak byly v roce 1942 rekvírovány.[5]

V roce 1919 byl ve vsi založen Sokol, a později i Orel, roku 1923 byla postavena sokolovna a roku 1927 pak Orlovna. V roce 1941 byl také založen fotbalový klub SK Rokytnice nad Rokytnou. Po skončení druhé světové války bylo roku 1949 založeno ve vsi JZD a roku 1950 bylo založeno sítařské družstvo Sitona, to bylo v roce 1962 sloučeno do Horáckého autodružstva v Třebíči. V roce 1962 byl vybudován nový hostinec a také postaveno fotbalové hřiště, roku 1965 pak byla otevřena mateřská škola v nové budově. Roku 1970 pak byly vyasfaltovány cesty v obci, roku 1972 byla v obci vybudována kanalizace, o rok později začalo zaklenutí Rokytné, to bylo dokončeno v roce 1978, současně s tím byla rozšířena náves obce. V roce 1975 bylo také otevřeno koupaliště. Roku 1988 bylo ve vsi postaveno zdravotní středisko a dům služeb.[5]

Po sametové revoluci byla roku v letech 1990 – 1992 postavena nová budova obecního úřadu. Roku 1997 byl ve vsi rozveden vodovod a mezi lety 1998 a 2000 byla obec plynofikována. V roce 2003 získala obec právo používat znak a prapor a v témže roce byla zřízena základní škola v obci.[5] Dne 23. ledna 2009 byl obci obnoven status městyse.[6]

V roce 2021 byla v obci postavena mateřská škola a rekonstruována základní škola.[7]

Do roku 1849 patřila Rokytnice nad Rokytnou do sádeckého panství, od roku 1850 patřila do okresu Jihlava, pak od roku 1855 do okresu Třebíč.[8] Mezi lety 1980 a 1990 byly součástí obce Markvartice a Chlístov ty se osamostatnily v roce 1990.[5]

Nejdůležitější cestou, která spojuje Rokytnici s blízkou Starčí a také s městem Třebíčí je silnice II/410, která v jižním směru pokračuje až do Želetavy, kde se napojuje na mezinárodní silnice I/38 z Vídně do Prahy. K této silnici se v obci připojuje z jihovýchodu od Sádku silnice II/4107 a směrem na severozápad vychází z vesnice komunikace III/4056 spojující obec se silnicí I/23, se kterou se tato cesta kříží v přidružené osadě Veverka.[10] Vesnicí prochází cyklotrasa č. 5217.

• Kostel Narození Jana Křtitele
• Schody ke kostelu se sochami (panny Marie Imacculaty, sv. Františka z Assisi, sv. Františka z Pauly, sv. Josefa, sv. Karla Boromejského, sv. Pavla, sv. Petra, sv. Šebestiána)
• Fara
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Socha svatého Jana Zlatoústého
• Pamětní deska Janu Bulovi na chodbě fary[22]
• Pamětní deska Janu Bulovi z projektu Poslední místa na budově fary[23]

• 
  Kostel Narození Jana Křtitele
• 
  Fara
• 
  Pamětní deska sb. Jana Buly na budově fary
• 
  Hlavní ulice
• 
  Škola

• Antonín Novák, starosta a zastupitel
• Ladislav Furman (1883–1953), pedagog, mineralog
• Josef Herbrych (* 1963), politik, zastupitel a starosta Rokytnice nad Rokytnou
• Antonín Hobza (1876–1954), český právník a vysokoškolský profesor
• František Hobza (1892–?), legionář
• Jaroslav Machovec (1926–2013), profesor sadovnictví a květinářství
• Drahoslav Němec (1931–1951), odbojář
• František Nováček (1889–1942), legionář[24]
• Ladislav Vláčil (1916–?), interbrigadista
• Jaroslav Žák (1931–2002), esperantista