Vatikánská muzea

Komplex čtyř síní zrekonstruovaných papežem Juliem II. v roce 1508. Julius II. se rozhodl pro vytvoření nové papežské ložnice, protože se chtěl vymanit ze stylu preferovaného jeho předchůdcem Alexandrem VI. Borgiou.[4] Fresky nejprve začali tvořit Bramantino, Bazzi, Perugino a další významní umělci své doby. V pokročilém stádiu rekonstrukcí povolal papež dosud neznámého umělce Raffaela Santiho z Urbina. Ten většinu fresek odstranil a nahradil je novými, vlastními malbami. Ty po jeho smrti v roce 1520 dokončili jeho žáci.

• Síň požáru – Výjevy ze života Lva III., oslavující současného papeže Lva X. Fresky na klenbě vytvořil Perugino.
• Síň segnatury – (dřívější knihovna a studovna Julia II.) Vymalována originály od Raffaela Santiho.
• Heliodorova síň – dostala pojmenování podle fresky Vyhnání Heliodora z chrámu, která ilustruje starozákonní příběh.
• Konstantinova síň – Tuto síň již dokončili Raffaelovi žáci. Opět křesťanské výjevy.
• Raffaelovy lodžie jsou dílem Raffaelových žáků, fresky s použitím štukatury. Zobrazené scény znázorňují biblické výjevy. Práce probíhaly v letech 1517–1519 a hlavním autorem je Giovanni da Udine.

V letech 1447–1451 ji vyzdobil Guido di Pietro, známý jako Fra Angelico, freskami ze života sv. Vavřince a sv. Štěpána.

Jedná se o kapli Apoštolského paláce ve Vatikánu. Je známá díky své architektuře, ale hlavně díky neobyčejně bohaté vnitřní nástěnné výzdobě od největších renesančních umělců, včetně Michelangela a jeho stropu. Kaple je rovněž známá jako místo, kde se koná volba papeže, tzv. konkláve. Je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.

Šest sálů, které obýval papež Alexandr VI. Borgia, bylo v letech 1492–1495 vyzdobeno pod vedením Pinturicchia nástěnnými malbami.

Stránka z Vatikánského kodexu, jednoho z nejlepších rukopisů řeccké Bible (pergamen, 4. stol.)

První, kdo přišel s myšlenkou samostatné knihovny, byl Mikuláš V. (1397–1455).[5] Knihovna má více než 1 600 000 tištěných knih[5] (starobylých i moderních), 8 300 prvotisků (z nich 65 na pergamenu) a 150 000 rukopisů a archivních dokumentů. Dále pak 300 000 mincí a medailí a asi 20 000 uměleckých předmětů.[5] V jižní části, italsky Museo Sacro, jsou vystaveny nálezy z vykopávek v katakombách, relikviáře, řezbářské práce ze slonové kosti, skla, emailů a starých tkanin. Antické malby, scény z Odyssey a Aldobrandinská svatba (patrně kopie) jsou v Sala delle Nozze Aldobrandine. Nejcennější knihou, kterou má ve svých sbírkách, je Vatikánský kodex, jeden z nejstarších a nejlépe dochovaných rukopisů řecké bible.[6]

Řehoř XVI.

Nese italský název Museo Gregoriano Etrusco a založil je Řehoř XVI. roku 1836.[7] Jsou zde vystaveny nálezy z jižní Etrurie jako například sarkofágy, urny, reliéfy, kamenné nápisy a sochy z Chiusi, Vulci, Cerveteri, Orte, Palestriny a dalších nalezišť, mezi nimi dvojjazyčná náhrobní deska a bronzová socha Marta z Todi. Dále originály řeckých děl (hlava bohyně Athény, fragmenty výzdoby athénského Parthenónu), sbírka asyrských reliéfů a etruské a řecké vázové keramiky. V dalším sále je antický triumfální vůz (biga), který kdysi sloužil jako papežský trůn v kostele sv. Marka.

Dvojitá stéla Hatšepsut a Thumotse III. v Egyptském muzeu

Založeno Řehořem XVI. roku 1839,[7] italsky se nazývá Museo Egizio. V deseti sálech jsou vystaveny egyptské skulptury, mumie a papyry. Povětšinou se jedná o kořist ze starověkých výprav římských vojsk do Egypta, která sem byla později převezena a uložena. Také jsou zde uloženy sarkofágy z třetího a druhého tisíciletí př. n. l. Ve třetí místnosti se nacházejí sochy z černého čediče, které zdobily vilu císaře Hadriána (117–138) a imitují egyptský styl.

Odpočívající satyr

Italsky Museo Profano. Bylo založeno Řehořem XVI. roku 1844.[7] Stálá expozice sestává z ukázek řeckého a římského sochařství, mj. Athéna a Marsyás (kopie Myrónova originálu), sochařské portréty, rekonstrukce mozaiky z Aventinu, Odpočívající satyr (římská kopie Praxitelova originálu), rekonstrukce kruhové hrobky z Vicovaro, sedící Claudius, kolosální hlava císaře Augusta, sarkofágy, mithraistické sousoší aj.

Dobrý pastýř (3. stol.)

Latinsky nazývané Museo Cristiano vystavuje raně křesťanské sarkofágy, starověké římské sochy (Dobrý pastýř) a nápisy. Muzeum je rozděleno na dvě části:

• 1. část – zahrnuje architektonické památky, sochy a mozaiky
• 2. část – sbírka materiálů epigrafických (nápisů), rozdělených podle věku a názvu. Vzhledem k odborné povaze sbírky je tato sekce otevřena pouze pro učence na požádání.

Bylo založeno Piem XI. roku 1926.[7] Původně sídlilo v Lateránském paláci, odkud se na počátku 80. let 20. století přestěhovalo na příkaz papeže Pavla VI. do Vatikánu.[8] Jádro sbírky obsahovalo 40 000 děl, v současnosti je to už 100 000 děl.[8]

Muzeum vystavuje exponáty ilustrující misijní činnost katolické církve v Číně, Japonsku, Koreji, Tibetu, Mongolsku, Indočíně, Indii, Tichomoří, Austrálii, Africe, Americe a na Blízkém Východě. Sbírka se skládá ze dvou částí.

• 1. část – přístupná veřejnosti, věnuje se Asii, Oceánii, Africe a Americe
• 2. část – tato část je veřejnosti nepřístupná

Založeno roku 1973 Pavlem VI.. Původně zde byl papežský byt Alexandra VI. (1431–1503), po jeho smrti nebyl využíván. V současnosti se zde vystavují díla moderního umění s náboženskou tematikou (mj. Goya, Rodin, Matisse, Gauguin, Chagall, Zadkine, Kokoschka, Picasso, Siqueiros, Salvador Dali). Sbírka obsahuje kolem osmi set děl[9] z oblasti malířství, sochařství a grafiky. Sbírka vzniká z darů současných italských i zahraničních umělců.

Nese italský název Museo Pio-Clementino. Postaveno v klasicistním slohu s širokou klenutou střechou se střešními okny. Barevné schéma je modro-šedé až bílé s polychromovanou mramorovou podlahou. Ve stěnách jsou výklenky, ve kterých stojí mramorové sochy. Mezi výklenky jsou na podstavcích vystaveny portrétní plastiky.

Mezi významnější exponáty patří sarkofágy sv. Heleny a Konstancie (matky a dcery císaře Konstantina I. Velikého), busta Dia z Otricoli, Belvedérský Apollo, kopie Lysippova Apoxyomena (atlet stírající si pot), kopie Praxitelovy Venuše Knidské, sousoší Láokoóna a jeho synů, Raněná Amazonka, Apollón zabíjející ještěrku.

Italsky Galleria degli Arazzi, zakladatelem je papež Lev X. (1475–1521).[10] Jsou zde vystaveny tapisérie tzv. "nové školy" utkané v bruselské dílně Pietera van Aelsta podle návrhů Raffaelových žáků, dále tapisérie lombardské a římské. Poprvé byly tyto tapiserie vystaveny v roce 1531 v Sixtinské kapli, ale v roce 1838 byly přemístěny. Zajímavostí je, že za gobelíny vydal papežský stolec 16 000 dukátu za jeden kus, což je v přepočtu asi 300 euro.[10]

Čtyřicet fresek z 16. století podle mnicha a kosmografa Ignazia Danta. Mapy zobrazují Itálii rozdělenou Apeninami na dvě části. Práce trvaly tři roky a chodba, jejíž stěny mapy pokrývají, je dlouhá 120 metrů.

Galleria degli Candelabri byla postavena v roce 1761, stropní malby pocházejí z období 1883–1887. Jsou zde vystaveny římské kopie řeckých originálů z helenistického období, např. Ganymédes a orel, Artemis.

Zdobená výstavní síň, z původní výzdoby kaple od Vasariho a Zuccariho se zachovala jen klenbová freska s pádem Lucifera a vzpourou andělů, ostatní fresky pocházejí z 19. století.

Kolekce vozů používaných papeži a kardinály, uniforem a jiných památek z papežských ozbrojených sil, rozpuštěných roku 1970. Tato kolekce byla založena v roce 1973 papežem Pavlem VI.[11]

Založeno Piem VII. a postaveno roku 1807.[12] Celé muzeum je asi 100 metrů dlouhá chodba s římskými kopiemi řeckých soch, vlysů a reliéfů převzatých ze sarkofágů.

• 
  Láokoón a jeho synové v Muzeu Pia IV. a Klementa XIV.
• 
  Strop galerie Map
• 
  socha Chlapec s holubem v galerii Svícnů

Italsky Braccio Nuovo založil také Pius VII., otevřeno bylo v roce 1822. Architektem stavby se stal Roman Raffaele Stern, který však zemřel před dostavbou.[13] Dohlížení na stavbu se po jeho smrti ujal Pasquale Belli. Jedná se o velký, 70 metrů dlouhý sál, kde je vystaveno asi 200 soch, mj. socha Augusta, kopie Polykleitova Doryfora (atleta s kopím), sousoší Nilu s šestnácti dětmi, Silénos s malým Dionýsem, socha řečníka Démosthena.

Název nese podle obrazu Vítězství polského krále Jana III. Sobieského roku 1683 před Vídní nad Turky od polského malíře českého původu Jana Matejka. Tento sál je situován na sever. Dále se zde nachází obrazy většinou z 19. století.

Fresky znázorňují přípravu a vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Piem IX. roku 1854. Autorem těchto fresek je Francesco Podesti.

Pojmenován podle šerosvitných postav apoštolů a světců z Raffaelovy školy. Občas je označován jako Sala dei Palafrenieri nebo Papouškův sál. Výzdoba pochází z doby Lva X.

Italsky Cappella di Urbano VIII. je vyzdobena barokními freskami od Pietra z Cortony.

• Po–So od 9 h do 18 h, pokladna je otevřena do 16 hod.
• Ne – zavřeno
• O svátcích zavřeno.

Volné vstupy:

• Poslední neděli v měsíci od 9 h do 12.30 h
• 27. září (Světový den cestovního ruchu)

Vstupenky si lze obstarat v předprodeji na internetu, jinak se čeká v dlouhých frontách.

• Plné – € 17,00 – lidé starší 18 let (mimo studenty)
• Snížené – € 8,00 – platí pro děti od 6 do 18 let, studenty do 26 let s platným průkazem, univerzitní skupiny studentů, kněze a církevní poutníky (s potvrzením z farnosti), důchodce, státní pracovníky.
• Školní – € 4,00 – platí pro základní a střední školy, doprovod má vstup zdarma.
• Bezplatný vstup – platí pro děti do 6 let, ředitele muzeí či nevládních organizací, osoby s handicapem, novináře s platným potvrzením (mezinárodní, resp. Sala stampa), držitele platných ICOM a ICOMONS karet, sponzoři.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vatikánská muzea na Wikimedia Commons
• Galerie Vatikánská muzea na Wikimedia Commons
• (německy)(anglicky)(španělsky)(francouzsky)(italsky) Oficiální webové stránky
• Oficiální elektronická pokladna