Jakob Prandtauer

Narodil se ve farmářské rodině Simona Prandtauera a Marie Lentsch jako jediný syn (měl sedm sester). Datum narození není známé, pouze datum křtu 16. července 1660 v Zams[1]. V roce 1677, ve veku 17 let, zahájil tříleté učňovské studium u Georga Asama v Schnann v Tyrolsku. Co vykonával po vyučení, není známo, snad byl jako další tyrolští řemeslníci sezonním pracovníkem. Jeho matka zemřela v roce 1698, v té době byl označován jako „sochař v Sankt Pölten v Rakousku", kde se usadil v roce 1690.[2] V roce 1689 se stal členem tovaryšského a kamenického cechu v Imstu a ve věku 32 let byl mistrem zedníkem.[3] Dne 21. července 1692 se oženil s Maria Elisabeth Rennberger, služebnou hraběnky Gurland. Před sňatkem zakoupil dům na ulici Klostergasse v klášterní čtvrti v Sankt Pölten, kde žil až do své smrti.

První budovy byly Prandtauerem postaveny v roce 1690, byly to především úpravy a přestavby domů. V roce 1694 získal zakázku na přestavbu fary Haitzendorf v opatství Herzogenburg. V roce 1696 navrhl výstavbu mostů přes některé přítoky řeky Dunaje v okrese Wienerwald v dolnorakouském panství (postaven byl jeden). Prostřednictvím stavby mostů se dostal do užšího kontaktu s prelátem opatství v Melku a byl jím pověřen k přestavbě farního kostela a fary v Lassee. Po zakázkách pro kláštery v Sankt Pölten a okolí, včetně augustiniánkého kláštera, obdržel první velkou zakázku na výstavbu budovy nového kolegiátního kostela v Melku. V roce 1708 zemřel stavitel Carlo Antonio Carlone, hlavní stavitel klášterů v Dolních Rakousích. Prandtauer získal stavební zakázky v Garsten, Kremsmünster a Sankt Florian, které začal stavět Carlone. Stavby, které převzal, upravil a zmodernizoval, hlavně v Garstenu a Sankt Florianu. Od roku 1710–1711 řídil přestavbu klášterního komplexu v Melku. v roce 1714 byl pověřen barokizací kláštera v Dürnsteinu a v témže roce navrhl nový klášter v opatství Herzogenburgu. Prandtauer zemřel 16. září 1726 v Sankt Pölten a byl pohřben v místní katedrále. Po jeho smrti nedokončené projekty dokončil jeho žák, spolupracovník a synovec Joseph Munggenast.

Jakob Prandtauer vděčí za svou slávu především klášterním komplexům, které postavil. Jeho práce je však mnohem rozmanitější, zahrnuje také farní kostely, fary, hrady, zahradní budovy, mosty, kasárna a další objekty. Výběr některých staveb:

• 1702–1736 klášter Melk
• 1706–1732 basilika Sonntagberg (spolu s Josephem Munggenastem)
• 1707/1708–1712 klášterní kostel Karmelitánek, St. Pölten
• 1708–1725 poutní kostel Christkindl
• 1708 mramorový sál, schodiště v klášteře Sankt Florian
• 1708–1715 klášter Garsten
• 1721–1726 farní kostel v Ravelsbachu
• 1725 farní kostel ve Wullersdorfu

Portrét Jakoba Prandtauera je na rakouské 50 šilinkové bankovce z roku 1951 a ejímž rubu je jeho neslavnější dílo klášter v Melku. K výročí tří stého výročí narození byla rakouskou poštou zvláštní razítkem razítkovány zásilky.

Mimo názvů ulic a náměstí v hornorakouských a dolnorakouských obcí a Innsbrucku, nesou jeho jméno školy v Sankt Pölten. Na zámku Landeck v Tyrolsku je stálá expozice zaměřená na život a dílo Jakoba Prandtauera.

Od roku 1968 uděluje město Sankt Pölten cenu Jakoba Prandtauera za vědu a umění lidem nebo institucím ze Sankt Pölten nebo těm, kteří poskytli zvláštní služby Sankt Pöltenu.[4]

• 
  Rodný dům v Sankt Stanz
• 
  Pomník v Sankt Pölten
• 
  Klášter Melk
• 
  Farní kostel v Sonntagbergu
• 
  Zámek Mysliborice
• 
  Sankt Florian
• 
  Medaile ceny Jakoba Prandtauera