Netopýr řasnatý

Jedná se o poměrně běžný druh na území Evropy, pro který představuje největší nebezpečí postupný úbytek vhodných míst pro hnízdění (štěrbin ve starých budovách, střechách, doupných stromů) a postupný zánik vhodných biotopů (lesů, remízků atd.). V Evropě je chráněn za pomoci Směrnice o stanovištích vydané Evropskou unií v roce 1992.

V angličtině i v latině je název netopýra odvozen od rakouského novináře Johanna Natterera, vášnivého zoologa, který strávil 18 let v jižní Americe. Dříve byla k netopýru řasnatému řazena i japonská (Myotis bombinus) a východoasijská forma (Myotis schaubi), nicméně ty jsou nyní považovány za samostatný druh.[9][3] Druh poprvé popsal Heinrich Kuhl v roce 1817.[3][4]

Detailní pohled na hlavu netopýra

Netopýr řasnatý je drobný netopýr o průměrné hmotnosti mezi 5 až 12 gramy mající rozpětí křídel mezi 245 až 280 mm.[7] Tělo dosahuje velikosti 41 až 55 mm a je porostlé hnědou (jiný zdroj uvádí šedohnědou[9]) srstí viditelnou taktéž na membráně mezi nohama, na spodní straně je srst viditelně světlejší než u jiných netopýrů (špinavě bílá).[7][9] Chlupy na spodní straně jsou totiž dvoubarevné, kdy blíže k tělu jsou černé a na vrchu bílé.[7] Z těla vyrůstá ocas o průměrné délce 38 až 49 mm.[7][9] K bezpečnému určení druhu se využívá zvláštní úprava ocasní létací blány, která je na spodním okraji opatřena hustým lemem porostlým 1 až 2 mm dlouhými brvami. Ty vyrůstají ve dvou řadách na přední a v jedné na zadní straně okraje blány.[9] Ostruha upínající blánu k noze je esovitě prohnutá.[9] Samotná blána je napjatá mezi články čtyř prstů, paží a předloktím podobně jako u ostatních druhů netopýrů.[10] Pouze palec je volný a opatřen malým drápkem.[10] Létací blána je porostlá drobnými, téměř průhlednými chloupky.[10]

Na hlavě netopýra se nachází blanité ušní boltce o délce 14 až 20 mm mající dlouhý oválný tvar, na špičce s ohrnutou blánou.[7] Výška ušního víčka (tzv. tragu) je mezi 9 až 12,5 mm dosahující zhruba 2/3 výšky boltce.[9] Charakteristický tvar uší se využívá jako rozlišovací znak od jiných podobně velkých druhů.[9] V tlamě má netopýr řasnatý malé ostré zuby. Na hlavě se pak nachází dvojice malých očí a čenich.[10]

Nejdelší zaznamenaný věk druhu prokázaný kroužkováním na území Česka je 23 let.[2]

Mapa výskytu netopýra řasnatého v Evropě

Netopýr má západopalearktický areál výskytu a je tedy znám z většiny Evropy.[9][3] Na západě je popsán od Irska až po evropskou část Ruska na východě. Areál zasahuje až do oblasti Kavkazu v Asii. Popsán byl taktéž v Turecku, Libanonu, Sýrii, Izraeli, Íránu až po Turkmenistán.[9] Na severu se vyskytuje v jižním Švédsku a Finsku a na jihu zasahuje jeho areál přes Itálii až do severozápadní Afriky (pobřežní oblasti Maroka a Alžírska).[2][3] Druh pravděpodobně dříve vyhynul na území Norska.[3] Maximální nadmořská výška výskytu je 2000 m n. m.[3] Většinou se vykytuje ve vlhkých oblastech a i v místech, kde panuje suché klima, se vyskytuje poblíž vodních těles.[3]

Během léta se netopýr řasnatý ukrývá v blízkosti zdrojů potravy v dutinách listnatých i jehličnatých stromů, v budovách (štěrbiny ve střechách, ve zdech atd.[7], vzácně i v podzemních dutinách[3]) či ve speciálních budkách pro netopýry. V létě se mezi jednotlivými úkryty přesouvá.[7] Vytváří kolonie od 5 do 40 jedinců,[7] které se v průběhu léta přeskupují.[9] Během jarních a podzimních přeletů hojně využívá vchody do jeskyní a jiných podzemních prostor.[9] Nejdelší známý přelet mezi jarním, letním, podzimním a zimním stanovištěm je 90 km[2], jiný zdroj uvádí vzdálenost 120 km.[3] Přelety mezi zimovištěm a letním stanovištěm trvají většinou do poloviny února až do poloviny května.[9]

Na výskyt druhu má největší negativní dopad úbytek vhodných prostor pro ukrývání (úbytek doupných stromů, nevhodné přestavby budov a také vyrušování v době zimování) a úbytek potravních stanovišť.[2] Na území severní Afriky je taktéž netopýr loven pro údajné léčivé účinky v místní tradiční medicíně.[3]

Jeho potrava je složena z létajícího dvoukřídlého hmyzu, ale pojídá také nelétavé bezobratlé, které sbírá z listí, větví či přímo ze země (například se jedná o zástupce pavouků, různé housenky denních motýlů, denní mouchy[10] či škvory). K tomu využívá atypicky rostlé létací blány, kterou při napnutí využívá jako jakýsi kartáč, s jehož pomocí seškrabává drobný hmyz do vzniklého vaku tvořeného ocasní blánou. Z této kapsy netopýr následně snadno tlamou požírá.[9] Létající hmyz loví za letu většinou na okraji lesů a parků.

Netopýr řasnatý patří mezi usedlé netopýry, to znamená, že v průběhu života příliš nemění své stanoviště a je tak celoživotně vázán na malé území.[9] Jeho let se dá charakterizovat jako pomalý s vysokou manévrovaností poblíž stromů, létá taktéž nad vodní hladinou.[9]

Netopýr řasnatý vyfotografovaný za letu

I přes to, že se jedná v Evropě poměrně hojný druh, nikde se nevyskytuje ve vysokém počtu. Dle pozorování v Jordánsku mohou dosahovat kolonie velikosti 250 až 300 jedinců,[3] nicméně většinou jsou značně menší a čítají jen několik desítek jedinců.

Pářící se netopýři řasnatí

K páření netopýra řasnatého dochází pravděpodobně i v průběhu zimování a zřejmě i na jaře.[10] Uvolněné samčí spermie jsou inaktivní; dochází k jejich uložení v rozmnožovacím traktu samice. Aby přežily, jsou obaleny výměškem přídatných žláz samce bohatým na výživné látky.

Samice je březí v průměru 8 až 10 týdnů^[zdroj?!]. Během porodu se samice přichytí jak zadníma nohama, tak i předníma, čímž se celé tělo dostane do téměř vodorovné pozice. Ohnutý ocas společně s létací blánou vytvoří jakousi záchytnou síť, do které je mládě po porodu chyceno. Matka narozené mládě, které je slepé a holé, intenzivně olizuje a čistí. Po několik prvních dní je mládě zavěšeno na břiše matky. Po tuto dobu saje podobně jako ostatní savci mateřské mléko z páru bradavek.[10] Matka mládě opouští pouze v době, kdy vylétává na lov, tehdy je mládě ponecháno zavěšené v úkrytu.[10]

Zástupci druhu jsou celoevropsky chráněni pomoci tzv. Směrnice o stanovištích vydané Evropskou unií v roce 1992. K tomu je ve většině států, kde se vyskytuje, chráněn ještě národní legislativou.[3] V Česku je řazen mezi silně ohrožené druhy.